WILHELM NIEDERMAYER
Polní cesta
Polní cesta je plna života. Pro rostliny, zvířata, ale i pro lidi představuje domov. A měsíce na ní značí postupující čas. Člověk, který je dosud schopen dívat se, cítit a naslouchat (v originále "zu sehen, zu kriechen und zu hören - pozn. překl.), vnímá polní cestu intuitivně pro své dobro. Neboť na té zdánlivě chudé polní cestě sklízí klid, pocit štěstí, energii. Polní cesta osvěžuje a dává sílu.
Takto "po stifterovsku", ale i "po heideggerovsku" (však jsme kdysi českým překladem Heideggerovy "Polní cesty" symbolicky okrášlili prvé číslo nezapomenutelného čtvrtletníku "Arch" roku 1969 v českobudějovickém nakladatelství "Růže") shrnuje Albert Hoffmann v předmluvě obsah textu Wilhelma Niedermayera "Der Feldweg" s podtitulem "Ein Wanderer durch die Jahreszeiten mit den Augen des Malers", vydanému v Tittlingu z malířovy pozůstalosti roku 1975, tedy deset let po jeho smrti v Pasově (Passau). Ještě před tou předmluvou je otištěn i vlastní umělcův životopis, z něhož následně čerpám. Tady v Pasově, kde skonal, se Wilhelm Niedermayer 30. září roku 1899 i narodil, léta dětství a mládí však trávil na zámku Englburg při městysi Tittling. Poslední hrabě von Taufkirchen, Max Josef Friedrich, plukovník v tureckých službách, prodal v roce 1857 Englburg, blízký rozpadu, zemskému radovi a statkáři Maxi Niedermayerovi ze Siegenburgu, který ho koupil za 44474 zlatých, obnovil a postoupil svému synu Augustu Niedermayerovi. Dá se říci, že krajina dolního Bavorského lesa s jeho "šumavskými" obzory, rámující pobyty Maxova vnuka a Augustova synovce na zámku a později ve zdejším "malířském domku" ("Malerhäusl"), stala se určující konstantou budoucí životní tvorby Wilhelma Niedermayera vůbec. V letech 1909-1916 navštěvoval pasovskou vyšší reálku (Oberrealschule) a byl následně povolán k vojenské službě v první světové válce. Od roku 1918 studoval na Technické univerzitě v Mnichově (TU München-Weihenstephan), kde absolvoval obor zemědělství v roce 1921. Paralelně navštěvoval přednášky o moderním malířství, zejména pak o francouzském expresionismu u prof. Josepha Poppa. Dvaadvacetiletý vstoupil na mnichovskou kreslířskou a malířskou školu (Münchener Zeichen- und Malschule) Moritze Heymanna. Poprvé vystavoval roku 1927 v mnichovském Skleněném paláci (Glaspalast). Bohémská léta v Mnichově dvacátých let (Niedermayer se tam pohyboval v okruhu známého časopisu "Simplicissimus)", spojená i s materiální nouzí, vystřídaly studijní cesty po Německu, Čechách, Itálii a Dalmácii a pobyt v Paříži v letech 1926-1927. Od roku 1931 žil v Englburgu ve zmíněném už "malířském domku", v roce 1935 se oženil. Sociální a společensko-kritické prvky v jeho díle ho přiváděly do rozporu s politikou národního socialismu, za něhož byl nejpozději od roku 1936 sledován jako podezřelá osoba. Roku 1947 se stal zakládajícím členem výtvarného uskupení "Donau-Wald-Gruppe", jehož mnozí členové mají své samostatné zastoupení i na webových stranách Kohoutího kříže, ať už je to Hermann Erbe-Vogel, Reinhold Koeppel, Walter Mauder či Heinz Theuerjahr, kam pak vedle Niedermayera patřili i August Philipp Henneberger a Georg Philipp Wörlen a jimž všem dohromady náleží průkopnická role v umění poválečného východního Bavorska. Je to na rozdíl od hitlerovské výtvarné ideologie "krve a půdy" poctivý "Heimatkunst" v tom nejlepším slova smyslu. Už v roce 1948 uznává komise pro podporu duchovního Německa (Komitee zur Förderung des geistigen Deutschland) Niedermayerovo dílo za zralé pro mezinárodní prezentaci a 1951 se umělec stává členem sdružení Münchener Künstler-Genossenschaft, jakéhosi následovníka předválečné organizace Münchener Künstlerbund, jejíž činnost, na které se podílel i Niedermayer, nacisté v roce 1938 pozastavili. Roku 1963 byl Wilhelm Niedermayer poctěn východobavorskou kulturní cenou (Kulturpreis Ostbayern) a necelá dvě léta nato 8. ledna 1965 v Pasově umírá. Je tam po něm pojmenována ulice, v Tittlingu ulice a základní škola. Přiznám se, že mě poprvé "šumavskými" motivy upoutaly práce jím podepsané v ilustrované příloze některých křesťansko-sociálních německých novin v meziválečném Československu, nazvané poeticky "Sterne und Blumen", tj. "hvězdy a květy", chce se mi dodat "hvězdy a květy nad polními cestami domova".
- - - - -
* Pasov (BY) / † † † Pasov (BY)
