logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

HERBERT PICHLER

Geburt eines Gedichtes


Zerbrechlich wie ein Glasgebild,
geformt wie rohes Porzellan,
ein Wesen, frierend, fremd... und wild:
So fühlt das Wort sich an.

Es stammt aus tiefster Seele Grund
taucht schlafend aus dunklem Meer;
wo 's reift für den Dichtermund:
Ein Vers entsteht... ! Woher?

Und plötzlich atmet ein Gedicht,
schenkt Glück, lacht heitrer Liebe Spott,
strahlt golden warmes Sonnenlicht
und lebt und ruht in Gott.

Zrození básně


Jak ze skla slito, křehké tak,
formou jak drsný porcelán,
cizí a chladné na omak:
toť slovo ze všech stran.

Původem z duše nejhlubší
vzchází z až oceánské tmy;
tam zrát mu k rýmu přísluší:
verš poté vzniknout smí...

A báseň nadechnout se zříš,
štěstí dá, rozraduje vzduch,
sluncem vyzlatí nebeříš,
kde žít jí přeje Bůh.

mondpichler.at

Vlastně docela starosvětskou poezií mě překvapila webová stránka věnovaná Herbertu Pichlerovi. Je tam ten text (samozřejmě v originále německý, ten pokus o český překlad je můj) ale opravdu podepsán autorem samým:

Herbert J. M. Pichler, genannt "Mondpichler"
Wien, 1995

Ono "J. M." se odvolává na matematika, astronoma a astrologa Johanna Müllera, řečeného "Regiomontanus" (1436-1476, blíže viz Wikipedia) a přesto, že stránka jinak zřejmě chybuje v údaji o Pichlerově rodišti (údaj o jakési vsi Mies na Solnohradsku namísto Stříbra /německy Mies, vlastně obdoba jména řeky Mže/ je přitom v rozporu s novinovými nekrology a třeba i s českým pramenem Jana Šinágla), je jistě cenným dokladem o osobnosti původem vlastně "šumavské". Já věrně čerpám z nepodepsaného textu ústředního krajanského listu "Sudetendeutsche Zeitung" z 8. června roku 2018, umístěného na rodácké příloze "Heimatbote" pro "Heimatkreis Bischofteinitz", tj. pro "domovský okres Horšovský Týn". Herbert Pichler podle tohoto pramene přišel na svět 25. září roku 1921 v "šumavském" Stříbře. Mládí prožil ve Vídni, kde před propuknutím druhé světové války započal se studiem mediciny. "Anšlus" a válka pro něho znamenala odvod nejprve k Říšské pracovní službě (Reichsarbeitsdienst) a poté k wehrmachtu, v jehož uniformě byl roku 1941 těžce raněn. V roce 1945 byl jako vůbec prvý Rakušan v Innsbrucku "sub auspiciis praesidentis", tj. "za přítomnosti a dohledu prezidenta" promován za doktora mediciny. Následně působil po mnoho let ve Švýcarsku, kde na jedné curyšské klinice objevil alergii na penicilin u dětských pacientů. Jako odborný lékař v oboru otorinolaryngologie ve Vídni přijal z podnětu jednoho profesora úkol pokračovat v práci rakouského nositele Nobelovy ceny za medicinu Roberta Báranyho (*22. dubna 1876 ve Vídni, †8. dubna 1936 ve švédské Uppsale) na výzkumu vestibulárního aparátu vnitřního ucha (tj. aparátu zodpovědného za vnímání rovnováhy). Už během těchto svých aktivit se stal trvalým spolupracovníkem NASA, rozuměj severoamerické agentury pro vesmírný výzkum. Už v roce 1949 založil spolu s chemikem Herbertem Punzengruberem dodnes existující farmaceutickou firmu Sigmapharm. Do jejích rozvojových projektů plynuly opětovně poznatky vesmírné medicíny a výzkumu. Počátkem šedesátých let vedly tyto výzkumné procesy dokonce k pracovním kontaktům s Wernherem von Braunem. Jeho expertízy pomohly Pichlerovi získat účast na dalším projektu mimo oblast samotné mediciny - totiž na působení v rakouské televizi ORF ohledně informací o pronikání člověka do vesmíru. Tehdejší ředitel ORF Helmut Zilk (28. října 2019 českým prezidentem Milošem Zemanem posmrtně vyznamenaný Řádem Bilého lva) mu navrhl vytvořit a vést vlastní dokumentární pořad pod titulem "Der Mensch im Weltall" (tj. "Člověk ve vesmíru"). Tím roku 1965 započala Pichlerova televizní kariéra. Byl v ní tak úspěšný, že se stal oficiálním "kosmonautickým" či "astronautickým" komentátorem rakouské veřejnoprávní televize. Během přistání Američanů na Měsíci dostal Pichler od svých kolegů přezdívku "Hals-NASA-Ohrenarzt" (tj."NASA"-otolaryngolog"). Později za moderátorského maratonu s Peterem Nidetzkym a Hugo Portischem (pozor: *19. února 1927 v tehdy už československé Bratislavě!) při téže příležitosti vystupoval už jen jako "Weltraumpichler" či i zde (viz autorský podpis básně v úvodní textové ukázce) zmíněný "Mondpichler". S kolegy z ORF se stal v roce 1969 i spoluautorem světového bestseleru "Die Mondlandung", kde zúročil právě své komntátorské zkušenosti. Čtyřicet let poté označil Pichler přistání na Měsíci za "das größte Abenteuer der Geschichte" (tj. "největší dobrodružství v dějinách"). Po svém odchodu z televize věnoval se opět zvýšenou měrou medicínskému výzkumu, Roku 1974 založil rakouský Institut pro leteckou medicínu s vesmírnou biologii (Institut für Flugmedizin und Weltraumbiologie), stejně jako filosofii a literatuře. Psal balady a humoristické básně, které označoval jako "Space-Lyrik",tj. "kosmickou lyriku" (mezi její zakladatele jistě patří i český básník Jan Neruda). Pichler byl vyznamenán rakouským Čestným křížem pro vědu a umění I. třídy, zlatým čestným odznakem za zásluhy o spolkovou zemi Vídeň (Land Wien) a zlatým čestným odznakem spolkové země Štýrsko (Land Steiermark). Zemřel ve Vídni dne 27. května roku 2018 v nedožitých 97 letech. Tvář stříbrského rodáka zůstala pro ty, kdo sledovali u televizorů takřka "na vlastní oči" onen "malý krok pro člověka, ale veliký krok pro lidstvo", s těmi nezapomenutelnými a docela ostrými záběry spojena už provždy.

- - - - -
* Stříbro / † † † Vídeň (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Obálka jeho knihy o přistání na Měsíci (Molden, Vídeň, 1969)
Grafické ztvárnění jeho básně
Článek k jeho devadesátinám ve vídeňských novinách

zobrazit všechny přílohy

TOPlist