logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

DIETER RAISCH

Šumava dnes

Před šesti lety, kdy se konaly oslavy 100. jubilea sdružení Deutscher Böhmerwaldbund (DBB), založeného (v Českých Budějovicích - pozn. překl.) roku 1884, dal jsem dohromady přednášku se světelnými obrazy s novými a starými snímky ztraceného domova německy hovořících Šumavanů.
Nečekaný ohlas, který jejich prezentace vyvolala, povzbudil mě v mém úsilí připravit pro DBB velkou výstavu zachycující celou Šumavu v nejnovějších fotografických záběrech ve spojení a v konfrontaci se starými pohlednicovými snímky někdejšího fotoateliéru Seidel (od roku 2005 ve vlastnictví Českokrumlovského rozvojového fondu obnoveně působící v Českém Krumlově jako muzejní projekt - pozn. překl.).
Přes deset tisíc mnou pořízených snímků a asi tři tisíce starých fotografií se stalo i základem této obrazové publikace pod titulem "DER BÖHMERWALD HEUTE" (tj. "ŠUMAVA DNES" - pozn. překl.).
Zásadními proměnami v ČSFR (psáno v roce 1990, kdy v březnu 1990 byla někdejší Československá socialistická republika přejmenována na Československou federativní republiku, od roku 1993 však existují na jejím území dva státy, Česká republika a Slovenská republika - pozn. překl.) došlo k tomu, že větší část Šumavy, před rokem 1990 nepřístupná jako vojenské a hraniční pásmo, je dnes opět přístupná.
Tak mohu v této obrazové publikaci představit i ty vesnice a končiny, kam byl krajanům, jejichž byly kdysi domovem, vstup od vyhnání zapovězen.
Za snahu mne v mém záměru podpořit bych rád poděkoval spolkovému předsedovi DBB Ingo Hansovi (ten je i samostatně zastoupen na webových stránkách Kohoutího kříže - pozn. překl.), jakož i jeho zástupcům Josefu Kernovi a Franzi Payerovi.
Dík patří rovněž panu faráři Dr.r.hum. Richardu Johannu Franzovi (ThDr. Richard Franz se narodil 21. února roku 1923 v Českém Krumlově, kde se v mládí vyučil mechanikem, za války pilotem na východní i africké frontě, dostal se do amerického zajetí, po válce v Německu vojenským překladatelem, v USA později /1968-1975/ vystudoval teologii, roku 1975 se vrátil do SRN a v roce 1989 do rodného Českého Krumlova, kde měl překladatelskou firmu, je i samostatně zastoupený na stránkách Kohoutího kříže - pozn. překl.) za přátelskou spolupráci.
Kéž by tato kniha dokázala vyvolat ve vzpomínce všem, starým i mladým, krásu Šumavy.

Großbettlingen, dne 10. října 1990

Byla to událost zvláštního druhu, když se nám dostala do rukou obrazová kniha fotografa, jehož úvodní slovo k ní jste právě v českém přetlumočení dočetli. V létě roku 1991 proběhla v českokrumlovském muzeu výstava téhož českého a německého názvu. Byla to doba dychtivá a překotná. Ani jsme si nevšimli, že ten, kdo možná poprvé vkročil s fotoaparátem na dříve zapovězená místa Šumavy poté, co padla železná opona, resp. kdo ji měl na mysli v podobě starých i nových záběrů už dlouho předtím, je vážně nemocen. Zemřel po dlouhé chorobě toliko dvaašedesátiletý roku 2001 přesně v den, kdy já slavil své jednašedesátiny. Nemám však právo hovořit o člověku, jehož jsem přesto, že na mne ta jeho kniha kdysi hodně zapůsobila, ba byla možná jedním z podnětů mé budoucí práce, blíže neznal a přenechávám tedy slovo jeho příteli, jenž se s Dieterem Raischem na stránkách krajanského měsíčníku rozloučil následujícími řádky, které si jen dovoluji přeložit pro Kohoutí kříž.

Na rozloučenou s naším "švábským Šumavanem"

