JAKOB JOHANN RYBA
Z mého života
Rodiče a mé zrození
Dobří rodiče jsou dětem největším bohatstvím. Moji milí rodičové byli vůči nám bohatí moudrou spravedlností, ale chudí hmotnými prostředky. Deus bonum virum in deliciis non habet, experitur, indurat, sibi illum preparat (Seneca, De providentia: Bůh nechová dobrého muže v rozkoších, zkouší ho, otužuje, pro sebe připravuje). Můj otec Jakub Jan Ryba byl synem měšťanského kloboučníka z Nepomuku. Věnoval se učitelství a po několika letech obdržel místo podučitele v městečku Přešticích, kde uzavřel sňatek s Rosalií, dcerou tamějšího učitele Jana Karníka. Z tohoto manželství narodil jsem se 26. října 1765 jako druhorozený syn. Všichni mne ujišťují, že prý jsem byl miláčkem rodičů, zvláště proto, že jsem jim nahradil zemřelé prvorozené dítě. Svůj život do čtyř let znám z vypravování svých tet, které stále žily v blízkosti rodičů. Ale to vše nenáleží k vytčenému účelu, neboť píšu jen to, co má vztah k hudbě.
Od čtvrtého roku svého pozemského života vzpomínám si již na některé příhody. Již v tak útlém věku bylo mi vždy nejpříjemněji mezi hudebninami a hudebními nástroji. Papír, knihy, inkoust, pero byly mi nejroztomilejšími panenkami, ačkoliv jsem o nich nevěděl nic více, než jejich jméno. U dědečka, kde jsem prožil nejdelší dobu ze svého dětství, psal jsem stále "noty" a počmáral jsem tak mnoho archů papíru; doma bylo nutno šetřit inkoustem, pery, papírem, bavil jsem se tedy se svými starými houslemi, na něž jsem tak horlivě hrál, že milí posluchači, ohlušeni pronikavými libozvuky, vykázali "příjemného" hráče ze světnice nebo mu musili nástroj vyrvati z rukou.
V této skice uvidíte, že mne vášeň ve psaní dosud neopustila.
Jakub Jan Ryba o svém hudebním životě (1946), s. 10-11
O autorovi nesmrtelné České mše vánoční existuje zaslouženě obsáhlá česká literatura (na YouTube je dostupný i záznam televizní inscenace hry Josefa Boučka "Noc pastýřů" z roku 1993 v režii Františka Filipa, kde si zahrála malou roli Hamplové i moje někdejší českobudějovická školní žačka Jana Frouzová-Hrušková /1951-2018/). Naše textová ukázka je však překladem úvodní pasáže Rybovou vlastní rukou psaného dokumentu "Mein musikalischer Lebenslauf", pořízeným z němčiny českobudějovickou rodačkou PhDr. Irenou Janáčkovou (1901-2000) a vydaným s jejími poznámkami v prvním poválečném roce 1946 nákladem Edition Č.H. (dříve Edition Cadence). Ten antikvární výtisk (viz blíže o titulu text Kateřiny Bednárové) na webu OperaPlus se ostatně nachází v regionálním oddělení Jihočeské vědecké knihovny jen díky mému působení knihkupce po rozprášení nakladatelství Růže blahé paměti. Víme z vydání Rybových školních deníků (Státní pedagogické nakladatelství 1957), že i jako učitel vyžadoval, aby jeho žáci ve škole mluvili mezi sebou a s ním toliko německy a činil tak naprosto v duchu josefinského osvícenství. Naše německé psaní Rybova jména ospravedlňují kromě jeho vlastních podpisů, záznamu v úmrtní matrice apod. např. i vzpomínky jeho syna, lékaře Josefa Ernsta Ryby (tak je psán i s rodinou v pražských policejních přihláškách), uveřejněné pod titulem "Jakob Johann Ryba, Schullehrer in Rožmital (Mitgetheilt von seinem Sohne, Dr. Jos. Ernst Ryba, Physikus der ständ. Augenheilanstalt in Prag)" v ročence "Jahrbuch für Lehrer, Aeltern und Erzieher" v Litoměřicích (Leitmeritz) roku 1842. Jakob Simon Ryba, jak byl 26. října roku 1765 v přeštickém chrámu Nanebevzetí Panny Marie, největším českém barokním kostele mimo Prahu, postaveném podle plánů Kiliana Ignaze Dientzenhofera, pokřtěn (příjmením je tu psán "Riba", Johann je až jméno biřmovací), byl synem učitele Jakoba Johanna Ryby (1732-1792) a jeho ženy Rosalie (1738-1786), roz. Karníkové. Předkové pocházeli ze "šumavských" Klatov. Otec se narodil v Nepomuku, učil v Rožmitále pod Třemšínem (i ten tehdy náležel k Prácheňskému kraji), v pošumavské Volyni a v Přešticích, zemřel však ve špitále v rodném Nepomuku. Tam od pěti let vyrůstal i jeho syn. Už jako osmiletý uměl hrát na klavír a učil se na housle i na varhany. Studoval později v Praze na proslulém piaristickém gymnáziu, po jehož ukončení v roce 1785 se věnoval studiu filosofie, než ho otec povolal nazpět do Nepomuku, kde se uvolnilo místo učitelského pomocníka. Syn je ovšem nezískal a stal se roku 1786 pomocným učitelem v Mníšku pod Brdy a od roku 1788 až do své smrti učitelem v Rožmitále pod Třemšínem. V červenci 1790 se v Třebsku oženil s Annou Laglerovou a měli spolu následně 13 dětí, z nichž jen sedm přežilo. Psal a skládal v bídě, Česká mše vánoční vznikla roku 1796 a i další svá díla psal s českými texty. Dne 8. dubna 1815 odešel Ryba směrem k Voltuši, kde měl pod kopcem Štěrbina schůzku s emigrantem (před Napoleonem) z německého Porýní Nicholausem Riessem. Ten však našel přítele podřezaného břitvou na krční tepně. Jako sebevrah byl zemřelý pochován na zrušeném morovém hřbitově, teprve po 40 letech na tom dodnes "živém" v Rožmitále. Kamenná mohyla od roku 1933 připomíná i místo jeho smrti, kde už v roce 1854 stál díky lesním dělníkům kamenný křížek. Vedle je umístěn památník 50. výročí vzniku Československa. Dějiny české země to nejen snad o Vánocích všechno dobře unesou. I tu hudebníkovu "vášeň ve psaní" německy.
- - - - -
* Přeštice / † † † Rožmitál pod Třemšínem
