ANNI SAUEROVÁ
Ze vzpomínek na Rychnov u Nových Hradů
Byl podzim roku 1945 a my v Rychnově jsme hodně trpěli pod zdejší českou nadvládou. Bylo zatčeno mnoho našich spoluobčanů včetně mého otce Franze Rienesla (starosty obce), ředitele školy Franze Wagnera, mého švagra Franze Wagnera a mé sestry Marie (později provd. Hoffelnerové). Všichni šli do pracovních táborů nebo k sedlákům a museli pracovat pro Čechy. V noci byli muži vyřazováni jeden po druhém a byli opilými Čechy krvavě biti. Můj ubohý otec měl až do hodiny své smrti hrozné noční můry, nemohl na tu šílenou dobu zapomenout. My doma jsme byli také těžce terorizováni Čechy, téměř každý den nám prováděli domovní prohlídky a to, co se jim líbilo, bylo odvezeno. Manželka řídícího učitele Wagnera, tchyně mé sestry Rosl (Rosl Rieneslová se narodila 30. dubna 1920 v Rychnově u Nových Hradů a zemřela 25. ledna 2009 v Rodgau-Jügesheim ve spolkové zemi Hesensko - pozn. překl.), se odstěhovala ke svému bratru blízko Českého Krumlova, aby již dále nemusela snášet ten teror. Učitelský byt Wagnerovývh i byt mé sestry vedle pošty Češi tak jako tak zabavili, a tak je už v Rychnově nic nedrželo. Po dlouhých peripetiích nakonec dostala povolení k vystěhování. Na její stěhování jsme byly jen já se sestrou Rosl a paní Wagnerovou. Zapřáhly jsme vůz za koně po ruských vojácích, které jsme původně dostaly pro práci na polích. Jeden byl tažný a druhý jezdecký. Dát do jednoho spřežení tyto nesourodé koně bylo nevýslovně těžké. Druhý den brzy ráno jsme nakonec vyjely a brzy jsme byly za Benešovem. Pak se ale cesta zdramatizovala. Když jsme jely z ostrého svahu, nějací Rusové začali na jednom svahu střílet. Nervózní kůň začal skákat a kopat do všech směrů. Kopyto zasáhlo paní Wagnerovou do holeně. Křičela bolestí. Rosl ji pohotově stáhla z vozu, aby byla v bezpečí před kopyty. Poblázněné koně se nám po zběsilé jízdě povedlo zachránit až před Ličovem. Třásli se po celém těle a byli úplně schváceni… Potom, co jsme se konečně dostaly s cizí pomocí ke kaplickému lékaři, zjistily jsme, co vlastně znamená Němec - byl to člověk, se kterým si každý mohl dělat, co se mu zachtělo. Žádného lékaře jsme se totiž nedočkaly. Naše spása přišla s Ludwigem Wolfem z Kamenné, který se zde objevil úplně náhodou. Tomu se podařilo konečně vyjednat ošetření a doporučení do českokrumlovské nemocnice.
J. Šupler, Z novohradské farní vsi Rychnov u Nových Hradů do Kamenné, Konratic a Kondrače (2021), s. 156-157
Místy trochu zmatenou vzpomínku z doby, kdy bylo její autorce Anni Sauerové 17 let, přeložila pro pamětní sborník o Rychnově u Nových Hradů studentka Jihočeské univerzity Andrea Kubová a já ten text ponechávám jinak zcela beze změn už proto, že se v něm zčásti vyjevují příbuzenské vazby paní Anny Sauerové, jejíž vzpomínku uvozuje informace, že dívčím příjmením Rieneslová pochází z rychnovského stavení řečeného "Petern" čp. 88. Narodila se tam 2. června roku 1928 jako dcera Franze Rienesla (*28. prosince 1894), syna Johanna Rienesla (*4. prosince 1858, †15. října 1937) a jeho ženy Barbary, roz. Stixové (*29. listopadu 1858, den úmrtí v matrice nenajdeme). Oba prarodiče podle jedné ze stran rychnovské křestní matriky křtil tehdejší místní farář, vyšebrodský cisterciák Cajetan Hruška. Na archu sčítání lidu z února 1921 je už Franz Rienesl uveden jako ženatý, rychnovská oddací matrika z oněch let je však bohužel zatím nedostupná. Ostatně i křestní matrika jen do roku 1880, možná i proto, že v obou případech jde o dokumentaci obsáhlou, plnou lidí a jejich osudů. Anni Sauerová po celá dlouhá léta zachycovala data vyhnanců z rodných míst na stránkách "diecézního" časopisu "Glaube und Heimat". Tam se s nimi prostřednictvím sestry Marie Hoffelnerové v prvním čísle ročníku 2016 rozloučila. "Sie kann aus gesundlichen Gründen nicht mehr schreiben", stojí tam psáno. Přesto v dubnovém čísle vyšel ještě její text pod titulem "Vertreibung im Jahr 1946", který v českém překladu přiřazujeme k tomu textu "knižnímu".