Ingo Hans

Když se Dieter Raisch dne 20. března 1939 narodil v malém švábském městečku Grötzingen im Aichtal na okraji "Fildern" (slovo příbuzné s pojmem "Gefilde", náhorní rovina na jihozápadě Německa, blíže viz Wikipedia - pozn. překl.), nemohl nikdo tušit, že má jeho srdce jednou doslova horce bít pro Šumavu. Rostl ve svém švábském okolí, vyučil se svému povolání a byl navíc nadšeným s vynikajícím sportovcem.
Pak poznal dívku Mitzi z řad šumavských vyhnanců. Vzali se a Dieterova láska k ní obrátila jeho zájem k obrovské lesní končině, odkud přišlo do Bádenska-Württemberska tolik nešťastných lidí bez domova. Pobuřovalo ho bezpráví, které na nich bylo spácháno.
Už dlouho před pádem železné opony podnikal cesty na Šumavu. Ta krajina ho fascinovala, rozesmutňoval ho rozpad domů a zkáza celých míst a osad. Zachycoval svými fotografiemi obojí, krásu i zničení.
Brzy se z něho stal znalec Šumavy, jejího místopisu, jejích dějin, jejího umění a kultury. Svými snímky vytvořil dokumentaci celého toho jedinečného fenoménu.
Byl dlouhá léta členem DBB. V místní skupině Nürtingen a v místní skupině Esslingen našel mnoho přátel. Jeho znalosti a zápal ohledně šumavského tématu mu v roce 1988 vynesly úřad zastupujícího spolkového kulturního referenta DBB.
Obrazový materiál, který neustále doplňoval novými snímky, pořádal do působivých výstav. Roku 1987 vznikla deprimující dokumentace "Der Böhmerwald heute" o zániku kdysi kvetoucí kulturní krajiny. Byla vystavena (to až v roce 1991 - pozn. překl.) také v Okresním muzeu v Českém Krumlově, s nímž navázal kontakt a kde se setkal s významným uznáním. Přelomový rok 1989 je spojen s výstavou "Der Kunstbesitz des Böhmerwaldes", která se stala svědectvím o bohatství šumavské kulturní tvorby a kulturního odkazu.
Pro výstavu "Der Böhmerwald gestern und heute", připravenou na rok 1995, vypravil se nesčetněkrát přes hranice, aby pro staré pohlednice šumavských míst nasnímal pro srovnání své záběry z týchž stanovišť. Byl to podnik výjimečně vyčerpávající. Začasté jen polní meze, pozůstatky zdiva a skupiny stromů podávaly svědectví o někdejší poloze vsí, pokud chtěl, jak řečeno, volit týž úhel pohledu jako autoři někdejších fotografií.
Souběžně s Raischovou knihou "Kunstbesitz des Böhmerwaldes" byla uspořádána stejnojmenná výstava s vybraně krásnými snímky.
Raischovy fotografie prošly výstavami ve více než 100 městech doma a v zahraničí.
"Der schöne Böhmerwald" je jeho poslední fotodokumentací, kterou letos (rozuměj roku 2001 - pozn. překl.), už těžce poznamenán svou nemocí, dohotovil. Ukazuje v obzvláštní míře jeho hlubokou lásku k Šumavě a jemný cit pro krásu našeho šumavského domova. Tyto a další jeho mistrovské práce jsou odkazem právě nám určeným.
Stejně jako naši slovesní autoři vyzpívali krásu Šumavy prostřednictvím jazyka a malíři ji učinili nesmrtelnou barvami palety a štětcem, zbudoval Dieter Raisch památník našemu domovu svými fotografiemi.
Dne 22. října roku 2001 nás opustil navždy. Není už mezi námi, my ho však potkáváme všude. Na komodě přede mnou leží jeho nádherní vyřezávaní "ptáci k domácímu oltáři" (v originále "Hausaltarvögle" - pozn. překl.), v krumlovské rodácké jizbě plní fototéku jeho snímky z okresu Krumlov (v originále "Kreis Krummau" - pozn. překl.), v mnoha číslech měsíčníku "Hoam!" i jednotlivých ročnících šumavských krajanských kalendářů i jeho obrazových kalendářů vlastních je naším průvodcem. Nemůžeme naň zapomenout. Svou prací si Dieter vydobyl trvalé místo v našich srdcích.
Chceme mu vyslovit dík za aktivitu v DBB, za všechno, co vykonal pro krumlovskou rodáckou jizbu a pro Heimatkreisrat des Kreises Krummau, pro dům Adolfa Webingera.
Jakkoli v Dieterově rodokmenu nenacházíme vazbu na Šumavu, byl jsi a zůstáváš jedním z nás.
Já osobně bych mu chtěl poděkovat za to, že jsem mohl být jeho přítelem.


Hoam!, 2001, č. 12, s. 25-26


- - - - -
* Grötzingen im Aichtal (BY) / Český Krumlov / † † † Großbettlingen (BW)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

... a z přílohy pro mládež v témže čísle
Obálka (1991) jeho knihy z nakladatelství Morsak, která zachytila Šumavu vzápětí po otevření hranic,
má na zadní straně text Hartauerovy hymny
Oltář kostela v Janovicích nad Úhlavou s dřevěnými sochami sv. Jana Křtitele, sv. Alžběty a sv. Zachariáše a gotickými freskami v pozadí na Raischově snímku
Hlavní oltář frymburského kostela sv. Bartoloměje na jiném Raischově snímku

zobrazit všechny přílohy

TOPlist