THEA RIEDMAIER-PANKRAZOVÁ
Něco o sobě
Moje maminka Anna Pankrazová, roz. Spitzenbergerová, se narodila v lednu roku 1917 v Račíně (v originále "in Ratschin", zaniklá osada náležela k politické obci Starý Špičák /Altspitzenberg/, rovněž dnes zcela zaniklé, farností pak k zaniklému Ondřejovu /Andreasberg/ - pozn. překl.) čp. 6, tj. ve stavení řečeném Altrichterhof. Měla 4 sourozence. Nejstarší sestra Marie zemřela už v 9 letech roku 1921. Její bratr Rupert, narozený v roce 1914, zemřel roku 1995, obě mladší sestry Emma, narozená 1914, a Maria, narozená 1923, zemřely 2012 a 2014 v blízkosti bavorského Mnichova (v originále "in der Nähe von München" - pozn. překl.). Všichni se narodili v Račíně.
Po vychození račínské obecné školy (budova byla srovnána se zemí v roce 1988 - pozn. překl.) navštěvovala maminka měšťanskou školu v Horní Plané (v originále "in Oberplan"- pozn. překl.), studovala pak (v letech 1932-1936 - pozn. překl.) na německém učitelském ústavu v Českých Budějovicích (v originále "in Budweis"- pozn. překl.) a stala se (po maturitě roku 1936 - pozn. překl.) učitelkou. Její matka Maria se narodila v roce 1881 v Květné (v originále "in Blumenau", osada blízko Ondřejova zanikla jako on - pozn. překl.), její otec v roce 1884 v Račíně.
Můj otec přišel na svět v Arnoštově (v originále "in Ernstbrunn"- pozn. překl.) roku 1909, jeho matka Thekla (roz. Andraschko - pozn. překl.) roku 1886 ve Spálenci (v originále "in Brenntenberg", osada náležela k farnosti Zbytiny /Oberhaid/ - pozn. překl.), jeho otec Karl se narodil v roce 1880 v Arnoštově, byl sklářský mistr a zemřel už roku 1910.
Otec měl ještě bratra jménem Karl Pankraz (ten byl tedy jmenovcem svého otce - pozn. překl.), který se narodil v Arnoštově v roce 1906, vystudoval na učitele a zemřel 1975 v bavorském Altöttingu.
Moji rodiče se vzali v Ondřejově roku 1942.
Můj bratr Dieter Pankraz se narodil 1944 v objektu Lieblova hostince v Arnoštově a byl pokřtěn v ondřejovském kostele (ten byl zasvěcen Navštívení Panny Marie a sv. Ondřeji - web Zničené kostely uvádí jako letopočet zboření rok 1958 /stál asi ještě nějaký čas v ruinách/ - pozn. překl.).
Moje sestra Anna se narodila v roce 1955 v bavorském Eichhamu (jde o jednu z celkem 226 místních částí hornobavorského městyse Teisendorf v zemském okrese Berchtesgadener Land - pozn. překl.).
Můj rodičovský dům, Lieblův hostinec (v originále "Liebl's Gasthof"- pozn. překl.) v Arnoštově, byl zbudován v letech 1910-1911 (stalo se tak zásluhou manželů Karla a Marie Lieblových, z nichž Karl Liebl zemřel v roce 1935 na zápal slepého střeva a je pochován na hřbitově v Křišťanově /Christianberg/, kam Arnoštov jako součást tamní farnosti příslušel) s hostinskou místností, sálem pro veřejné akce atd., obchodem s potravinami, pivním sklepem (tehdy zařízeným jako ledárna, poněvadž jiný způsob chlazení neexistoval) a s hostinskými pokoji v prvním patře.
Vzadu za domem byla zřízena stáj pro několik krav a prasat, slepic a husí (z ní ovšem už dnes nic nezůstalo). K domu náleželo v Arnoštově i několik luk a polí, které byly obhospodařovány. Dům zaměstnával pro potřeby hostince a hospodářství určitý počet pracovních sil.
