GEORG RUNNER
Z povinností rychtáře chebské komendy křižovníků s červenou hvězdou
V sedmi bodech smlouvy komtur popsal základní požadavky a úkoly, které na nového rychtáře kladl.
Úředník, u kterého komtur samozřejmě v první řadě předpokládal zbožnost, oddanost a poctivost, měl také dohlédnout, aby se služebnictvo v komendě a špitále vyvarovalo klení a hádek a nedopustit, aby byl služebníkům nebo špitálníkům zavdán důvod ke stížnostem. Také musel dávat dobrý pozor, aby nikdo nezpůsobil svou neopatrností požár. Jeho úřední pracovní náplní pak bylo vyslechnout různé stížnosti či požadavky poddaných nebo i cizích lidí, vše pečlivě uvážit a vydat rozhodnutí. Pokud by se ale jednalo o závažnější a složitější případy, se kterými by si sám nevěděl rady a netroufal si samostatně postupovat, měly být zúčastněné strany pozvány na nejbližší sobotu (pokud na ni nepřipadal žádný svátek) k řádnému slyšení, kterého se účastnil pan komtur. Rychtářovou povinností bylo o těchto jednáních, o všech slyšeních v komendě a také o rozhodnutích sporů či stížností, vést řádný protokol. Rychtář měl na starost rovněž zaznamenávání příjmů (daně i desátky) a výdajů všech druhů obilí, každý týden je musel zapisovat a týdenní lístky zakládat, každého půl roku pak uzavřít vyúčtování. Rychtáři byly svěřeny také klíče od sýpky. Dále pro komtura opisoval různé písemnosti a zajišťoval jejich odeslání. Pokud bylo třeba, sám měl bez odmluvy vyjet záležitost vyřídit, především týkala-li se čtyř vsí (blíže nejsou určené, jde patrně o čtyři vsi v markrabství u Selbu, které jsou v pramenech často označovány zkráceně jako "čtyři vsi"). O písemnostech, které mu komtur svěřil k přepsání, ani o dalších záležitostech, nesměl rychtář s nikým mluvit. V případě, že nic důležitého ve špitále k vyřizování neměl, bylo jeho úkolem navštívit statek v Horních Dvorech (Ober Schön), nebo jiný dvůr, kam by byl komturem poslán, a osobně zkontrolovat jeho hospodaření, polní práce, prohlédnout louky a rybníky, zkontrolovat příjmy a výdaje a tak podobně. Pokud by shledal nějakou závadu nebo měl návrh na vylepšení, neprodleně musel takovou záležitost s komturem projednat.
Jako odměnu za své služby měl Kemmitzer dostávat stravu a navíc tři káry žita a dva sáhy dřeva. Z vybraných pokut mu náležela jedna čtvrtina a z poplatků za vyhotovení inventáře pozůstalostí mu připadla jedna polovina, stejně jako z opisů propuštění z poddanství (zhosty). Z poplatku za sirotčí účty (za každý 1 zlatý) dostal 7 krejcarů. Ve smlouvě je také uvedeno, že všechny ostatní úřední a písařské úkoly zůstávají Thomasu Schertzerovi.
Křižovnický rychtář z Chebu (Eger) navštěvoval asi jen samostatné dvory, ale vsi, náležející komendě celé, mohly mít rychtáře vlastního. Můžeme však doložit jen existenci rychtáře ve vesnici Wölsau, kde jím byl jmenován v roce 1632 Adam Summer, který do funkce nastoupil po smrti dosavadního správce Hanse Lipperta.182 Jeho jmenování bylo mnohem stručnější než jmenování Kemmitzera. Konkrétně zde komtur zmiňoval pouze povinnost rychtáře ihned nahlásit každého neposlušného poddaného a přivést ho k potrestání. Pak už následovala jen Summerova přísaha a slib funkci vykonávat věrně a oddaně.
Zda měl Runner své rychtáře také v ostatních poddanských vsích, přesně říci nemůžeme. Jako prostředník mezi poddanými a vrchností rychtář nikde jinde nevystupoval, vsi se obracely ke komturovi vždy jako celá obec, například "celá obec Schönlind", nebo "poslušní poddaní obce Lauterbach". Ani v písemnostech, které se týkaly téže vsi, se jméno
rychtáře nevyskytuje opakovaně. Rychtáři pravděpodobně většinu obcí spíše jen navštěvovali a kontrolovali, ale spravovány byly z Chebu. Kromě zmíněných úředníků, titulovaných jako rychtář či rychtář a úřední písař, známe už jen jméno špitálního lesníka v Rommersreuthu, kterým byl Hans Rubner, další lesník působil také v lese u Svatého. Kříže (Heiligenkreuz), a občas se prameny mihne zmínka o správci Špitálního Dvora (Spitalhof).
