ERNST NODES
Uprostřed naší domovské vsi stojí malá kaple...
Uprostřed naší domovské vsi stojí malá kaple, vysoká kolem tří až čtyř metrů. Je na ní malá zvonice a to, jak kaple vypadá, odpovídá tomu, co zažila. Já, a už někteří přede mnou, jsme se snažili podnítit její případnou opravu. Byl jsem také ve spojení se starostou Hořic, ten byl té věci otevřený, snažil se a podával žádosti. Přede dvěma nebo třemi měsíci jsem dostal zprávu, že oprava byla povolena a před pár týdny začaly práce, kapli teď tedy zase opraví. A starosta si také přál, protože uvnitř ve zvoničce byl původně malý zvon, tak si myslel, že by bylo pěkné, kdyby tam zase nějaký zvon přišel. A na to jsem mu právě řekl, že se pokusím takový zvon sehnat. A jak to teď vypadá, tak se mi to i povede (v originálním znění "klappt es auch" - pozn. překl.).
Předchozí text je toliko mírně upravený český překlad ústní výpovědi Ernsta Nodese pro server "Paměť národa". Už proto, že na webových stranách Kohoutího kříže nefiguroval až dosud nijaký rodák ze Šebanova (Schöbersdorf), vsi, která je dnes jen místní částí obce Hořice na Šumavě, je třeba přivítat možnost, dovědět se o autorovi výpovědi něco víc, než co nám zpřístupňuje krajanský tisk. Ernst Nodes přišel v Šebanově na svět 31. července 1944, tedy téhož válečného roku, kdy měli svatbu jeho rodiče Franz Nodes a Maria Nodesová, roz. Stefflová. Křestní a oddací matriky nejsou zatím pro obě osoby digitálně dostupné. V krajanském časopise "Glaube und Heimat" lze dohledat jen letopočet svatby rodičů a také zprávu o úmrtí matčina otce Wenzla Steffla 27. listopadu 1953 ve vsi Obersteinbach, která je od ledna roku 1971 částí města Waldenburg ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko. Obersteinbach u Heilbronnu byl i prvním útočištěm Nodesových, ačkoli Ernstův otec byl propuštěn ze zajetí v Itálii až roku 1947. Rodný list vystavil Ernstovi farář, který šel s Nodesovými do odsunu. V tranzitním lágru u města Backnang byl zdravotní stav malého Ernsta natolik vážný, že jeho maminka počítala s nejhorším, totiž se synkovou smrtí. Naštěstí se uzdravil a v roce 1950 nastoupil v Obersteinachu do tamní málotřídky. Otec pracoval v lese jako dřevorubec, později u stavby silnic, kde zůstal až do důchodu. Když Ernst vychodil školu, vyučil se automechanikem a vydržel v oboru 40 let rovněž až do penze. Do rodného Šebanova se mohl vrátit až roku 1964, kdy s ním jeli i rodiče (prarodiče už nežili). Ves zpustla, noví pováleční osídlenci sem přišli většinou zdaleka. Když se Ernst Nodes, který dnes žije v bádensko-württemberském městě Neuenstein, rozhodl pořídit zvon pro šebanovskou kapli (v letech 1958-1987 byla památkově chráněna, což zní spíše jako "normalizační" žert), požádal o možnost získat ho z tzv. burzy zvonů, při níž existuje inventární seznam těch, jež byly kdysi sňaty a jsou k dispozici. Na to, aby dal ulít nový, nemá dost peněz a šebanovských spolurodáků ubývá.
P.S. Na novějším snímku vidíme opravenou kapli i se zvonem. Obnovu zorganizovala v roce 2019 obec Hořice na Šumavě s podporou Jihočeského kraje.
- - - - -
* Šebanov, Hořice na Šumavě