Moje babička Thekla byla velice dobrou kuchařkou a extrémně pracovitou a pilnou osobou.
Můj otec Otto Pankraz se vyučil obchodnickému řemeslu, poněvadž mu bylo svěřeno vedení Lieblova hostince.
Svůj první automobil si otec pořídil už v roce 1927, kdy mu bylo 18 let, poněvadž to představovalo pro zásobování hostince a cesty za lékařem důležitou nezbytnost.
Můj otec byl vášnivým myslivcem. Rád vyprávíval o svých loveckých výpravách k Blanickému rybníku (v originále "zum Flanitz-Teich", jde o zaniklý rybník na horním toku řeky Blanice /Flanitz/ pod Knížecím stolcem /Fürstensitz/ - pozn. překl.). Všude kolem na Šumavě, i na Dlouhém hřbetu (v originále "auch am Langen Berg"- pozn. překl.), v lese zvaném Kirchenwald, kde stojí kříž (v originále "im Kirchenwald /Kirchawald, wo das Kreuz steht/"- pozn. překl.), se vyskytovalo mnoho zvěře, také tetřívek (v originále "auch das Birkhuhn"- pozn. překl.) tu byl hájen a loven.
V pozdějších letech se dalo z Arnoštova do Českého Krumlova (v originále "nach Krummau"- pozn. překl.) ráno a večer nazpátek jezdit autobusem.
Nejbližší železniční stanice byla ve Zbytinách (v originále "Eisenbahn-Station war Oberhaid" - pozn. překl.), pořádně daleká cesta pěšky!
Ve dvacátých a třicátých letech (rozuměj dvacátého století - pozn. překl.) přijížděli do Lieblova hostince velice rádi letní hosté z Berlína i Prahy.
K jídlu sem denně přicházelo mezi jinými lidmi i mnoho lesních dělníků a dřevorubců, samozřejmě zejména pak zdejších sklářů. Našlo se také vždycky mnoho příležitostí k tomu něco slavit. Všichni skláři rádi něco slavili a popíjeli přitom množství piva. Byli to opravdu lidé veselé nátury. Pořádala se i divadelní představení, existoval tu i pěvecký sbor atd.. Vůbec se hodně zpívalo. Tady v Arnoštově si, všeobecně vzato, lidé navzájem opravdu dobře rozuměli.
Školní budova stála kousek nad Lieblovým hostincem. V Arnoštově byla dokonce i mateřská školka.
Heinrich Herbst, náš strýček Heinrich (je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) se narodil toku 1889 v Arnoštově a byl u Lieblů vrchním číšníkem. Byl to veselý a velmi sečtělý muž, velice se zajímal o dějiny i přírodu a hodně si o tom zapsal. U hostů byl velice oblíben. Měl toho hodně co vyprávět, a to i v pozdějších letech ještě.
Podle sčítání lidu měl v roce 1930 Arnoštov 309 obyvatel. Jistě tomu tak bylo rovněž roku 1945 (půl století nato /2001/ se uvádí číslo 60! - pozn. překl.).
Maminka vyprávěla, že především za války se doma rádo sedělo pěkně pohromadě, pletlo se a leccos dělalo, pokud to čas dovolil. Byly přitom i české ženy, s nimiž panovalo vždycky dobré oboustranné porozumění (v originále "mit denen man sich immer gut verstanden hat und umgekehrt auch - pozn. překl.). Za války bydlelo v Arnoštově několik českých rodin, což nečinilo nijaký problém.
Když válka roku 1939 vypukla, musel otec brzy do ní, a to až do jejího konce 1945. Maminka se tudíž musela vzdát svého učitelského povolání a vedla živnost spolu s tetou. Během války byly zavedeny potravinové lístky, což způsobilo mnoho práce navíc.
Když se můj otec na podzim 1945 nemocný vrátil z války, byl už na dům v Arnoštově dosazen český správce, který tu s rodinou a přáteli hýřil v poměrné hojnosti a naši rodinu podroboval extrémní kontrola a šikaně. Naše rodina tu byla na práci, zatímco on si užíval toho, co mu tady z ní vzešlo.