Z diplomové práce Hany Knetlové "Chebská komenda křižovníků s červenou hvězdou za komturství Georga Runnera z Chvalšin (1609-1632)", podané roku 2009 na Ústavu českých dějin Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, z níž čerpáme údaje o životě Georga Runnera, si tu dovolujeme jako ukázku z jeho písemné pozůstalosti citovat toliko pasáž, interpretující v češtině komturův barokní němčinou zřejmě psaný příkaz o povinnostech rychtáře pro poddanskou ves chebské komendy jako pouhou drobnou ilustraci působení šumavského rodáka v čele instituce pro české náboženské dějiny rozhodně nemalé důležitosti (z práce ovšem čerpáme i v obrazových přílohách). Jak známo, vznikl jediný český rytířský řád na podnět Anežky Přemyslovny roku 1237, nadto jako snad jediný mužský řád, založený exkluzivně na ženský podnět. Nejde nám o nějaký místopis křížovnických komend na území českého státu (už v roce 1271 převzali křížovníci už existující chebský špitál a v dalším, tj. 14. století¨, i blízké poutní místo Chlum svaté Máří /Maria Kulm/), nýbrž o samu osobu Georga Runnera "aus Kaldeschin", jak se v jednom prameni píše. Z práce Hany Knetlové se dovídáme, že se narodil v jihočeských Chvalšinách (Kalsching) roku 1575. Založil je prý patrně Přemysl Otakar II. a daroval je jím založenému klášteru Zlatá Koruna (Goldenkron). Chvalšiny byly údajně poněmčeny zásluhou tamních mnichů, kteří podporovali příchod německého obyvatelstva na svá panství (právě na nich je ovšem spousta vsí, dnes mnohdy zaniklých, německého přímo založení). Během husitských bouří ho získali Rožmberkové a za jejich panování byl Runnerův otec Mathes Runner (psáno někdy i Ronner nebo Rönner) ve Chvalšinách rychtářem a radním. Georg byl prvorozeným děckem jeho manželství s Kateřinou (Katharinou), kterou známe jen podle jejího německy ovšem psaného křestního jména (je jinak řeckého původu a má význam "čistá"). Jak uvádí Knetlová, oddal oba Georgovy rodiče v chvalšinském kostele mladý farář Andreas Härtel v prvním roce svého působení v této farnosti. Kostel ve Chvalšinách je zasvěcen sv. Máří Magdaléně a papež Bonifác IX. ho už v roce 1400 spojil s cisterciáckým klášterem ve Zlaté Koruně a až do roku 1785 jej spravovali kněží z blízkého kláštera, jak čteme v práci Hany Knetlové. Odtud se dovídáme i to, že týž duchovní, který sezdal v roce 1574 Mathese a Katharinu Runnerovy, roku 1600 již čtyřiapadesátiletý dosvědčoval řádný manželský původ, bezúhonný život a pravověrnost diakona Georga Runnera (to znamená, že již měl nižší jáhenské svěcení, nebo ho zrovna dostal). Ze září předchozího roku 1599 pochází potvrzení o Runnerově manželském původu, které vydala tamější městská rada. O tři roky později, 18. května 1603, potvrdil arcibiskup Zbyněk Berka z Dubé Runnera správcem farnosti tachovské při kostele sv. Kříže u Tachova a v listopadu 1607 se Runner stal loketským děkanem. Už za dva roky ho Karel z Lamberka jmenoval komturem chebské křižovnické komendy, která zůstala po smrti dosavadního komtura Vavřince Nigrina po krátký čas neobsazena. Při této příležitosti požádal v prosinci 1609 arcibiskup opata tepelského kláštera, aby co nejdříve nového komtura v Chebu navštívil a seznámil se s ním, jak zde bylo zvykem. V prosinci roku 1627 arcibiskup kardinál Arnošt Harrach jmenoval Runnera jedním z reformačních komisařů v Chebu a komtur se snad také stal vrchním cenzorem knih (dokumenty o tomto pověření však chybí). O Runnerově smrti toho příliš nevíme. Kronikář Stöhr uvádí (a odkazuje na dva dokumenty z Runnerova archivu), že zemřel v 57 letech 30. listopadu 1632 v klášteře chebských františkánů, kam se uchýlil po nepokojích za saského vpádu v roce 1631. Tehdy byla komenda několikrát vypleněna a sám komtur zůstal bez prostředků. Tolik diplomová práce Hany Knetlové. Je jistě příznačné, jak do českých duchovních dějin a tedy i chebské komendy (jakož třeba i Zlaté Koruny) zasáhly husitské bouře a třicetiletá válka. Blahodárné přemyslovské kolonizační dílo a rozkvět říše Karla IV. byly vyvráceny z kořenů a to, co následovalo po válce třicetileté, padlo s habsburskou monarchií a se všemi jejími slabinami. I to je svědectvím života významného rodáka z Chvalšin Georga Runnera a skvělého řádu křižovníků s červenou hvězdou.
- - - - -
* Chvalšiny / † † † Cheb
