logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

BOŽENA NĚMCOVÁ

Am See


Dumpf rauscht der See, die Nebel zieh'n,
wie Geister an den Felsen hin;
es wiegt der Sonne letzter Schein
mit blut'gem Kuss die Wellen ein.

Am Felsenhang die Weide steht,
das grüne Haar von Wind verweht,
so lange einsam steht sie dort,
der Strom nimmt ihre Blüten fort.

Du meiner Seele treues Bild,
du graue Weide sturmdurchwühlt,
was auch dein Inn'res glühend spricht,
die kalte Welt versteht es nicht.

O kehr' zurück, du alte Zeit,
du Mainacht der Vergangenheit!
O kehr' zurück, o kehr' zurück -
bring meine Todten und mein Glück!

U jezera


Zní temně jezero a kolem skal
z šedivé mlhy sbor duchů stál
a záblesk slunce z rudých červánků
zkolébá vlny do spánku.

Na svahu skály vrby kmen
dává své vlasy větru v plen.
Tak ční tu roků bezpočet
a proud unáší její květ.

Obraze věrný, duše má
je jako ty. Nám oběma,
ať cokoli chcem povědět,
neporozumí chladný svět.

Kdyby se mohl vrátit čas,
májová noci, vrať se zas
a z minula a ze své tmy
mé mrtvé štěstí navrať mi.

B. Němcová, Dopisy lásky (1971), s. 167-168

Ten český překlad německé básně, o níž Božena Němcová píše koncem roku 1854 (téhož roku, kdy dopsala svou "Babičku") Hanuši Jurenkovi, že se jí "velice zalíbila", ale neví. "od koho je", pořídil sám Jaroslav Seifert, který výbor z autorčiny korespondence pod názvem "Dopisy lásky" opatřil i úvodem. Vím, že Němcová měla k němčině velice "zažitý" vztah (viz k tomu článek Vícejazyčnost v korespondenci Boženy Němcové (Sonda první: němčina), v časopise Slovo a slovesnost, 1997, č. 2, s. 86-95 podrobněji), ale tady musím zmínit, že i samo její dílo včetně "Babičky", kterou ostatně tři roky po jejím českém vydání s Janem Ohéralem do němčiny přeložila, včetně "Pohorské vesnice" (cenila si jí prý Němcová nad "Babičku", což už dnes ani nechápeme), uvedené mottem z Auerbacha (o německém spisovateli židovského původu viz blíže Wikipedia), včetně prózy "Baruška", kterou přímo "vzdělala dle Auerbacha", má silné vazby na venkov, jaký jsme i my někteří měli ještě to štěstí třeba i v jižních Čechách poznat. Tím se jen dostávám k samotné Šumavě, kterou Němcová plně zakusila v "okolí domažlickém", ve Všerubech (psala je i v české korespondenci po německu Neumark) a jíž věnovala už zmíněnou, byť hodně "vybájenou" Pohorskou vesnici. Znala i německé šumavské spisovatele Josefa Ranka a Georga Weisela (oba jsou i samostatně zastoupeni na webových stranách Kohoutího kříže, Weisel /na rozdíl od Auerbacha se rozešel se svým židovským původem a konvertoval/ byl ve Všerubech dokonce sousedem Němcových) a není jistě náhodou, že v renomované ediční řadě Manesse Bibliothek der Weltliteratur je Němcová zastoupena právě titulem "Aus Neumark". I tak vstupuje Šumava do "Weltliteratur", tj. do světové literatury. A ještě k tomu jezeru z básně neznámého autora. Horskou vrbu velkolistou na jezerní stěně popisuje v textu přeloženém do webových stran Kohoutího kříže Anton Tannich a činí tak v případě Plešného a Černého jezera. Nemohu opomenout ani to, že u šumavského jezera Laka byla brzy po druhé světové válce zfilmována Němcové próza "Divá Bára" a v lese poblíž Čertova jezera najdeme kamenný památník v místě, kde na výletě skonal Adolf Kašpar, autor nezapomenutelných ilustrací k "Babičce" i k "šumavskému románu" jménem "Pohorská vesnice"(už sám název připomíná prózu "Heidedorf" /"Vesnička na pláni" či rovnou "Horní Planá"/ od zdejšího rodáka Adalberta Stiftera, samostatně ovšem zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže) do němčiny, pokud vím, až dosud nepřeloženému.

- - - - -
* Vídeň (A) / Domažlice /Všeruby / † † † Praha

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Hrob na Vyšehradském hřbitově
Obálka vydání Pohorské vesnice z roku 1892 (I.L. Kober, Praha)
Spisovatelčin památník ve Všerubech
Záběr z filmu "Divá Bára" u jezera Laka - za citaci určitě stojí odstavec z webových stránek Druidova mystéria:
"Divá Bára ztělesněná Vlastou Fialovou se měla koupat v tajuplném jezeře. Nakonec se herečka nekoupala v ledové vodě osobně, ale byla zastoupena Aničkou Mauelovou, dcerou brusiče skla z Železné Rudy. Filmaři ani tak tajemnému jezeru příliš nevěřili, tak pro koupání vyhradili malý prostor - pod vodou vymezený .... starými umrlčími prkny. (Mezi námi - asi neznali pověsti o zneužití těchto prken, neb pak by se báli ještě více)."

zobrazit všechny přílohy

TOPlist