ALFRED PÖSCHKO

Rudá armáda v Malontech

Bylo to před více než půl stoletím, navíc teď už toho minulého, ale pamatuju se dobře, že to po kanonádě, trvající po celé dny, došlo až k nám do Malont (Meinetschlag). Dne 5. května 1945 vstoupila Rudá armáda do naší farní obce. Mnoho selských statků bylo obsazeno, kozy a telata pozabíjeny na maso, po vyvržení jejich vnitřností na dvoře obvykle táhla sovětská vojska zase dál. Jako "suvenýr" vzala s sebou taky našeho dobrého koně, říkali jsme mu "Breinl" (asi jako "hnědák" - pozn. překl.), do svého vozatajstva. Teprve v sousední Jaroměři (Jarmirn) se jej podařilo díky odvaze naší maminky a také "šrůtku" (v originále "Schredl" - pozn. překl.) uzeného vykoupit nazpátek.
Pro dívky a ženy v obci začal těžký čas. Aby ušly znásilnění táhnoucími tudy vojáky Rudé armády, trávily úzkostné hodiny na půdách seníků a ve všemožných jiných skrýších. Ne každé se ovšem někdy podařilo uniknout v pravý okamžik.
Válečným zajatcům a pracovně nasazeným v místě přinesly ty dny svobodu a návrat domů. Srdečně se loučili se selskými rodinami, u kterých našli za války byť i přikázané útočiště a dávali najevo, že se u nich měli dobře.
Náš dědeček nabádal v té těžké době pro nás alespoň pomáhat, kde byla opravdová nouze. Tak jsme zásobovali mlékem a chlebem, uzeným a moštem německé vojáky, rozprášené po okolních zákoutích v polích a v křovinách, kteří se chtěli probít dál na západ k Američanům.
Tenkrát jsme ještě netušili, že budeme muset opustit své domovy a že budeme odkázáni na pomoc cizích lidí.
Pro naše rodiče a prarodiče byla následující "česká éra" (v originále "Tschechenzeit" - pozn. překl.) se stálými násilnými akty, zbavením všech práv, vyvlastněním a konečně s brutálním vyhnáním tím nejtěžším a nejhroznějším obdobím jejich života vůbec.

Heimatbuch der Pfarre Meinetschlag - Ein Gedenkbuch (2002), s. 119-120

Maria Schnee

Im Böhmerwald eine Kirche steht
fernab von allen Straßen.
Im Walde dort ein still Gebet
wird Gott erbarmen lassen.
Im Walde tief verweht die Zeit
und mit der Zeit das Böse.
Maria Schnee gebenedeit
von Sünde uns erlöse.
Marie Schnee, Du Königin
der Schwachen und der Armen,
hier kniet der Glaube vor Dir hin
und bittet um Erbarmen.
Das Glöcklein klingt und wundermild
Maria strahlt in Güte
und Frieden bringt ihr Gnadenbild
dem gläubigen Gemüte.
Und fort und fort tönt immer noch
des Glöckleins liebes Klingen.
Maria Schnee sie wolle doch
auch uns den Frieden bringen.

Svatý Kámen

Na Šumavě já kostel znám,
cest se místo spíš straní.
V lesích se tiše modlívám
o Boží smilování.
V hlubokých lesích odvane,
co čas kde zlého rodí.
Maria srdce uštvané
od hříchu osvobodí.
Maria, slabých záštito,
královno chudých lidí,
kdo klečí tady, tuší to,
že spásu v prosbách sklidí.
Zvon z věže zase slyším znít
Madona dobrem září,
mír cítím se v duši rozhostit
jak v Její vlídné tváři.
Věřící mysli to znamení
už nikdo nezaplaší.
Matko na Svatém Kameni,
dej mír všem srdcím našim.

Glaube und Heimat, 1994, č. 7, s. 30

Spatřil světlo světa 7. července 1935 v Malontech na chalupě čp. 23 (říkalo se tam "Schmiedfranzein") se 16 hektary pozemků Karlovi a Katharině Pöschkovým, kterým se kromě něho v roce 1941 narodil ještě druhý syn Herwig. Žije dnes v hesenském městě Bad Vilbel, Sudetenstraße 14 a je osvědčeným farním důvěrníkem malontských rodáků v krajanském "diecézním" měsíčníku Glaube und Heimat. To, o čem píše, zažil jako desetiletý chlapec. Vím, co to je ztráta domova: mně přibližně v témže věku, už v počátcích komunistické éry, následující ne tak dlouho po odsunu Němců, ani ne týden po Vánocích 1949 zemřela matka. Alfred Pöschko zemřel 17. července 2019 a je pochován v hesenském Bickenbachu

- - - - -
* Malonty / † † Bickenbach (HE)