JOSEF REITER
O vsi Oplotec hned dvakrát
Osada Oplotec (Amplatz) náležela vedle Štítar (Schüttarschen) a Tasnovic (Taschlowitz) ke třem vesnicím, věnčícím všeobecně známý vrch Svatý Vavřinec (podle němckého "Laurenziberg", dnes zvaný spíše Hradisko, německy "Wallburg" podle valů kolem raně středověkého údajně slovanského hradiště z 11. století - pozn. překl.). Na sever od tohoto vrchu o výšce 464 metrů nad mořem v malém, k jihozápadu otevřené úžlabině mezi řekou Radbuzou (Radbusa) a potokem Slatinou (Slatinabach), v lidovém ústním podání zvaným "Bolessboch", "Steglboch" nebo "Luahboch" leží náš Oplotec, sám vykazující nadmořskou výšku 428 metrů. Z dopravního hlediska je přístupný okresní silnicí z Hostouně (Hostau) vedoucí přímo do Vidic (Wiedlitz), pomineme-li odbočku u Štítarského vrchu (Gänsberg).
Zástavba osady byla velice kompaktní a nevykazuje takřka nijaké větší mezery. Nápadná v její tvářnosti byla trvale její velká okrouhlá náves, podle níž se ves jeví jako typická "okrouhlice" (v originále "als typisches Runddorf" - pozn. překl.) a naznačuje to ostatně i její "mluvící" a "smysluplné" místní jméno (dodejme, že německé i české - pozn. překl.). Stav jednotlivých budov ve vsi lze v minulosti označit za velice dobrý (v originále "als sehr gut" - pozn. překl.). Dlouhé, přírodní nebo umělou břidlicí kryté stodoly, které věnčily na západě, severu i východě jádro osady, zprostředkovávaly pozorovateli z okolních vyhlídkových bodů působivý a nezaměnitelný obraz.
Čtyřiačtyřicet popisných čísel obývalo přibližně 210 lidí (v roce 2011 zůstalo ve vsi v nestejně hodnotném stavu zachováno 33 domů se dnes 54 trvale žijícími obyvateli - pozn. překl.), z nichž téměř všichni nacházeli svou obživu v zemědělství a v řemeslných oborech s ním souvisejících. Všichni místní byli katolického vyznání a příslušeli ke štítarské farnosti. Ve Štítarech chodily také děti do trojtřídní obecné školy.
Bylo zdejší zvláštností, že v dřívějších dobách jedna část vsi odevzdávala tzv. desátek kostel u Mělnici (Melmitz). Proto také až do posledka (v originále "bis zuletzt", rozuměj do momentu vysídlení německého obyvatelstva po druhé světové válce - pozn. překl.) slavili církevní svátky spolu s Mělnickými (v originále "mit den Melmitzer" - pozn. překl.), a to nikoli jen svátek sv. Vavřince (slavený každoročně 10. srpna - pozn. překl.).
Pozemková výměra obce obnášela v roce 1937 392, 49 hektarů. Bylo to 245,32 hektarů polí, 40,93 hektarů luk, 40,08 hektarů pastvin, 47,68 hektarů lesa a 2,20 hektarů zahrad. Hektarová sazba (zřejmě odvozovaná z výnosu na hektar) činila 950 (v korunách či v markách? - pozn. překl.).
Až do roku 1935 bylo zemědělství provozováno v obvyklých rámcích, následující období se vyznačovalo obratem ke specializaci - třeba k chovu dobytka s rostoucími výnosy mléka či k množení osiva.
Na rozdíl od sousedních Libosvár (Liebeswar) či Vidic bylo počasí vůči Oplotci méně příznivé. Bez překážky se tu mohly prohánět větry ze všech světových stran a lesy byly příliš vzdáleny, aby mohly konat nějaký umírňující vliv. S pěstováním ovoce či chovem včel se tak nedalo docílit nijakých dobrých výsledků.
