TOMÁŠ ŘEŠÁTKO SOBĚSLAVSKÝ
Postila dítek Božích
Postylla Djtek
w kteréžto wssecka Nedělnij a
přednijch Swátkůw Ewangelia
s krátkými čtyřmi Otázkami na ge-
dnu fformu sprostně se wyswětlugij, To-
tížto, yaká Summa, yaké obzwlásstnij
naučenij, yaké a přednij potěssenj gedno-
hokaždého Ewangelium, a yak to
wsse w Krátkau Modlitbu ob-
saženo býti může.
Nynij wnowě z Ržeči Něme-
cké w Jazyk Cžeský pro obecnij vži-
tek djtek a giných prostých Lidj, od Tho-
másse Soběslawského Ržessátka
přeložena.
Wytisstěna w Starém Městě
Pražském v m. Danyele Adama z We-
leslawijna.
Létha Páně
M.D. LXXXXIX.
Vlastivědný sborník Muzea Šumavy IX (2016), s. 188
Takto přepisuji ze stránek sborníku sušického Muzea Šumavy titul druhého vydání (1589) českého překladu "Dětské postily" německého luteránského teologa a rodáka z Jáchymova Christopha Fischera (1518-1598), v prvním českém přetlumočení, vyšlém roku 1577, je "Krištof Fischer" v titulu ještě jmenován, jehož originální název zněl takto:
Kinder Postill.
Darinnen alle
Sontegliche vnd der fuerne-
mesten Feste Euangelia / mit vier
kurtin Fragstuecken / auff eine form ein-
feltig erkleret werden / Nemlich / was die
Summa / die fuernembsten Lehren vnd
Heipttrost eines jeden Euangelij /
vnd die Lehren vnd Trost in
kurtzte Gebetlein ver-
fasset sind.
Gestellet
durch
M. Christoff
Vischer.
Gedruckt zu Schmalkal-
den bey Michel Schuck
1573.
Nemohu si dát ujít možnost citovat z téhož šumavského sborníku slova úvodu svého soběslavského spolurodáka Řešátka k jeho překladu, jemuž byla mj. vedle studie Jany Bartošové, jíž za citace autora a informace o něm vděčím, věnován i text Jarmily Peškové pod názvem "Postila dítek Božích" Tomáše Řešátka Soběslavského z roku 1589 (in: Studia Comeniana et historica 21, 1991, s. 107-110):
"K tomu, aby fedruňk a pomoc nějaká učiněna byla / wynasadil se na to poctiwý dotčený Magister Christophorus Fischerus, tauto swau dijtek Postyllau / w nijž punkty hlawnj Křestianského včenj, potěssowanji, též pobožných modliteb fformy, ač sprostně a kratičce (neb děti, a lidé sprostnij hlubokého učenij nechápagj) wssak gruntowně a vžitečně podlé pjsem swatých obsáhl / a w Yazyku Německém pro děti, y sice pro giné wůbec wydal. Takowá pak Křestianská práce a knijžka geho, když gsem widěl, že se bude mocy hoditi mně y dětem mým / ugaw se gi sobě také oblibovali, přisslo k tomu / že yak teď widěti Imprssy túto ozdobena gest / proto, aby přepisowánijm mnohým, takž to bývá, z wlastnosti swé někde nezaslal / a snáze w smyslu swém pozůstala / a Cžechům nassijm, dětem y potomkům gich, w účastnost přissla."
Přídomek Soběslavský by mohl dokládat, že se Tomáš Řešátko (latinská varianta "Thomas Cribrum") narodil opravdu v Soběslavi. V jezuitské skladbě označované "Píseň o bludných knihách" je alespoň verš: "Hořiž, Tomáši Řešátko, zlá Soběslavských památko", asi i proto, že Soběslavští se už zase považovali za věrné katolíky přesto, že ve městě kdysi působila proslulá rožmberská škola s německými kalvinisty na místě učitelského sboru, kterou Adam Rosacius z Karlsperka (1560-1624) ve své latinské, v prostorách pražského Karolina pronesené "Řeči o ožití Čech" (Oratio panegyrica de Bohemiae reviviscentia), vzniklé u příležitosti Majestátu Rudolfa II., zajišťujícího zemi náboženskou svobodu, dodnes pak považované za klenot zdejší humanistické rétoriky, vyzdvihl jako přední v celém království. Jen tak mimochodem, ten Adam Rosacius byl sušickým potomkem Tomáše Řešátka. Tomášovi synové byli literárně nadaní a používali "zušlechtěnou" polatinštělou formu jména právě ve tvaru Rosacius. Prvá zmínka o Tomášovi Řešátkovi v Sušici vůbec pochází z roku 1556. rok nato je už radním a v roce 1559 se o něm poprvé hovoří jako o sušickém primátorovi. V cechu sladovníků dosáhl roku 1570 zvolení cechmistrem. Byl dvakrát ženat a je známo devět dětí, pět synů (dva Janové /jeden z nich předčasně zemřelý/, Adam, Tomáš a Sofoniáš) a čtyři dcery, které měl. Dům po otci získal v Sušici usazený Adam poté, co Tomáš Řešátko dne 4. ledna 1602 skonal. Zanechal po sobě řadu literárních děl, z nichž větší část se pojila s jeho dlouholetým členstvím v sušickém literátském bratrstvu a mezi nimiž vyniká jeho hlavní dílo, kterým je "Kancionál celoroční", vytištěný v roce 1610, tedy až po jeho smrti. O věhlasu autora vypovídá i to, že je hrdinou jedné ze známých sušických a tedy i šumavských pověstí, která je jakýmsi ohlasem totožného příběhu o Martinu Lutherovi. Černý kocour ohavným mňoukáním vyruší na hradě Wartburgu reformátora při překladu Nového zákona do němčiny a ten hodí po zvířeti kalamář, po němž zůstane na zdi nesmytelná skvrna. I tu po Řešátkově kalamáři se prý podařilo vyhladit teprve poté, co byla zeď otlučena kladivem a pokropena svěcenou vodou (učinil tak šumavský kapucín P. Ladislav Perlenec /†1690/). Jeden exemplář Řešátkova kancionálu (byl autorem jeho textů, nikoli hudby), získané obcí od majitelky domu, kde byl nalezen, za dva metry dříví, je jedním z nejstarších exponátů Muzea Šumavy vůbec. Tady nepomůže ani svěcená voda.
- - - - -
* Soběslav / † † † Sušice
