WILLIBALD PLACH
Pozdrav a dík někdejším Volarským
Dne 5. května 1991 jsem byl ve svých rodných Volarech (Wallern), ve svém domovském městě. Radnice byla slavnostně vyzdobena, vlajky vlály a hudba hrála národní hymnu "Kde domov můj" (v originále ",Wo ist mein Heim, mein Vaterland' - die Nationalhymne" - pozn. překl.). Vzpomínalo se osvobození Volar americkou armádou 5. května roku 1945.
Vysvětloval jsem okolostojícím, že obyvatelstvo Volar bylo tehdy německé a převládala i u něho radost, že skončila válka. Starosta města (v letech 1990-1998 jím byl ve Volarech Mgr. Svatopluk Vokurka za Občanskou demokratickou alianci po dobu dvou volebních období - pozn. překl.) mě následně poprosil, abych o tom dni promluvil pár slov ke shromážděným.
Učinil jsem tak a byl jsem odměněn potleskem.
Starosta mi sdělil, že se u něho ohlásila jedna židovská žena, která přežila pochod smrti v roce 1945, k návštěvě na podzim. Pozval jako volarského rodáka a svědka tehdejších událostí k tomuto setkání rovněž mne.
O týdny později jsem se dověděl, že k té návštěvě Volar dne 9. října roku 1991 má dojít ve stejný den, kdy náš spolkový prezident (Richard von Weizsäcker /1920-2015/ byl německým spolkovým prezidentem v letech 1984-1994 - pozn. překl.) během své státní návštěvy vzpomene v Terezíně (Theresienstadt) obětí nacizmu (v originále "NS-Opfer" - pozn. překl.). Vešel jsem ve spojení s panem spolkovým prezidentem a byl jsem vysoce poctěn tím, že jsem ve svých domovských Volarech mohl ústně předat jeho osobní pozdravy.
Toho 9. října 1991 přijelo do Volar přes 100 židovských občanů USA.
Tou z nich, která přežila pochod smrti v roce 1945, tady ve Volarech totiž tehdy skončil, byla paní Gerda Weissmann-Kleinová, která roku 1957 publikovala v USA bestseller pod titulem "All But My Life". V této knize jsou obyvatelé Volar z roku 1945 pochvalně vzpomenuti pro svou odvážnou připravenost pomoci. Paní Weissmann-Kleinová získala za tuto knihu čestný titul "Doctor of Humane Letters" (viz blíže /se soupisem některých jeho nositelů/ Wikipedia - pozn. překl.).
Volary jsou pro paní Weissmann-Kleinovou nejen místem, v němž přežila pochod smrti, nýbrž i místem, kde nalezla v tehdejším nadporučíkovi americké armády panu Kurtu Kleinovi svého nastávajícího manžela.
Na hřbitově obětí nacizmu ve Volarech se konala židovská tryzna (v originále "eine israelitische Trauerfeier" - pozn. překl.). Byla dojemně prostá. Paní Weissmann-Kleinová mi poděkovala za mou účast jako svědka událostí z roku 1945. Bylo to dlouhé loučení, poněvadž všichni účastníci mi prokazovali nepopsatelnou srdečnost a vřelost. Paní Weissmann-Kleinová mě poprosila, abych předal tehdejším Volarským, především děvčatům, která jsou snad už dnes babičkami a která tenkrát pečovala o ty, jimž se podařilo pochod smrti přežít (podle české kroniky Volar mezi nimi panovala epidemie tyfu - pozn. překl.), její dík. Těmito řádky tak činím.
Vím, že je to veliká čest pro nás Volarské, neboť ty tehdy mladé židovské dívky a ženy byly násilně vyhnány ze svých domovů, odtrženy od svých rodin, mučeny a vražděny, a přesto našly v sobě slova vděčnosti.
Die Stadt Wallern im Böhmerwald (2004), s. 438
Willibald Plach (Tobias Willi) se narodil ve Volarech 16. května roku 1928. Navštěvoval tam obecnou i měšťanskou školu (té měšťanské se za války v "Říši" říkalo "Hauptschule") a v roce 1942 nastoupil na státní dřevařskou odbornou školu (Staatliche Holzfachschule)ve Volarech, než byl dva roky nato povolán wehrmachtem k válečné službě. Ještě před koncem války nalezl přijetí u americké armády, s níž také v prosinci 1945 (bylo mu tehdy 17 let) opustil Čechy a ocitl se v Bavorsku. Po několika letech ve službách spolkové ochrany hranic (Bundesgrenzschutz) si vzal za ženu Annemarii Krettnerovou z Ambergu, s níž v roce 2014 oslavil diamantovou svatbu. Pro těžkou nemoc musil Plach už roku 1972 odejít do důchodu. Nemělo to snad jen stinné stránky, poněvadž se mohl věnovat korespondenci se svými přáteli v zahraničí. To oni se stali příčinou ocenění, které mu bylo prokázáno pozvánkou k přijetí v izraelském památníku holocaustu "Yad Vashem", jehož se ovšem v roce 2002 ze zdravotních důvodů nemohl zúčastnit. Zmíněná pocta odkazuje k tomu, že Willibald Plach jako sedmnáctiletý příslušník tzv. Říšské pracovní služby (Reichsarbeitsdienst / RAD) informoval americké vojáky o tom, že kolem Volar prochází tzv. "pochod smrti" židovských vězenkyň z Helmbrechts, sídla filiálky (Außenlager) nacistického koncentračního tábora Flossenbürg do Terezína. Jeho zásluhou došlo k rychlému osvobození přeživších už ve Volarech a on se i později zapojil do pátrání po zavlečených. Vyvrcholením četných jeho poválečných kontaktů s těmito obětmi nacizmu bylo roku 1995 velké volarské setkání, které 50 let od konce války zorganizoval. Jeho kontakty do USA, odkud většina zúčastněných do Volar přijela, navazují logicky na někdejší rozhodnutí sedmnáctiletého opustit nacistickou pracovní službu a dát se najmout jednotkou ubytovatelské složky (Quartermaster Corps) US Army. Něco končilo a něco začínalo - kéž by odtud z Volar k dobru jednotnému už někdy světu. Willibald Plach zemřel, jak se dovídáme z článku k devadesátinám jeho manželky Annemarie, v roce 2015.
- - - - -
* Volary / † Hirschau (BY)