Z historického hlediska je zajímavé, že byla ves po několik staletí rozdělena. A to nejen s ohledem na příslušnost k rozdílným panstvím, nýbrž i k různým farnostem, ať už šlo o tu mělnickou nebo o tu štítarskou. Tak náležela v roce 1379 západní část Oplotce Děpoldovi ze Svržna (v originále "Diepold von Zwirschen" - pozn. překl.), část východní byla roku 1544 přiřčena vsi Mířkov (Mirschikau). Hranici mezi oběma částmi tvořil v lukách na sever od osady pramenící vesnický potok, který protékal středem osady. Následkem tohoto rozdělení byl vznik dvou zdejších rybníků. Teprve v roce 1659 byla obec za vlády Evy Johanny hraběnky von Trauttmansdorff (viz o ní blíže česky web Geni.com - pozn. překl.) opět sjednocena.
Majetkové poměry, počet obyvatel, sociální podmínky, zvyky a formy vesnického soužití trvaly po dlouhý čas bez podstatných změn. Poněvadž Oplotec nebyl ani nijakým středem dění, ani nijakou školní či farní osadou, zůstal i ušetřen politických vlivů na své obyvatele mezi oběma světovými válkami. Majetkové a tím i sociální poměry tu byly relativně vyrovnané. Pozemkové výměry se pohybovaly od 2,50 do 25 hektarů, přičemž větší část těch větších tvořily i lesní plochy. "Domkáři" (v originále "Häusler", česky spíše "chalupníci" /i německy "Chalupper" či "Challupner" - pozn. překl.) mohli své polnosti a luka přičíst obci a provozovali téměř bez výjimky nějaké řemeslo, které jim poskytovalo obživu. Zatímco jinde byla obecní politika ovlivňována šlechtickými majiteli půdy, faráři, učiteli nebo bohatými obchodníky, museli a mohli Oplotečtí (v originále "die Amplatzer" - pozn. překl.) svůj místní venkovský život utvářet vlastními silami. Za časů republiky byli organizováni ve třech politických stranách: v Bund der Landwirte, Christlichsoziale Partei a v Deutsche Sozialdemokratische Partei. Muselo tak docházet k tomu, že v obecní radě docházelo k živým debatám a trvale ostrým volebním bojům (ani slovo zmínky tu ovšem nepadá o henleinovském politickém hnutí, které celorepublikově ovládlo během třicátých let všechno německé obyvatelstvo - pozn. překl.). V roce 1925 byl založen sbor dobrovolných hasičů (v originále "die freiwillige Feuerwehr" - pozn. překl.) a měl v posledku 45 členů. Roku 1940 byla pořízena motorová stříkačka. Velké obohacení ve společenském a kulturním ohledu představovalo často až 12 mladých mužů a 20 mladých žen ve věků od 14 do přibližně 30 let, kteří, původem převážně z okolních vsí, sloužili u místních sedláků jako čeledíni a děvečky. Spolu s oploteckou mladou chasou oživoval tento početný živel zpěvem, hudbou, žerty, ochotnickým divadlem a nejen snad masopustními zvyky a obyčeji a nedali vesnickému životu upadnout do nějaké jednotvárnosti, nýbrž činil jej bohatě mnohotvárným. Vyvolává to ovšem množství velmi láskyplných rozpomínek.
Jako starostové obce byli zvoleni a funkci vykonávali v letech
1919-1923 Anton Anderle;
1923-1926 Wenzel Reiter;
1926-1927 Johann Lilla;
1927-1931 Josef Anderle;
1931-1939 Josef Reiter;
1939-1943 Andreas Gröbner;
1943 Johann Frapscha;
1943-1945 Josef Reiter.