Byl to sychravý únorový den (v originále "ein nasskalter Februartag" - pozn. překl.), kdy jsme se s našimi zavazadly a tím málem, co nám zůstalo a co jsme před Čechy zachránili, vydali ke shromaždišti na kostelním plácku (v originále "auf dem Kirchplatz" - pozn. překl.), kde už na nás čekala otevřená korba nákladního auta. Nejstarším manželským párem byla rodina Reindlova, co měli obchod s uhlím. Malá Anneliese Pöschková ze stavení čp. 104 (Krucker) byla ve svých 11 měsících naopak tou nejmladší ze všech, když ji v kočárku zvedali do průvanu mezi zavazadla (v originále "auf den zugigen Lastwagen"ein nasskalter Februartag" - pozn. překl.). Z Rychnova (v originále "von Deutsch Reichenau" - pozn. překl.) se jelo do Kaplice (v originále "nach Kaplitz" - pozn. překl.). Po týdenním pobytu v lágru (v originále "nach einer Woche Lagerleben" - pozn. překl.) byli vyhnanci po 30 osobách naloženi do dobytčích vagonů k odvozu do neznáma. Bylo to dne 28. února 1946. Vlak vyjel směrem na České Budějovice a Plzeň (v originále "Richtung Budweis und Pilsen" - pozn. překl.) a pak přes hranice do Furth im Wald. Tam nás čekali Američané a dali nám teplé jídlo. Teď jsme mohli poprvé volně vydechnout, poněvadž podle předchozích zvěstí jsme měli být odvezeni někam do českého vnitrozemí či dokonce do Ruska a dál na Sibiř. Náš vlak však mířil směrem západním. Přes Sandbach a Dieburg jsme pak dne 4. března 1946, v noci na úterý před Poleleční středou, dorazili do obce Jügesheim (od roku 1977 část hesenské obce Rodgau, povýšené roku 1979 na město - pozn. překl.). Byli jsme udiveni ošacenými dětmi. Rodiny, ke kterým jsme byli přiděleni, se musely prostorově uskrovnit. Devět rychnovských rodin se dostalo do Dudenhofen (Reindlovi, Sarauerovi, Kaindlovi, Pöschkovi, Stixovi, Mannovi, Wolfovi, Weilguniovi a Sladekovi), pět dalších zůstalo v Jügesheimu (Wildovi, Differenzovi, Rieneslovi, druzí Pöschkovi a Wagnerovi). Těšilo nás, že jsme zůstali tak blízko pohromadě, poněvadž to byla pro začátek velká pomoc a ulehčení v těžké době. Vzpomínám na práci u sedláků za pár brambor, na potravinové lístky a první finanční výdělek v továrně na kožené zboží (45 feniků na hodinu). První půlrok nestál ještě za nic, neměli jsme vůbec žádný kontakt s ostatními zdejšími lidmi. Prvním krokem do lepších časů bylo pozvání našeho ubytovatele do místní turnerské obce (v originále "zur Turngemeinde" - pozn. překl.). Tak jsme v Rodgau začali budovat nový domov. Dodnes nás však těší rodácká setkání a vzpomínky na dávný milovaný Rychnov u Nových Hradů.
Glaube und Heimat, 2016, č, 4, s. 36
A ještě z dob jejího působení v roli rodácké zpravodajky jeden krátký příspěvek:
Zima u nás doma
U nás doma na Šumavě (v originále "bei uns daheim im Böhmerwald" - pozn. překl.) bylo v zimě vždycky spousta sněhu, Vánoce a Nový rok, celý leden a únor se vyznačoval mrazivým povětřím. Když na podzim skončily práce venku, zbylo jí ještě hodně v lese. Vyhledané stromy bylo třeba pokácet a pomocí koňských potahů odtáhnout ze zimního lesa, aby mohlo být na pile dřevo podrobeno dalšímu zpracování. To byla pro mužské a koně ta nejtěžší práce za celý rok. Jsou však i zábavnější momenty a rozpomínky na krásný zimní čas. Na přelomu roku o vánočních svátcích a po nich, když hospodáři měli přece jen i více času pro sebe, bylo také koním třeba dopřát něco pohybu a využít jich k návštěvám příbuzných. To bylo potěšením zejména pro nás děti. Velké sáně pro koňskou zápřež byly vytaženy ze stodoly, zapřáhli se do nich naši dva bělouši (v originále "der große Pferdeschlitten mi unseren zwei Schimmeln wurde eingespannt" - pozn. překl.) ověšení zvonky, a už se to jelo hluboce zasněženou zimní krajinou. My děti jsme byly teple oblečeny, přikryty pořádnými houněmi a rychlý cval koní bílou nádherou lze sotva k něčemu přirovnat. Koním šla z nozder hustá pára, jak v rychlosti neustávali. Po příjezdu do cíle výpravy byli vyproštěni z postrojů (v originále "wurden sie ausgeschiert", tj. zbaveni "okšírování" - pozn. překl.), vytřeni pěkně do sucha a přikryti dekami až do chvíle odjezdu nazpátek domů. Jakkoli byly ty návštěvy krátké, radost z nich daleko přesahovala čas do dalšího znovushledání.
Glaube und Heimat, 2013, č, 2, s. 35
Anni Sauerová zemřela dne 31. března roku 2023 ve spánku po poledni, postižena už předtím stařeckou demencí, byla pak pochovánaa v místní části jihohesenského města Rodgau, jímž je od roku 1977 Jügesheim (Rodgau je městem od roku 1979, předtím bylo jen střediskovou obcí /Großgemeinde/)
- - - - -
* Rychnov u Nových Hradů / Kaplice / / † † † Jügesheim, Rodgau (HE)
