logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

RICHARD NEUBAUER

... někde tam v nebi

Po delší nemoci zemřela 23. června 2004 krajanka (v originále Lm.!) Theresia Neubauerová, rozená Bayerová, řečená "po chalupě" Seppnbauer Reserl (česky asi jako Seppnbauerů Rézi - pozn. překl.), ve věku nedožitých 77 let.
Narodila se 16. prosince 1927 v Dolních Světlých Horách (Unterlichtbuchet) a vyrůstala tam na rodičovském statku spolu s pěti dalšími svými sourozenci. Po vyhnání v červnu 1946 našli její rodiče prvé útočiště v Neuhäuslu blízko Philippsreutu, tedy vlastně kousek od někdejšího domova. Roku 1948 se vrátil po čtyřech letech zpátky ze zajetí její přítel a 14. října 1948 spolu vstoupili do svazku manželského. Darovala v něm život třem synům a stala se posléze i babičkou 8 vnuků a 6 pravnuků, s nimiž si až do svého skonu užila mnoho radosti.
Ta dobrá a pracovitá žena milovala Šumavu celým srdcem a se svým manželem Richardem Neubauerem nejen prožila 55 let šťastného manželství, nýbrž byla mu i po 35 let nepostradatelnou pomocnicí při práci důvěrníka rodáckého sdružení obyvatel někdejších Světlých Hor. Jejich už dvanácté setkání na Alpe u Mitterfirmiansreutu (s výhledem na rodné končiny naproti za českou hranicí - pozn. překl.) už bohužel nezažila a konalo se 3. července i ve vzpomínce na ni.
Druhá rodácká kniha, téhož roku vydaná, vznikla zato ještě za jejího osobního přispění. Její věrnost k Šumavě byla tak veliká, že se navzdory obrazu zkázy, která dnes rodná místa poskytují, častokrát vydávala na putování a pochůzky právě tam k nim.
Dětem a jejich rodinám patří vedle upřímné soustrasti v jejich smutku i dík za péči, kterou jí stačili věnovat v těžkém období, sourozencům za návštěvy u nemocné.
Manželu Richardovi zanechává po sobě v srdci místo, jež nelze nadosmrti už ničím zaplnit. Ta krásná společná léta zavazují. Bylo s Tebou tak krásně, milá Terezko. Najdi si po tolikeré práci tady a námi klidné místečko někde tam v nebi.


Böhmerwäldler Heimatbrief, 2004, č. 8, s. 32-33

Dlouholetý zpravodaj "Světlohorských" (jsou totiž na těch nádherných svazích Horní i Dolní Světlé Hory, sám Richard Neubauer se narodil 26. prosince 1925 v těch Horních ve stavení čp. 55 jako druhý syn Theresie a Heinricha Neubauerových /Richardův otec Heinrich Neubauer je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže/) napsal tu nekrolog nikoli snad jen někoho ze svých krajanů a rodáků, nýbrž své vlastní milované ženy. I v něm nemohl opomenout knihu, která stačila spatřit světlo světa i jejich společným úsilím právě v roce manželčiny smrti. Nese titul "Wo meine Wiege stand - s' Lebuachert": ta prvá slova jsou citací Hartauerovy šumavské hymny, následuje nářeční podoba místního jména Lichtbuchet, tj. Světlé Hory. Knihu vydalo v bavorském Tittlingu nakladatelství Dorfmeister a lze ji objednat i na internetové adrese Dorfmeisterdruck.de. V 70 kapitolách se tu podrobně referuje o dějinách obou osad od prvního osídlení až k vyhnání jejich obyvatel a následnému zániku. Jsou tu historická data, popis okolí a jednotlivých usedlostí, také školy a kostela, které vždy formovaly tak výrazně šumavské venkovany. Je tu řeč i o kulturních památkách a nechybí ani humor. Připojeno je rovněž podobné líčení enklávy Scheureck (kdysi na mapách pod českým místním jménem Stodůlky, nyní Žďárek) a četné ilustrace. Byly to opravdu Světlé Hory a víme už také, kdo se i za nás k nim z nebe dívá a dívat bude. Dne 30. června roku 2014 zemřel ve městě Vilshofen "na Dunaji" v nedožitých 89 letech svého věku Richard Neubauer.

- - - - -
* Horní Světlé Hory / Dolní Světlé Hory / † † † Vilshofen (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

O Velikonocích v Dolních Světlých Horách na sněhu s kluky a řehtačkami
Horní Světlé Hory dnes
Krajanský měsíčník uvádí v dubnu roku 1954 zprávu o tom, že z bavorské obce Mitterfirmiansreuth lze pozorovat přes hranici v Horních Světlých Horách natahování drátů nízko nad zemí, připojených k elektrickému vedení od bývalé školy, sloužící dnes vojákům, přes Neubauerových stavení
Poloha školy ve Světlých Horách na tajné panoramatické fotografii nacistického wehrmachtu z roku 1938, kterou objevil po letech Reinhold Fink v jednom německém antikvariátě a zveřejnil v krajanském časopisu

zobrazit všechny přílohy

TOPlist