BENEDIKT SAGNER
Z historie německé školy v Dolejším Krušci
Po mnoho let byla školou povinná dítka z Dolejšího Krušce, Prostředního Krušce, Trpěšic a Cihelny určena k docházce (v originále "eingeschult" - pozn. překl.) do Hartmanic (v originále "aus Unter-Körnsalz, Mittel-Körnsalz, Trippischem und Ziegelhütte nach Hartmanitz" - pozn. překl.) a děti z Nuzerova do Dlouhé Vsi (v originále "aus nuserau nach Langendorf" - pozn. překl.).
Tu se podařilo neúnavným a obětavým úsilím majitele zdejšího statku Theodora Zwěřiny (*25. října 1840 "in Böhmerwald", †9. ledna 1916 "in Böhmerwald", viz web GameAncestry, zde pod jménem "Theodor Franz Ignaz Zwierzina", ve zprávě listu "Prager Tagblatt" z 1. prosince 1893. strana 8, už o otevření školy v Dolejším Krušci psán ovšem "Theodor Zwěřina" - pozn. překl.) dosáhnout zřízení na škole v Hartmanicích závislé školní expositury. Ta byla otevřena 1. října roku 1890.
Ještě předtím, než byla hotova školní budova, musela být použita jako učebna jedna místnost zdejšího pivovaru. Jako byt učitele byla pronajata jedna místnost (v originále "ein Local" -pozn. překl.) v Dolejším Krušci.
Pan Georg Meffert, podučitel v Novém Světě (v originále "in Neugebäu" -pozn. překl.), byl jmenován podučitelem v Dolejším Krušci.
Týž se narodil 24. dubna 1867 ve Starých Hutích (v originále "zu Althütte in Böhmen", rozuměj část dnešních Nových Hutí /někdejší Kaltenbach/ - pozn. překl.), absolvoval čtyři ročníky c.k. učitelského ústavu v Českých Budějovicích (v originále "in Budweis" - pozn. překl.) a dosáhl tam i své zkoušky zralosti a vysvědčení učitelské způsobilosti pro obecné školy.
Z Dolejšího Krušce (v originále "von hier" - pozn. překl.) odešel v srpnu roku 1892 do Českých Žlebů (v originále "nach Böhmisch-Röhren" - pozn. překl.).
Od 15. září 1892 učil ve své funkci definitivního učitele v Hartmanicích na této škole pan Ottomar Hofmann (*8. května 1867 v Rehberku /tj. v dnešním Srní - pozn. překl.).
Výnosem slavné c.k. Zemské školní rady bylo zřízení samostatné dvojtřídní obecné školy s německým jazykem vyučovacím v Dolejším Krušci pro osady Dolejší Krušec, Prostřední Krušec, Nuzerov, Trpišov, Cihelnu a Scharacherský Mlýn (v originále "aus Unter-Körnsalz, Mittel-Körnsalz, Nuserau, Trippischen, Ziegelhütte und Scharachermühle" - pozn. překl.) schválen.
Dne 31. prosince 1893 byl Ottomar Hofmann při zachování jeho práv definitivního podučitele na obecné škole v Hartmanicích ustanoven provizorním učitelem na této škole.
Od 1. ledna 1893 má tato škola i vlastní místní školní radu.
Tato sestává z následujících členů:
předseda: starosta obce Johann Hofmann z Rapatic;
dále majitel statku (rozuměj Dolejší Krušec - pozn. překl.) Theodor Zwěřina, (místní školní inspektor) pan farář Alois Winter v Mouřenci (v originále "in Maurenzen" - pozn. překl.), vedoucí školy (v originále "Schulleiter" - pozn. překl.) Ottomar Hofmann, Jakob Fischer, rolník v Dolejším Krušci, Franz Scheinost, rolník v Nuzerově, a Georg Treml, rolník v Trpišově.
