JOHANN VALENTIN PETZOLD

Kilian Brustfleck:

Ich sag' Euch, was die deutsche Welt
An großen Namen nur enthält,
Kommt alles heut in euer Haus,
Formiert den schönsten Hochzeitschmaus.

Kilian Brustfleck:

Jářku, co německý jen svět
má do velkých jmen na počet,
dnes návštěvou chce poctít vás,
zkrášlit svatební hodokvas.

Tady si v náčrtu "mikrokosmického dramatu" Hanswursts Hochzeit oder Der Lauf der Welt (Hanswurstova svatba aneb Světa běh) zabásnil 1775 sám mladý Johann Wolfgang Goethe. Sama skutečnost, že dal jejímu "uvaděči" a Hanswurstovu "poručníkovi" ("Vormund") jméno právě Kilian Brustfleck (tj. Kilián "Kazajka", přesněji řečeno "kožená kazajka"), svědčí ovšem především o tom, jak známým se jméno "komického sedláka" ("agierender Bauer") z eggenberského hereckého souboru "von Böhmisch Crummau", tj. z Českého Krumlova, v "německém světě" opravdu stalo. Dochoval se výrok pruského krále Bedřicha Velikého (Friedrich II. der Große, "Velký Fric"): "Ich kenne keinen Kilian als Kilian Brustfleck und der schickt sich nicht in die Armee" (tj. "Neznám jiného Kiliána než Kiliána Brustflecka a ten se nehodí do armády."). Kilian Brustfleck, vlastním jménem Johann Valentin Petzold, byl svého času váženým měšťanem krumlovským, kde zakoupil v Klášterní ulici (Klostergasse) dům čp. 51 a jako dvorní herec (Hofkomödiant) Jana Kristiána z Eggenberka, v jehož službách stál po třicet let (už předtím byl dvorním šaškem saského krále Augusta Silného a tří rakouských císařů, tj. Leopolda I., Josefa I. a Karla VI.) měl tento roční příjem: 40 zlatých služného a 6 zlatých na bydlení, kromě toho každý měsíc na maso či ryby 1 zlatý 30 krejcarů, dále rovněž na každý měsíc 4 libry sádla, 4 libry sýra, 48 žejdlíků soli, 4 korce žita, 2 věrtele pšenice, 1 korec ječných krup, 1 sud piva a 2 sáhy dřeva. Jeho první žena Juliána, roz. Schreiberová z krumlovské měšťanské rodiny, s níž měl dvě dcery a devět synů (ta druhá Anna Maria mu ještě v roce 1705, kdy mu bylo už 57 let, porodila desátého, podobně jako tři z předchozích pokřtěného pak jménem chlebodárcovým, tedy Jan Kristián) hrávala po jeho boku "komickou selku", aby bylo mravu učiněno zadost. Byl prý jedním z těch, kdo si věru nedali nic líbit. Jednou zbil zámeckého úředníka tak, že byl za to na osm dní vsazen do věže. Stejně jako herec vydobyl si dobré jméno i coby bukolický básník, do jeho pastýřských veršů se ovšem občas prý vloudila lecjaká obhroublost či žert spíše neomalený. Prvá zmínka o něm jako autorovi pochází z roku 1693, kdy vydává svůj "věčný selský kalendář" (v originále "Ewiger Bauren-Calender und Prognosticon auf das Platonische Schalck-Jahr"), na jehož titulním listě se sám označuje jako "Fürstl. Eggenbergis. so genandter Comoed. Baur von Böhmisch Crummau sonsten Johann Valentin Petzold genandt und zu Pasäl in Steyermarckt gebürtig", čímž prozrazuje i své štýrské rodiště (Passail v okrese Weiz v roce 1648). Ke svatbě Marie Františky ze Schwarzenberka (Maria Franziska zu Schwarzenberg), tj. z rodu s Eggenberky sešvagřeným, se zemským hrabětem Karlem Egonem z Fürstenberka (Landgraf Carl Egon zu Fürstenberg) dne 9. února 1699 věnoval jim Petzold báseň s vlastní podobiznou. Právě odtud známe díky příspěvku Ferdinanda Menčika (Menčíka) v Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen (MVGDB), roč. 31 (1893) pod titulem Ueber Kilian Brustfleck vlastní jeho bukolickou "svatební" poezii (znal ji Goethe?), ze které stojí z celého jejího otisku za citaci alespoň závěrečné čtyřverší:

Diss hat ein guter Freund durchs Schlüssel-Loch gelesen:
Jedoch er ward verstört, da d' Cammer-Jungfer kam.
Will nun jemand erfahrn, was mehr zu sehn gewesen,
Der frage nur die Braut und ihren Bräutigam.

To vše přítel klíčovou dírkou mohl vidět:
vyrušila ho ovšem potom komorná.
Chce-li pak víc kdo znát, optat nesmí se stydět
na to, co ženich jen s nevěstou za své má.

Z kusů, které se v eggenberském divadle hrály, zasluhuje pak zvláštní zmínky hra Romeo und Julietta, jejíž rukopis z roku 1688 se zachoval ve vídeňské Národní knihovně (Cod. 13 148, Suppl. 1035) na papíře s vodoznakem krumlovské provenience a vykazuje místní narážky neomylně ji situující právě tam (Kollschin=Chvalšiny, Budweis=Budějovice, Gopplitz=Kaplice, Freidstadt=Cáhlov /Freistadt/, Linz=Linec). Do časopisu Zlatá Praha o tom psal v ročníku 1924 na s. 431n. Antonín Konečný v článku "Shakespeare v repertoiru anglických komediantů na půdě české". Eggenberští komedianti, jeden z nejstarších stálých divadelních souborů německé jazykové oblasti vůbec, hráli ovšem nejen "doma" v Českém Krumlově, nýbrž i v Linci, Salcburku, Norimberku, Praze, Augšpurku, Vídni, Štýrském Hradci a dnes slovinské Lublani (tehdy Laibach), v Lindau na Bodamském jezeře, ve švýcarském Curychu a Basileji, Bernu a Freiburgu a opět a opět v mnoha městech Německa i Rakouska, to už v 18. století, kdy 1719 eggenberský rod vymírá a brzy nato mizí jakákoli stopa i po "Brustfleckovi". Podle vlastního životopisu (viz heslo v České divadelní encyklopedii) odešel v roce 1719 na odpočinek, zmínka o tom, že chce konec svého života zasvětit Bohu, nevylučuje odchod do kláštera, ale 16. ledna 1722 však již ovdovělá jeho druhá manželka prodávala jejich krumlovský dům. Jako pravděpodobný rok úmrtí je uváděn rok 1721. Ještě v roce 1729 vychází "z rukopisné pozůstalosti" knížka s dlouhým názvem "Der verreist gewesene und nun wieder angekommene Kilian Brustfleck mit sich bringenden allerhand rare Historien, kurzweiligen Geschichten und artigen Scherzen, so sich hier und da in der Welt zugetragen, aus dessen hinterlassenen Manuscriptis zum Druck befördert von Scappin", další její vydání je dokonce z roku 1769. Když psal Otto G. Schindler v roce 1995 pro švýcarský Institut divadelní vědy stať o slavné tradici krumlovského zámeckého divadla, nazval ji Arlequin im Böhmerwald, tj. Harlekýn na Šumavě. Neustále se sem bude vracet jeho památka.

- - - - -
* Passail (A) / Český Krumlov