Pomístní jména:
Beint, Untere Beint, Unterdroht, Drohtwiesen, Gänswies, Mühlwies, Wechselwies, Sora, Langenwies, Weierl, Bochwies, Winckelwies, Mühlstaotd, Breite, Burggrafenwies, Haochtensteig, Hochmühle, Schafschwämme, Blasser, Mühlfelder, Hostauer-Acker, Grabenacker, Pühl, Fischeracker, Polzekta, Graben, Greschinwald, Hofacker, Steigacker, Kahlacker, Hüattacker, Höllacker, Louschkacker, Douschbechengraben, Louschkawiesen, Louschka, Lichonwald, Hüllacker, Bochacker, Langaker, Grabenacker, Siebenzipfelacker, Großacker, Drehschaller, Bolesacker, Kirchl, Obere Boleswiesen, Untere Boleswiesen, Boleswald, Steglacker, Lehmacker, Schlagacker, Sauerdroahtacker, Ebene, Feiertodtum, Stieracker, Kahlacker, Steglwiese, Maurerwiese, Vordere Boleswiesen, Hintere Boleswiesen, Obere Schlag, Untere Schlag, Trifftacker, Viereckiger, Birnbäumel, Zwerckacker, Rangacker, Walzendraohtacker, Strannawiesen, Lohdroaht, Hirschengarten, Hachowaracker, Lohwiesen, Haschowarer Wald, Lohwald, Hosenteil, Bettelweib, Lohacker, Henckacker, Zwingaueracker, Drowada, Blutacker, Taschlowitzeracker, Fleckacker, Galgenberg, Langwied, Kirchensteig, Totenweg, Beintgraben, Wabaloh, Greschindroaht, Schmiedfeld, Hüattwiese, Luoschkadroaht, Luoschkafeld, Liebeswarer, Leutfeld, Bolesrang, Steglrang, Hiaslrang, .Lohrang, Lohhang, Schmieddroaht.
Bezirk Hostau : Heimat zwischen Böhmerwald und Egerland (1977), s. 341n.
Oplotec leží přibližně 4 a půl kilometru severovýchodně od města Hostouň v zemském okrese Horšovský Týn (německy Bischofteinitz, malá ves Oplotec je ovšem dnes jen částí Horšovského Týna v okrese Domažlice - pozn. překl.). Osadou vedoucí okresní silnice jako odbočka (u Štítarského vrchu) z trasy Horšovský Týn - někdejší Železná (Eisendorf) míří přes Hostětice (Hassatitz), kde u Štítarského vrchu překračuje Radbuzu, Oplotec a Libosváry k severu a spojuje tuto trasu s někdejší císařskou a říšskou silnicí 92 z Horšovského Týna na Planou (Plan) a Cheb (Eger).
K dalším sousedním osadám Mělnice na severozápadě, Mířkov a Chřebřany (Kscheberscham) na východě, Hašov (Haschowa) na jihovýchodě, jakož na Tasnovice a Štítary na jihu vedly nejen spojovací silničky, ale i cestu zkracující pěšiny. Z blízkých sousedních osad jsou Mělnice, Libosváry, Chřebřany, Tasnovice, Štítary a Hostětice od Oplotce vzdáleny jen asi 2 kilometry, zatímco Hašov, Svinná (Zwingau) a Mirkovice (Mirkowitz) každá po 3 kilometrech a do Mířkova se dá dojít až po 4 kilometrech. Do někdejšího okresního města Horšovský Týn se muselo po silnici urazit celých 14 kilometrů.
Zeměpisně vzato nacházíme osadu Oplotec 12 stupňů a 15 minut východně od Greenwiche a 49 stupňů 35 minut na sever od rovníku.
Markantními body blízkého okolí jsou vrch Sedlo (Lichon) se 614 metry nadmořské výšky na severu, Hřešín (Greschen) s 526 metry nadmořské výšky na severozápadě, Štítarský vrch (Gänseberg) se 480 metry nadmořské výšky a Hostouňský vrch (Althüttenberg) s 527 metry nadmořské výšky na jihozápadě, Galgenberg (na staré mapě psán i "Gabunden Berg" - pozn. překl.) se 481 metry nadmořské výšky a Svatý Vavřinec (Hradisko) se 464 metry nadmořské výšky na jihu, jakož na severovýchodě Rozsocha (Gabelberg) se 600 metry nadmořské výšky a ovšem lesem porostlé Sedmihoří (Sieben Berge) s jeho dohromady 14 vrcholy.
Ves se choulí v malé ploché úžlabině, která mírně spadá k údolí řeky Radbuzy na jihozápadě. Ve všech zbylých směrech je nutho překonat lehká stoupání, aby se došlo do sousedních osad. Tak se dá z Oplotce dojít "affe" (hinauf), tj. nahoru, do Mělnice, Přesu (Psches), Vidic, Libosvár, Boru u Tachova, "üwa" (hinüber), tj. na druhou stranu dolů, do Mířkova, Chřebřan, Hašova, Vítání (Wittana), "oine" (hinunter), tj. vedle dolů, do Štítar, Tasnovic, Svinné, "hinte", tj. dozadu, do Slatiny (Schlatin) a Hostětic a "eine" (hinein), tj. až tam dál do Hostouně (in d'Schtood). Na Svatý Vavřinec se chodilo "üwe" i "affe". Oplotec sám ležel v nadmořské výšce 440 metrů.
Les kolem osady byl od ní relativně vzdálen, vzdušnou čarou tak 1 až 1 a půl kilometru. Východním směrem nestál vůbec nijaký les, takže od východu vanoucí větry mohly do vesnice pronikat bez překážky. Za krutých zim se to projevovalo i vysokými závějemi podél silnic a cest. Zejména úvozové cesty byly vyplněny sněhem až po horní okraj úvozu. Zářezem Radbuzy u Hostětic mezi Štítarským vrchem a Hřešínem si nacházel cestu vítr od jihozápadu a od kopce zvaného "Büahl" (dnes na mapě východním směrem Oplotecký kopec, 488 m - pozn. překl.) hvízdal západní vítr. Směrem od západu k východu táhla v létě i většina bouřek. Krupobití, které působilo v létě velké škody na úrodě, se tu však dalo zažít toliko vzácně.
Z dopravního hlediska lze ještě poznamenat, že v letech 1939-1945 byla k dispozici poštovní autobusová linka z Horšovského Týna do města Weiden v bavorské Horní Falci. Nejbližší a hojně využívané železniční nádraží včetně nádraží nákladového bylo v Hostouni, vzdáleném 4 a půl kilometru. Z Oplotce přicházelo však v úvahu i nádraží v Meclově (Metzling), vzdálené 9 kilometrů a železniční zastávka Borek (Wurken) v téže vzdálenosti, přičemž záleželo na tom, kam cesta směřuje. Přes Borek se jezdilo do Tachova (Tachau), Plané, Mariánských Lázní (Marienbad), Chebu, resp. kam se dalo jet odtud z oněch míst. Meclov zvolil ten, kdo si vybral jako cíl své cesty Plzeň nebo Prahu.
K založení vsi se váže legenda, že Oplotec měl původně sestávat ze tří selských dvorců, jejichž pozemky byly ještě doposledka rozpoznatelné svou společnou polohou. Tyto 3 sedláky jmenuje legenda německým výrazem "die Bauern am Platz" a i německé místní jméno se z ní mělo vyvinout (podle Profouse se datuje prvá zmínka českého místního jména rokem 1379, německého až rokem 1654 v Berní rule, tj. "legenda" je zřejmě novějšího data - pozn. překl.).
Je historicky prokázáno, že v roce 1379 vlastnil část Oplotce Děpold ze Svržna. Roku 1544 náležela část osady ke vsi Mířkov. V roce 1603 byl Oplotec postoupen hraběti Zdeňku Vojtěchu Popelovi z Lobkovic (blíže o něm viz Wikipedia, v originále "an Graf Popel von Lobkowitz zu Bischofteinitz" - pozn. překl.). Pro rok 1659 poznamenává Liebscher (Karl Liebscher je i samostatně zastoupen na webových stránkách Kohoutího kříže - pozn. překl.), že Eva Johanna hraběnka von Trauttmansdorff odkoupila polovinu vsi od Magdaleny, roz. Kotzové z Dobrše (v originále "von Magdalena, geb. von Dobrz", blíže o ní viz Geni.com - pozn. překl.).
V roce 1789 vykazuje už Oplotec 35 popisných čísel, roku 1839 40 domů s 216 německými obyvateli, 1913 taktéž 40 domů a 235 obyvatel, 1939 44 domů a 216 obyvatel. Pozemková výměra obce obnášela v roce 1937 392, 49 hektarů. Bylo to 245,32 hektarů polí, 40,93 hektarů luk, 40,08 hektarů pastvin, 47,68 hektarů lesa a 2,20 hektarů zahrad. Hektarová sazba činila 950 (v korunách či v markách? - pozn. překl.).