Kronika obecné školy Dolejší Krušec 1893-1910
Zřejmě z téhož rukopisného pramene čerpá informace z knihy Viléma Kudrličky "Javorná... Zapomenutý kout Šumavy II - Aby lidé měli k sobě blíž", vydané v roce 1987 jako účelový náklad pro Muzeum Šumavy. To jen abychom si ozřejmili, jakou hodnotu pro budoucí uživatele mají staré školní kroniky. Označil bych za jejich mistrného autora právě pisatele té z Dolejšího Krušce. Byl to věru jiný svět! Už ten dokonale čitelný rukopis, ale především onen nespočet životopisných údajů o šumavských učitelích a kněžích s podrobným přehledem míst jejich vzdělání a pedagogického působení (bez tolik ovšem nám chybějících dat jejich pozdějšího skonu). Něco podobného si pro dnešní poměry asi nelze představit. Díky této akribii se dovídáme tolikero i o samotné osobě kronikářově, a to nikoli hned v úvodu, nýbrž až na straně 27 s podrobným jeho životopisem. Podle vlastního vyjádření se nově po provizorním vedoucím jako řídící učitel ustanovený Benedikt Sagner narodil dne 24. ledna 1861 v Hejtmánkovicích u Broumova v Čechách (Hauptmannsdorf bei Braunau i.B.) jako syn polního zahradníka (Feldgärtner /Kleinbauer/, jak ho tu syn označuje, byl drobný zemědělec takřka bez vlastní půdy), navštěvoval obecnou školu ve svém rodišti, pak i v Broumově a v Dobrušce (českou, v originále "čechisch"), následně absolvoval tři ročníky klášterního gymnázia v Broumově, pak v letech 1876-1880 čtyři ročníky c.k. učitelského ústavu v Trutnově (Trautenau) a 30. června 1880 i maturoval. Byl nato ustanoven provizorním učitelem a do března 1884 definitivním podučitelem na trojtřídní obecné škole v Horních Vernéřovicích, okr. Broumov (v originále "in Böhm. Wernersdorf, Bez. Braunau", kde byla německá obecná škola pro Horní i Dolní Vernéřovice). Dne 4. dubna 1884 došlo pak k jeho definitivnímu jmenování učitelem a jednotřídní obecné škole ve Svojši (Zwoischen). Osvědčení učitelské způsobilosti je datováno v Chebu (v originále "in Eger") 6. května 1883. Rozhodnutím okresní školní rady v Sušici (Schüttenhofen) z 10. července 1886 bylo mu od ní za jeho učitelské působení vysloveno uznání. Výnosem Zemské školní rady ze 4. června 1892 č. 14060 byl jmenován ve Svojši řídícím učitelem, načež zažádal u Zemské školní rady o přeložení a dekretem ZŠR ze dne 20. března 1893 č. 5132 byl dosazen v téže hodnosti na obecnou školu v Dolejším Krušci, kam nastoupil od 1. září téhož roku. Ještě ve Svojši se 1. července roku 1892 Benediktu Sagnerovi, synu už zmíněného "polního zahradníka" Benedikta Sagnera a Genovefy (v matrice "Genofeva"!), roz. Königové z Křinic, okr. Broumov (Weckersdorf, Bez. Braunau), a jeho ženě Amalii, roz. Tichatschke, dceři Wendelina Tichatschke, mistra kovářského z Teplic nad Metují. okr. Police nad Metují (v matrice "Weckelsdorf, Bez. Politz"!) a Julie, roz. Königové z Horních Vernéřovic, narodil chlapec, jemuž bylo při křtu dáno jméno Benedikt Joseph Maria Sagner. Sluší se asi poznamenat, že byl "nouzově pokřtěn" ("notgetauft") porodní bábou Marií Karglovou z Rejštejna (Unter-Reichenstein) čp. 37. Snad bych se u takového "detailu" tolik nezastavoval, kdyby z chlapce nevyrostl kněz a mučedník víry, udán pro poslech švýcarského rozhlasu zemřel v káznici v posledním roce války 14. ledna 1945, pojatý do německého "Martyrologia 20. století" (viz o něm podrobněji Wikipedia) by si jako šumavský rodák zasloužil větší pozornosti i z české strany. V roce 1911 odchází Benedikt Sagner "starší" po 18 letech služby v Dolejším Krušci do Dlouhé Vsi (Langendorf). Do tamější školní kroniky stačil ještě oznámit, že se v arciděkanském chrámě v Bílině téměř šedesátiletý podruhé oženil se vdovou po obilním inspektorovi a majitelkou domu v zaniklé dnes části města Bílina, zvané Újezd (Bilin-Ugest) Eugenií Klementovou. Od 1. ledna 1921 nastoupil dovolenou a po několika návratech do i ze zdravotních důvodů přerušované práce odešel v srpnu roku 1922 na penzi. Zemřel v Bílině 5. března 1925 a byl tam 8. března i pochován. Také tyto dva údaje kdosi neopomněl připsat do kroniky školy ve Svojši, kde zesnulý působil v letech 1884-1893. Kronikářova stopa nevymizela, i tady platí: "Littera scripta manet". A také, jako v tom podtitulu Kudrličkovy knihy o Javorné: "Aby lidé měli k sobě blíž"
- - - - -
* Hejtmánkovice / Svojše / Dolejší Krušec / Dlouhá Ves / † † † Bílina
