ROLAND RÜCKL

Několik veršů, co mi nejdou z hlavy...

Na závěr několik veršů (v originále "zum Schluss ein Vers" - pozn. překl.), které mi prostě nejdou z hlavy. Měly by nám obzvláště silně připomínat jediné útočiště, kde naši předkové hodlali s láskou spočinout. Nacházejí pro ten cit přiléhavá slova (pisatel těchto řádek v německém originále neuvádí autora oněch německých veršů, měla by to být Gertrud Knopp-Rübová, viz obrazová příloha - pozn. překl.):

"Wie lange noch - und deine Bilder schweigen
und alle deine Lieder werden still.
Wir sind die Letzten, die dir Treue zeigen
und keiner weiß, bis wann es Gott noch will.
Die Jahre gehen - es lichten sich die Runden
und kleiner wird der alten Freunde Schar,
die dir noch ein Memoriam bekunden
und wissen, wie es früher einmal war.
Wie lange noch - und alles ist gewesen
was uns bis heut' vereinigte, verband.
Und andere nur noch von uns lesen:
'Es war einmal ein Volk, es war ein Land...'"
(tj. "Jak dlouho ještě - a tvůj obraz zmizí
a všechny tvoje písně utichnou.
Jsme poslední, kdo nebyli ti cizí,
což víme dokdy? To jen Bůh ví svou
hodinu - běží čas a řídnou naše řady,
je stále menší starých přátel kruh,
co dali by své hlavy dohromady
a znali řeč, kterou zněl rodný vzduch.
Jak dlouho ještě - než vyjde do ztracena,
co bylo kdysi společné nám všem.
Pár řádek zůstane a kniha otevřená:
'Byl jednou lid a byla jedna zem...'" - pozn. překl.)

V ustavičné krajanské solidaritě zůstávám váš domovský pověřenec Roland Rückl s Anni.

Glaube und Heimat, 2016, č. 1, s. 79

To "na závěr" ("zum Schluss") hned v úvodu textové ukázky věru "sedí". Zbývaly mluvčímu rodáků pouhé tři roky, než 3. února roku 2019 v hospici sv. Voršily (patří řádu voršilek a najdeme ho blízko řeky Dunaje na území obce Niederalteich na jihovýchod od města Deggendorf) zavřel oči navždy. Žil předtím v bavorském městě Landau an der Isar, kde v roce 1951 získali jeho rodiče Karl a Anna Rücklovi hostinec s hospodářstvím. Narodil se jim jako první syn 28. února 1938 v Zelené Lhotě (Grün), tehdy ještě na území Československé republiky (ten druhý, pokřtěný jménem Helmut o rok později už po připojení pohraničních území Československa k nacistické říši). Po válce byla rodina jako německá z obnovené republiky vyhnána a ocitla se nejprve v už zmíněném Deggendorfu. Už v Landau an der Isar vychodil střední školu a nastoupil do učení v jedné prodejně automobilů (německy se jim říká "Autohaus"). Z jeho manželství vzešly dvě dcery, Uschi (Ursula) a Birgit. Profesně byl až do svého odchodu na penzi činný jako vedoucí oddělení náhradních dílů ve firmě "Autohaus Greiner" v Deggendorfu. V tom městě i bydlel se svou rodinou. Důchodová léta trávil v rodičovském domě v Landau an der Isar s partnerkou Anni Pfrognerovou (když se "grünským" rodákům představoval svým usedlostním jménem "Hofbäcker", uváděl u Anni v závorce "Tochter Madl Nane"). Rád navštěvoval každoroční rodácká setkání v Lamu a velmi mu ležela na srdci obnova hřbitova (kolem kostela sv. Wolfganga) v rodné Zelené Lhotě, k níž ovšem za jeho života nedošlo. Dne 15. listopadu roku 2017 utrpěl záchvat mrtvice a 29. listopadu následovala na deggendorfské klinice operace střev. Po dalších záchvatech mrtvice už nebyl schopen reagovat na oslovení. Byl uložen na jednotku intenzivní péče a jeho stav se zhoršoval den ze dne. Posléze ho převezli do hospice v Niederalteichu, kde skonal a 7. února 2019 se s ním krajané na hřbitově Svatého kříže v Landau an der Isar naposledy rozloučili. Na jeho parte čteme volně přeložitelné motto:

Wenn die Füße zu müde sind, um noch Wege zu gehen,
Wenn die Gedanken zu schwach, die Welt zu verstehen,
Wenn das Alter nur noch Last und Leid,
spricht Gott, der Herr: "Komm zu mir, jetzt ist der Zeit!"
(tj.: Když nohy nedovolí ti už kráčet cestou dál,
když myšlenky se ztrácí, že bys je sotva posbíral,
když stáří už je jenom jediná strast a tíž,
Pán Bůh ti řekne: "Člověče, je čas, pojď ke mně blíž!" - pozn. překl.)

- - - - -
* Zelená Lhota / † Niederalteich (BY) / † † Landau an der Isar (BY)