FRANZ REITINGER
Naší paní učitelce k devadesátinám
Přání všeho nejlepšího a dárek předala malá delegace, kterou tvořili Johann Bürgstein (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), Franz Reitinger a bratři Johann a Franz Matscheovi, jménem farní obce a žáků, stařičké paní učitelce Klufové k jejím 90. narozeninám v Neuenbürgu. Před námi už jí gratulovaly významné osobnosti jako premiér (rozuměj předseda vlády, v tomto případě spolkové země Bádensko-Württembersko - pozn. předs.) Lothar Späth (žil v letech 1937-2016, zmíněnou funkci zastával v letech 1978-1991 za CDU - pozn. překl.) s čestnou listinou, zemský rada, starosta, místní duchovní a jiní. Obraz Madony ze Stuppachu (rozuměj reprodukci proslulého obrazu Matthiase Grünewalda /1470-1528/ z roku 1519 - pozn. překl.) dostala od biskupa. Její vysoký věk se už projevuje zhoršeným zrakem a sluchem. Z tohoto důvodu nemůže už odpovídat na dopisy a prosí o prominutí. Jubilantka nechává všechny své krajany a někdejší žáky pozdravovat. Svéraz (v originále "Tweras" - pozn. překl.) jí, zdá se, obzvláště přirostl k srdci. Klufovi tu bydlili od roku 1916, tedy 30 let, a působili tu oba jako učitelé. Paní Klufová učila na nižším stupni až do čtvrté třídy. Byla známa i jako vynikající sopranistka zdejšího chrámového sboru. Duševně je až dosud velice čilá, takže si dobře vzpomíná na rozličná jména a význačné osoby i události. Chtěla se za tu krátkou dobu našeho setkání co nejvíc dovědět o našich blízkých, příbuzných a známých a o domově vůbec. Opakovaně vyjadřovala radost nad častými návštěvami "Bäka Ediho". Obrácena k přítomným příbuzným, zdůrazňovala s radostí v hlase: "Seht, das waren alles mal meine Schüler, die heute noch an mich denken, ist das nicht wunderbar?" (tj. "Vidíte, to byli všechno kdysi moji žáci, kteří na mě dodnes myslí, není to báječné?" - pozn. překl.). Její hospodyně paní Reizeová, o ní starostlivě pečuje. Pan Klufa po vyhnání ještě učil a byl přítomen prvnímu krajanskému "svérazskému posvícení" (v originále "Tweraser Kirchweihfest" - pozn. překl.) ve Steinheimu an der Murr. Zemřel před 10 lety a je pochován v Neuenbürgu. Kdyby chtěl paní učitelku někdo navštívit, udělá jí velkou radost na adrese "Frau Klufa, Haus Reize. Am Ziegelrain, Neuenbürg".
Glaube und Heimat, 1980, č. 11, s. 65
Franz Reitinger (po chalupě "Wawara") se narodil 12. září roku 1926 v Suši (německy Tusch, dnes část obce Bohdalovice, k níž patří i Kaliště, Slavkov, Slubice a Svéraz) asi 9 km na jih od Českého Krumlova (podle jmenného indexu svérázské matriky se ovšem narodil ve dnes zaniklé blízké Tisovce). Když mu bylo 60 let, předal v roce 1986 po deseti letech konanou funkci rodáckého zpravodaje za farnost Svéraz v "diecézním" měsíčníku Glaube und Heimat Johannu Bürgsteinovi. Sluší se zmínit, že se roku 2021 v Ludwigsburgu dožil 95 let. Jeho někdejší paní učitelka Barbara Klufová (Reitinger v celém textu křestní jméno "Frau Klufa" neuvádí, na archu sčítání lidu pro stavení čp. 15 ve Svérazi, které podepisoval jako všechny ostatní "komisař" Josef Klufa, její manžel, se paní Barbara píše Betty Klufa) se devadesátky dožila v Neuenbürgu v roce 1980. Narodila se 18. listopadu 1890 v českokrumlovské Linecké ulici (Linzerstraße) čp. 45 (ten dům dosud stojí) klempíři Josefu Ziefreundovi (synu klempíře v Horní ulici /Obere Gasse/ čp. 145 /i to číslo tam dosud existuje/ Michaela Ziehfreunda /ano, v matrice má to "h" navíc/ a Anny, roz. Watzlové rovněž z Českého Krumlova) a jeho ženě Barbaře, dceři Josefa Pruchy ze vsi Lísek, okr. Benešov u Prahy, a Anny, roz. Skřivánkové ze Štipoklas, okr. Kutná Hora. Josef Klufa, svérazský učitel jako jeho "Betty", se narodil 14. května 1893 na českokrumlovském Latráně čp. 149 (to je tzv. "Vošahlíkův mlýn") tamnímu "továrnímu úředníkovi" ("Fabriksbeamte") Josefu Klufovi (jeho otec a jmenovec byl nádeníkem ve vsi Hladná čp. 34 /dnes část obce Albrechtice nad Vltavou, okr. Písek/, matka Marie byla roz. Milotová z Albrechtic nad Vltavou čp. 14) a jeho ženě Magdaleně, dceři Wenzla Pöschla, majitele domu na Latráně čp. 75 (i ten v Českém Krumlově dosud stojí), a Anny, roz. Kimelové z Dolních Chrášťan (Unter-Groschum), okr. Netolice. V roce 1950, píše se ve svérazské česky psané školní kronice, počínající školním rokem 1952/1953, byla "obec Svéráz znovu osídlena obyvateli Račína" a první "poválečný" školní rok 1950/1951 mohl vypuknout. "Ve zdejší obci usadilo se 12 rodin Slováků reemigrovaných z Rumunska", píše paní učitelka Antonie Blábolilová, zahajující kroniku zprávou o smrti Stalinově a Gottwaldově. Školním rokem 1969/1970 za počínající "normalizace"skončila i školní kronika a zřejmě i škola pro nedostatek žáků (do 1. třídy nebyl zapsán nikdo). Svéraz na československý způsob (v kronice se píše i o rostoucí spotřebě piva a alkoholu) skončil vlastně reálně socialistickou nicotou.
- - - - -
* Suš, Bohdalovice / Svéraz
