logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOHANN PETER

Kněz je tu pro lidi!


Hoam!, 1985. č. 11, s. 577

Kristus se stal člověkem, aby pro lidi trpěl a zemřel. Říci totéž o knězi působí až jako opovážlivost, ale v českém textu písně na slova Modlitby sv. Františka z Assisi (1182-1226), jak ji zhudebnil Petr Eben (zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže) a která je součástí kancionálu, tj. součástí liturgie (o modlitbě samé, připisované od roku 1927 mylně známému světci, viz blíže Wikipedia) to v její poslední čtvrté sloce zní výrazněji:

Kdo dává, dostává, mnohem víc přijme,
kdo ztrácí, nalézá sebe i jiné,
kdo bližním odpouští, sám milost pozná,
ba ani smrt mu víc nebude hrozná.

V nekrologu za Johanna Petera je věta

"Der Priester ist also für die Menschen da!"

přímo označena za knězovu premisu a na síle toho sdělení se jistě podepisuje i skutečnost, že zesnulý opustil tento svět na srdeční infarkt v pouhých 57 letech, když se stal prvým duchovním nové farnosti, kde spolupůsobil při stavbě nového kostela s věžní zvonicí. V Arnstorfu blízko Landau an der Isar (vysvěcen na kněze byl 29. června 1955 na svátek sv. Petra a Pavla v dómě města Pasova /Passau/) měl 5. července 1955 měl i svou primici a v tom místě, kde po vyhnání žili, jsou pochováni i jeho rodiče ze šumavské Kvildy (Außergefild), ve které se narodil 14. července roku 1930. Nekrolog uvádí jako jeho rodné stavení čp. 10, arch sčítání lidu z roku 1921 však zaznamenává rodinu Peterovu i se synem Johannem (*7. května 1898) opakovaně, tj. i v roce 1900 a 1910 na čp. 9. Johann Peter si vzal za ženu Rosu Wistlovou, která je ve kvildském matričním indexu zapsána s datem narození 24. srpna 1905 na čp. 26, také v obci dosud takto označeném. O úmrtí rodičů v Arnstorfu kromě připomínky, že jejich dům čp. 10 zůstal opuštěn (Böhmerwäldler Heimatbrief, 1964, s. 304), se kupodivu v krajanských časopisech nezdařilo najít ani zmínku, ačkoli o skonu jejich druhého syna Helmuta (*27. června 1930 na Kvildě, †25. srpna 1992 v 62 letech v Arnstorfu) je tu možno najít nekrolog i s podobenkou. Už zmíněná pasovská primice Johanna Petera se stala příležitostí k setkání Šumavanů, doufajících ještě tehdy na návrat, možná i v souvislosti s vyhlášením rakouské neutrality 15. května 1955 (jenže na 1. máje téhož roku byl v Praze odhalen Stalinův pomník /7 let nato vyhozený do povětří/ a 23. června zahájena I. celostátní spartakiáda jako "mobilizace" jednoty lidu). Johann Peter se věnoval za svobody smýšlení kněžské službě ve farních obcích Grainet, Fürstenstein, Rottalmünster a Landau an der Isar, kde se stal farním kurátem tamní budované teprve farnosti sv. Jana Evangelisty a roku 1974 i jejím prvním farářem. Mluvil nářečím svých kvildských spolurodáků, důvěrně s nimi cítil a účastnil se jejich setkání v příhraniční obci Mauth, na jejímž území byl i jeho zásluhou vztyčen památník Andreasi Hartauerovi, i samostatně zastoupenému na webových stranách Kohoutího kříže. Obsáhlý nekrolog věnoval zesnulému knězi na stránkách měsíčníku Böhmerwäldler Heimatbrief Gustav Schuster, který má rovněž samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže a jemuž vděčíme i za citaci z jeho textu.

- - - - -
* Kvilda / † † † Landau an der Isar (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Zpráva o jeho primici
Obsáhlejší text v jiném krajanském časopise z téhož roku je doprovázen i snímkem novokněze
Nekrolog napsal do krajanského časopisu Gustav Schuster

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist