KARL SAIKO
Poutní kaple svaté Anny u Borových Lad
"Auf Ferchenhaid ist der Weg net z'weit!" (Do Borovejch Lad nejni cesta dlouhá vodnikad!)
S tímto úslovím na rtech putovávaly kdysi zástupy lidí k svatoanenské kapli u někdejšího Ferchenhaidu (dnes česky Borová Lada - pozn. překl.) Na tehdejší okresní silnici z Borových Lad do Horní Vltavice (Obermoldau), asi 500 metrů před Borovými Lady stála na levém okraji cesty bílá zděná kaple. Byla postavena v roce 1860 a jejím zakladatelem byl bohabojný rolník Franz Müller z Ferchenhaidu čp. 2. Toto selské stavení, kde se říkalo "u Fronznbauerů" (vyslov Froncnbauerů! - pozn. překl.) bylo po myslivně při rozcestí k Novému Světu nejstarší usedlostí v místě vůbec. Je možné, že se označení "Fronznbauer" vztahovalo právě k tomuto bývalému majiteli, udrželo se buď jak buď až k poslednímu z majitelů, jímž byl v roce 1945 Adolf Heinzl. Podnět k založení kaple nám zůstává neznámý. Skutečnost, že je zasvěcena právě svaté Anně, kterážto jako světice na Šumavě velice uctívaná byla volána k přímluvě v nebi při nemocech v rodině, při dobytčím moru a při jiných pohromách rolnických stavení, dává ovšem tušit, že motiv zakladatelův byl podobného rázu. V okolí bylo rozšířené i podání o tom, jak jednou v létě tu napadl sníh a právě na místě, kde byla později zřízena kaple, ne a ne roztát, takže bílá sněhová pokrývka na něm zůstávala trvale. Legend, které se ke kapli vztahovaly, bylo ovšem tenkrát povícero. Kameny do základů byly použity ze stržené staré strážní hlásky zvané Wartturm, která měla údajně stát v lesíku kus západně odtud, nesoucím zřejmě právě podle té stavby název Türmlau (vyslov Tyrmlau, česky asi jako "niva u vížky" - pozn. překl.). Původní účel hlásky není znám, byla však užívána při poměrně tu častých panských honech jako lovecká útulna. U příležitosti jednoho z tetřevích honů v roce 1901 ve ferchenhaidském revíru, který přinesl nadobyčej bohatou loveckou kořist, věnoval prý jistý baron Walther von Burg kapli grafický list s ocelorytinou, zřejmě nejcennější z votivních obrazů, které v ní bývaly umístěny. Představoval scénu, na níž potkává hrabě Rudolf Habsburský kněze, spěchajícího k poslednímu pomazání za nějakým umírajícím a chystajícího se právě bosýma nohama přebrodit potok. Most přes něj byl zřejmě stržen při nějaké velké vodě po průtrži mračen. Habsburk půjčuje duchovnímu svého koně, aby na něm kněz mohl pokračovat v další cestě. Další z votivních obrazů v kapli visících připomínal zavraždění knížecího schwarzenberského lesního hajného z někdejšího polesí Stadthaiden ("Městská Lada" u Vimperka v údolí Volyňky a Medvědího potoka - pozn. překl.) Franze Schneidera, kterého zabili pytláci v revíru Lipka (Freiung), při čemž zákeřný pachatel činu nebyl nikdy odhalen. Staří pamětníci rovněž vyprávěli, že v témže roce 1881 byly u příležitosti sňatku korunního prince Rudolfa s princeznou Stefanií vysazeny po pravé i levé straně kaple dva javory. Ty stromky prý později zašly. Udržovala se i lidová pověst o zázračném uzdravení slepé dívky. Jeden obchodník z Kraňska, jak se říkalo tehdy rakouskému Slovinsku, jel údajně v krytém voze se svou ženou a děckem cestou kolem kaple. Dcerka, kterou s sebou vezl, byla postižena slepotou. Starý kůň, který táhl vůz, se právě před kaplí najednou vzepjal na zadní. Žena raději vystoupila a zavedla slepé dítě dovnitř kaple. A stal se zázrak - to děvčátko ukázalo rukou na oltář a řeklo: "To je ale krása, maminko! Co to vidím?" Během hodiny nabyla opět zcela daru zraku. Když se v roce 1912 konal ve Vídni světový eucharistický kongres, putovala tato dívka, mezitím dospělá v ženu, pěšky do Vídně a na cestě zpět učinila odbočku až k ferchenhaidské kapli. Po celý život si uchovala v srdci vzpomínku na malou šumavskou svatyni. Dost však legend.