Dne 21. května 1946 (tedy dva dny před vyhnáním) dostali moji rodiče, babička, můj tehdy dvouletý bratr strašlivý a nepochopitelně krutý písemný příkaz, nařizující jim do dvou dnů opustit dům, ve kterém museli zanechat všechno, co jim tam až dosud patřilo, každou skříň a kus nábytku, každou zásuvku, každý důvěrně známý a cenný předmět, peníze, vkladní knížky, klíče od všeho a vzít s sebou jen 50 kilogramů zavazadel s tím nejnutnějším na cestu.
Dne 23. května 1946 je koňský povoz dopravil do Křišťanova, kde proběhla kontrola zavazadel včetně tělesného ohledání. Některé věci jim byly ještě při kontrole zabaveny. Maminka byla už se mnou tenkrát ve čtvrtém měsíci těhotná!
Po prohledání následoval nástup na nákladní auta a odjezd do sběrného lágru blízko nádraží v Českém Krumlově. V tamních barácích se čekalo do konce měsíce května.
Každý z dobytčích vagonů vlaku, odvážejícího odtud vyhnance do neznáma, byl naplněn přibližně 40 lidmi včetně malých dětí a nemocných starých lidí, ovšemže ponechaných bez jakýchkoli toalet.
Na hranici ve Furth im Wald vlak zastavil a jel pak dál až do Mnichova (v originále "nach München" - pozn. překl.), kde se během několika hodin zdejšího pobytu směly alespoň děti vykoupat.
Tady se transport rozdělil. Lidé byli začleněni do různých skupin a směrů další přepravy.
Moje rodina se tak dostala do dalšího tranzitního lágru na hradě Tittmoning (v hornobavorském okrese Traunstein - pozn. překl.).
V táboře bylo k pobytu a přespání na palandách (v originále "wohnen und schlafen - Etagenbetten" - pozn. překl.) umístěno kolem stovky osob v jedné z hradních síní.
Dne 21. června 1946 byla moje rodina naložena na nákladní auto a dopravena k jednomu sedlákovi v bavorské vsi Eichham (dnes je to jedna z 226 /!/ místních částí městyse Teisendorf - pozn. překl.), který musel mou rodinu u sebe přijmout a kde moji rodiče, bratr, babička, teta Lieblová, strýček Heinrich a strýček Karl (který 5 "našich" v lágru na hradě Tittmoning našel a tedy přibyl do počtu, takže tu bylo "od nás" teď celkem 7 osob) nalezli příbytek v prostorách značně omezených, stísněných a nevalných.
Byla tu ubytována i jedna vybombardovaná rodina z Mnichova (v originále "eine ausgebombte Familie aus München" - pozn. překl.). Když se asi po roce mohli vrátit do Mnichova, měli jsme o něco víc místa.
Vycházeli jsme s tou selskou rodinou dobře a udržujeme kontakt s ní až dodnes.
Můj otec našel práci při těžbě rašeliny na vrchovišti Hochramer Filz (dnes je to přírodní rezervace - pozn. překl.), později v rašelinárně Ainring (v originále "im Torfwerk Ainring" - pozn. překl.).
Maminka se mohla konečně roku 1960 vrátit k učitelskému povolání.
Poněvadž jsme byli všichni velice pilní a spořiví, vždy ochotní si vzájemně pomoci, mohli jsme si za značného vynaložení sil zbudovat v roce 1959 domek, ve kterém já dnes zase bydlím.
Maminka po těžké nemoci a plná stesku po ztraceném šumavském domově, který tak milovala a na který nedokázala nikdy zapomenout, umřela roku 1986. Otec umřel osm let nato v roce 1994.
Já se narodila v říjnu 1946 za zpočátku pro nás tak těžkých poměrů, kdy jsme ještě kromě hromádky zavazadel doslova nic neměli, vlastně několik měsíců po vyhnání.
Navzdory tomu všemu jsem měla velice šťastné dětství. Po vychození obecné školy a vyšší školy v Traunsteinu jsem se odstěhovala do Mnichova a byla jsem tam zaměstnána přes 40 let u jednoho velkého bavorského koncernu.
