HEINRICH VON REDER
|
Die Raben Es hockten auf dem Runenstein, Zwei hochgelehrte Raben Und pickten auf die alte Schrift, Vom Moosgeflecht begraben. Nachdenklich senkten sie den Kopf, Als sichtbar sind die Chiffern, Doch ihre Weisheit reichte nicht, Den Sinn auch zu entziffern. Sie pickten emsig weiter fort, Bis sie in Streit gerieten Und sich selbander so zerhackt, Dass sie am Stein verschieden. |
Havrani Na tom runovém kameni dva havrani pobyli, svými zobany zkoumavě v omšelý nápis ryli. Učeně hlavy sklonili, když vyvstaly ty šifry, ni jeden při vší moudrosti však z toho nebyl chytrý. Zobany dál kol bušili, až přišlo na ně rvaní, že ten spor pěkně rozťali, nepřežil jeden ani. |
|
Weasch'n, Wusch'n und Gulatsch'n (1994), s. 5 |
|
Na šumavskou souvislost těch veršů mě přivedl úvod jedné rodácké knihy, v tomto případě o Záblatí u Prachatic, jejíž sestavovatel Herbert Kieweg, i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže, je postavil do samého čela svého vstupního textu a připomněl, že se s básní sešel ve sbírce "Mein Wanderbuch", vydané roku 1895, navíc v jejím oddíle s názvem "Im Bayer- und Böhmerwald", autorem knihy má pak být dnes neznámý básník jménem Ferdinand von Reder. Jde ovšem o omyl alespoň co do křestního jména spisovatelova. Heinrich Reder, od roku 1871 rytíř von Reder, není přitom jménem v dějinách německé literatury nijak opomíjeným. Narodil se 19. března 1824 v městě Mellrichstadt v bavorských Dolních Frankách (Unterfranken). Byl nejen literátem, ale i bavorským oficírem s významnou účastí v německo-francouzské válce, na jejímž konci stálo sjednocené Německo a vyznamenání bavorským vojenským řádem Maxe Josefa, s nímž bylo spojeno i udělení nedědičného šlechtického titulu. Ještě rok před svým skonem 17. února roku 1909 v Mnichově byl Reder povýšen na generálmajora. Proslul i jako malíř krajin. V Mnichově náležel k básnickému kruhu "Krokodile" a ke skupině naturalistických literárních autorů kolem Michaela Georga Conrada. Je i autorem knihy o Bavorském lese "Der Bayerwald", kterou si sám ilustroval. Důvod, proč jeho báseň figuruje v úvodu knihy se šumavskou tématikou, není ovšem jen ten, že by snad sama měla mít nějaké místní určení. Motiv soků, kteří se oba navzájem zničí pro nárok na to, kdo rozumí tajnému kódu historie a komu historie náleží, jistě nelze považovat za něco výhradně českého či šumavského. Na příkladu Čech a Šumavy by však mohl leckdo bajce o havranech dodat teprve pravý smysl.
- - - - -
* Mellrichstadt (BY) / † † † Mnichov (BY)
