ALOIS PÜCHLER
Napíšu ti pár řádek...
"Hansi, ich werde Dir ein paar Zeilen schreiben, ich weiß, Du hast Dir nie etwas zuschulden kommen lassen und Dich auch nicht politisch in der NS-Zeit betätigt." (tj. "Napíšu ti pár řádek, Hansi, vím, že ses nikdy ničeho nedopustil a žes také za nacizmu nebyl nijak politicky činný." - pozn. překl.)
Takto prý odpověděl poslední německý farář dnes zcela zaniklé osady Rychnůvek (dříve Německý Rychnov u Frymburka, německy Deutsch Reichenau bei Friedberg, za války v "Říši" Deutsch Reichenau bei Haslach) Alois Püchler Johannu Bertlwieserovi (1912-1992) z obce Reiterschlag (dnes Pasečná) čp. 26, otci Franze a Fritze Bertlwieserových (ten druhý má na webových stranách Kohoutího kříže i své samostatné zastoupení), autorů obsáhlé krajanské pamětní knihy "Verlorene Böhmerwald-Heimat" (1995), z níž je citace i s údaji o tom, kdo je vyslovil, když za ním navrátilec z války v roce 1946 přišel, poněvadž bez papírů nemohl do Německa za svou rodinou. Těch "pár řádek" nebylo ovšem Johannu Bertlwieserovi k ničemu. protože byl na hraničním přechodu v bavorském městysi Wegscheid zadržen Američany a lístek byl zmuchlán a zahozen, aniž by si ho kdo ráčil přečíst. I to je ostatně častý osud psaného projevu. Ten, kdo ho slíbil napsat a také tak učinil, se narodil v "šumavském", ale už rakouském Schwarzenbergu (Schwarzenberg am Böhmerwald) 19. dubna roku 1892 a byl následně i pokřtěn v místním kostele sv. Jana Nepomuckého. Za první světové války byl důstojníkem rakousko-uherské armády v hodnosti nadporučíka, poté, co válka skončila, stal se však 29. října 1919 novicem cisterciáckého kláštera Wilhering. Tady 1. listopadu 1923 složil věčné sliby a 29. června následujícího roku 1924 přijal v Linci kněžské svěcení. Působil poté jako kaplan ve Vorderweißenbachu, v Bad Leonfelden, dá1e v hornorakouských obcích Andorf, Ottensheim, než se stal farním vikářem v dolnorakouské osadě Weinzierl (dnes jen část obce Wieselburg-Land). Když pak byl z Německého Rychnova nucen prchnout 28. září 1938 na svátek patrona místního kostela sv. Václava děkan Jan Unger (i ten druhý je na webových stranách Kohoutího kříže samostatně zastoupen) před nacisty, kterým byl trnem v oku, a farní osada se octla na půl roku bez kněze, stal se 7. května 1939 Alois Püchler Ungerovým provizorním nástupcem. I on byl ovšem vystaven neustálé nacistické šikaně (tak např. byl okresním soudem v Rohrbachu obžalován po procesí Božího Těla pro poškozování zemědělské půdy), která byla po skončení války nahrazena šikanou českou. Už na podzim 1945 byla samozřejmě s okamžitou platností zapovězena výuka náboženství v německém jazyce a škola byla okamžitě vyhrazena ani ne 10 dětem českých úředníků. Püchler přitom plynule hovořil sedmi jazyky, takže je mohl učit česky, německy hovořícím dětem zprostředkoval pak hodiny náboženství na zdejší faře. Když chtěl odejít se svými farníky "odsunem" do Německa, bylo mu to z mateřského kláštera Wilhering písemně zapovězeno. V obnoveném Rakousku byl ustaven na příhraniční faře Sankt Stefan am Walde (tam ho zastihla i zmíněná žádost Johanna Bertlwiesera). Odešel tam i se svou farní kuchařkou Paulou Dolzerovou (1931-2004) rodem z Perneku čp. 14, které ovšem rudoarmějci na rakouské straně hranice chtěli zprvu zabránit ve vstupu do země. Až překvapivou libovůlí českých úřadů jí bylo vystaveno povolení k odsunu do Rakouska nejspíš jako projev vděčnosti faráři za to, že učil, byť krátce, v Německém Rychnově české děti. V Sankt Stefan am Walde působil Alois Püchler do roku 1948, kdy byl přeložen do Puchenau (okres Urfahr-okolí), kde setrval 21 let, než na vlastní přání roku 1969 převzal farní expozituru Eidenberg, náležející jeho mateřskému klášteru Wilhering v linecké diecézi. Když 26. března 1978 skonal v obětavé péči Pauly Dolzerové, byl pochován na wilheringském klášterním hřbitově. Odtud z Wilheringu kdysi přišli cisterciáci do nově založeného monastýru vyšebrodského. Teď se jeden podobný vrátil.
- - - - -
* Schwarzenberg (A) / Vorderweissenbach (A) / Bad Leonfelden (A) / Rychnůvek / Sankt Stefan (A) / † Eidenberg (A) / † † Wilhering (A)