Bylo zdejší zvláštností, že v dřívějších dobách jedna část vsi odevzdávala tzv. desátek kostel u Mělnici. Proto také až do posledka slavili církevní svátky spolu s Mělnickými, a to nikoli jen svátek sv. Vavřince.
Sbor dobrovolných hasičů byl založen v roce 1925, spolek válečných vysloužilců (v originále "der Veteranenverein /'Verein gedienter Soldaten'/" - pozn. překl.) ve farnosti (v originále "im Kirchspiel" - pozn. překl.) roku 1932.
V první světové válce měl Oplotec 6 padlých a 1 pohřešovaného, ve druhé světové válce zůstalo 10 padlých a 1 pohřešovaný.
P.S. Poněvadž předchozí texty užívají výhradně německých místních a pomístních jmen, nejsou tato uvedena jako poznámky překladatelovy, nýbrž vždy jen při prvé zmínce v závorce za dnešní českou svou podobou.
Prodej kovárny
Obec Oplotec u Hostouně (v originále "die Gemeinde Amplatz bei Hostau" - pozn. překl.) prodává obecní kovárnu (obytné stavení s dílnou, stájí, stodolou a zahradou). Ta má být odprodána toliko jednomu mistru kovářskému. Uchazeči nechť předloží své žádosti do 12 hodin dne 15. října 1933 v obecním úřadě. Podmínky prodeje leží k nahlédnutí na obecním úřadě. Obecní zastupitelstvo si vyhrazuje ve výběru kupců svobodnou volbu. Obecní úřad Oplotec (v originále "Gemeindeamt Amplatz" - pozn. překl.), dne 15. září 1933. Starosta obce: Jos. Reiter.
Der Handwerker, 1933, č. 40, s. 26
P.S. Placený inzerát v českobudějovickém týdeníku "pro německý řemeslnický stav", který měl zřejmě čtenářský dosah pro celou "první republiku", je tu podepsán starostou obce, který vykonával svou funkci v letech 1931-1939 a pak i po připojení obce k nacistické "třetí říši" v letech 1943-1945, tj. až do konce druhé světové války.
Hned na počátku budiž konstatováno, že přeložené textové ukázky mají v originále autory hned dva, přičemž bych dal přednost Josefu Reiterovi "staršímu", který byl bezpochyby pramenem informací i svému synovi a jmenovci, narozenému v Oplotci až v roce 1925. On sám přišel na svět podle štítarské křestní matriky dne 16. července roku 1901 "o žních" v Oplotci čp. 25 (to číslo popisné tam dosud nacházíme) a den nato byl ve štítarském kostele sv. Vavřince i pokřtěn zdejším farářem Bartolomějem Pubcem (*17. června 1862 v Klatovech, †21. dubna 1927 ve Štítarech). Novorozencův otec Wenzl Reiter byl synem rolníka v Oplotci čp. 17 (i to stavení tam až dosud stojí) Kaspara Reitera a jeho ženy Margarethy, roz. Wagnerové z Oplotce čp. 17, chlapcova matka Maria byla pak dcerou rolníka ve Svržně čp. 5 (to popisné číslo už tam nenacházíme) a Marie, roz. Stöhrové z Oplotce čp. 32 (i ten rozlehlý statek tam dosud stojí). Přiznám se, že zejména blízké Sedmihoří (v Oplotci nese jeho jméno místní tělovýchovná jednota) vyvolává v překladateli s ničím nesrovnatelnou vzpomínku a selské krajině kolem Horšovského Týna dává nesrovnatelný ráz, kdysi bohatě selský. Stačí nahlédnout do krajanského sborníku vyhnanců z Hostouně a okolí, kraje mezi Šumavou a Chebskem, jak zní podtitul té knihy, abychom pochopili, oč česká země ve dvacátém století hned po dvakráte přišla.
- - - - -
* Oplotec, Horšovský Týn