Jak už bylo řečeno, kaple byla zasvěcena svaté Anně a proto se tu každoročně pořádala o neděli po anenském svátku (26. července) poutní slavnost zvaná Annafest. Vedle obyvatelstva osad náležejících k farnosti Nový Svět (Neugebäu) putovala sem i procesí ze sousedních farností Kvilda (Außergefild), Knížecí Pláně (Fürstenhut), Nové Hutě (Kaltenbach) a Horní Vltavice (Obermoldau) v čele se svými duchovními pastýři. Jako by to Prozřetelnost určila, panovalo ten slavnostní den takřka bez výjimky krásné počasí, takže hlavní bohoslužba na návrší nad protilehlou křížovou cestou na druhé straně silnice při polním oltáři, zřizovaném jen pro tuto příležitost, mohla proběhnout pod otevřeným nebem. Při jejím konání na den svaté Anny v roce 1914 zasáhla tu velké množství poutníků zrovna jako blesk zpráva o vyhlášení mobilizace k zahájení první světové války. Když potom i vojáci ze šumavských vsí bojovali na válečných frontách především Ruska a Srbska, děkoval mnohý z nich za šťastný návrat domů ve zdraví či alespoň za návrat vůbec právě nebeské přímluvě svaté Anny a hleděl to vyjádřit právě poutí k ferchenhaidské kapli. Ti, jejichž prosba nebyla vyslyšena, padli ovšem někde na bitevních polích.
Anenská pouť, při které vedle náboženské stránky nepřišlo zkrátka ani blaho hmotné, zůstává v dobré paměti starší generace, k níž patřím i já. Mnozí z krajanů už o tom nakonec častěji vyprávěli. Ta slavnost pomáhala i jednotlivým místním řemeslníkům a živnostníkům uplatnit své zboží a služby, stejně jako pomohla k daňovým příjmům tehdejší politické obci Nový Svět, která si jinak v tom ohledu nestála nijak zvlášť dobře. Stojí rovněž za připomínku, že rodina Heinzlova ("u Fronznbauerů"), na jejímž pozemku kaple stála, se až do násilného vysídlení starala o její úklid a výzdobu stejně jako rodina Winterova ("u Tobiasnů"), na jejichž pozemku se zase nacházela křížová cesta a která také poskytovala přilehlý lesík (zvaný místním jménem "Dirndlau", česky asi jako Dívčí niva - pozn. překl.) při slavnosti k používání. Dnes kaple i křížová cesta zanikly a idylické místo opanoval vysoký les. V červencových letních dnech zalétají však naše myšlenky ve vzpomínce z dětství a mládí znovu k anenské pouti do Borových Lad.
Böhmerwäldler Heimatbrief, 1989, s. 305-307
Karl Saiko, který byl po léta v měsíčníku Böhmerwäldler Heimatbrief dopisovatelem za někdejší politickou obec Nový Svět, k níž patřívala kdysi jako osada i Borová Lada, se narodil 10. ledna 1927 v rovněž k téže politické obci patřící osadě Svinná Lada (Seehaid). Obecnou školu navštěvoval v Novém Světě. Brzy poznal bídu a nouzi let hospodářské krize a nezaměstnanosti, našel práci na Watzlawikově pile v Borových Ladech a v sedmnácti letech byl povolán do války v uniformě wehrmachtu. Domů už se vrátit nemohl, přišel odsun. Z manželství s Marií rozenou Selbitschkovou z Knížecích Plání se narodil syn Werner. Až do penze působil v úřadě pro vodárenství a lodní dopravu v Heidelberku, jednom z nejkrásnějších německých měst. Zemřel necelého půl roku po smrti své milované ženy 11. června 1993 v Brühlu nedaleko Schwetzingen ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko. Je tam po manželčině boku i pochován. Na úmrtním oznámení čteme slova Stifterova z jeho nesmrtelného Hvozdu: "Člověk je pomíjivý jako listí stromu, jenže to opadá toliko s podzimem, člověk však každičký okamžik."
- - - - -
* Svinná Lada, Nový Svět / Borová Lada / † † † Brühl (BW)