Roku 2020 zemřel můj muž. Po svém profesním životě jsem se vrátila nazpátek do rodičovského domu v Ainringu a žiju tady v nádherné krajině zemského okresu Berchtesgadener Land.
Někdejší šumavský domov mě vždycky velice zajímal a fascinoval, takže když za mnou přišel Karl Halletz (ten je rovněž samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), převzala jsem roli zpravodajky farnosti Křišťanov v časopise "Glaube und Heimat" a správkyně archivu sdružení "Arbeitsgemeinschaft Chrisianberg", který dále zpracovávám.
Předchozí text datovala jeho autorka datem 24. října 2020 a poslali nám ho v německém originále z českokrumlovského fotoateliéru a muzea Seidel i se snímky, které se vážou k vypravování paní They. Samozřejmě nám právě ono velice pomohlo při hledání další dokumentace o ní, zejména o jejích předcích. To jen aby si někdo nemyslil, že dobrovolná práce krajanů na vyhnaneckých rodáckých archivech je bez významu. Maminčin otec Anton Spitzenberger se podle křestní matriky zaniklé farní obce Ondřejov narodil v Račíně čp. 6 dne 7. ledna roku 1884 jako syn rolníka Aloise Spitzenbergera na tomto i dceřině rodném stavení (kde předtím hospodařil Aloisův otec Johann Spitzenberger se svou ženou Marií Annou, roz. Jungwirthovou ze zaniklé Loutky /Reith/ čp. 2) a jeho ženy Theresie, dcery Johanna Wagnera, rolníka ve Fefrech (německy Pfefferschlag, dnes Libínské Sedlo) čp. 22, a Agnes, dcery Johanna Kiewega, rolníka ze zaniklých Cudrovic (Zuderschlag). Maminčina matka Maria, téměř o 3 roky starší než otec, se narodila 14. srpna 1881 v zaniklé Květné čp. 20 jako dcera chalupníka Wenzla Franze (jeho otec Mathias Franz byl chalupníkem na témže stavení se svou ženou Marií, dcerou Thomase Wicka ze zaniklého Zadního Boru /Hinterhaid/ čp. 11) a jeho ženy Marie, nemanželské dcery Johanny, roz. Pimiskernové, která byla manželskou dcerou Augustina Pimiskerna z Chlumu (Humwald) čp. 11 a Marie, roz. Jungwirthové ze zaniklé samoty Zelená Hora (Grünberg, také Grünberger, stála kus nad zaniklým rovněž Uhlíkovem Uhligsthal/ a patřila k Záhvozdí /Hintring/). Babička Maria tak byla mladší sestrou Paula Franze, děda Erwina Franze, i samostatně zastoupeného na stránkách Kohoutího kříže. A teď k předkům otcovým. Jeho otec Karl (Carl) Pankraz přišel na svět dne 1. dubna 1880 jako syn skláře Josefa Pankraze (Josefův otec byl sklářem v Lenoře /Eleonorenhain/ čp. 16, matka Johanna, roz. Ebnerová, pocházela rovněž z Lenory) a jeho ženy Franzisky, dcery Josefa Köberla, skláře v Arnoštově čp. 8 a Agnes, roz. Kölblové z Křišťanova čp. 84. Karlova matka Thekla se narodila 9. března roku 1886 ve Spálenci čp. 22 jako dcera podruha Michaela Andraschko (jeho otec Laurenz Andraschko byl chalupníkem v zaniklé dnes osadě Seníky /Schoberstätten/ čp. 8, matka Maria-Anna byla dcerou Antona Ziehensacka ze Seníků čp. 3) a jeho ženy Marie, dcery Johanna Marko ze Spálence čp. 55 a Josefy, dcery Ignaze Kollera ze Spálence čp. 17. Jenom tady v medailonu se dá těch zaniklých osad napočítat osm. Počítejte s námi a s paní Theou.
- - - - -
* Tittmoning (BY) / Arnoštov
