FRANZ JOSEF SCHART

O sobě

Moji předkové z matčiny strany pocházejí ze stavení čp. 25 v Jadruži (v originále "in Godrusch", dnes je ves součástí městyse Stráž, okr. Tachov - pozn. překl.). Žila tam rodina Richterova, usedlostním jménem se jim říkalo "Wewa" (v originále "deren Hausname Wewa war" - pozn. překl.). Moje maminka Katharina Schartová, roz. Richterová, byla takto řečená "Wewakathl". Můj otec a její manžel pocházel z Horních Kozolup v domovském okrese Planá-Bezdružice (v originále "im Heimatkreis Plan-Weseritz" - pozn. překl.), v někdejším okrese Teplá (v originále "im ehemaligen Kreis Tepl" - pozn. překl.).
Já žiju od svého narození roku 1949 v obci Unteregg, zemský okres Unterallgäu. Moji rodiče chtěli, abych zůstal věrný rodinné tradici a byl ze mne zedník. Skutečně jsem se vyučil zedničině a složil jsem tovaryšskou zkoušku, stal jsem se ale jeřábníkem. V roce 1971 jsem byl odveden k bundeswehru (ten byl zřízen roku 1955 na základě dobrovolnosti, v letech 1956-2011 však byla ve Spolkové republice Německo zavedena povinná vojenská služba, v roce 2011 ovšem zrušená - pozn. překl.). Absolvoval jsem povinnou vojenskou službu (v letech 1962-1972 činila její délka 18 měsíců - pozn. překl.) a na osm let jsem se poté dal zapsat jako služební dobrovolník (v originále "als Zeitsoldat" - pozn. překl.). Vyškolil jsem se na mechanika a technika a složil jsem mistrovské zkoušky. Bundeswehr jsem opustil jako vrchní šikovatel v záloze (v originále "als Oberfeldwebel der Reserve" - pozn. překl.).
Už roku 1969 jsem se oženil s Ingeborg, roz. Kuhovou. Její otec pocházel z Hesenska, matka z jedné sousední algavské vsi (o oblasti zvané Allgäu viz Wikipedia - pozn. překl.). Bylo mi tenkrát teprve 20 let - tedy podle tehdejší zákonné normy jsem byl sotva plnoletý (v SRN bylo 18 let za hranici plnoletosti /Volljährigkeit zavedeno až spolkovým zákonem s platností od 1. ledna 1975 - pozn. překl.) a potřeboval jsem zvláštní povolení (v originále "eine Sondergenehmigung" - pozn. překl.). Obdržel jsem je. Pak přišly děti: 1970 Jürgen, 1976 Frank a 1979 Tanja. Od dcery se nám v roce 2012 dostalo vnučky jménem Anna-Lena a 2016 druhé vnučky Marie.
Od roku 1980 až do režimu postupného odchodu na penzi a nástupu do ní (v originále "bis zur Altersteilzeit und Verrentung" - pozn. překl.) 2010 jsem pracoval v mindelheimské firmě Grob. Závody Grob-Werke existovaly do roku 2006 ve spojení nezávislé divize obráběcích strojů a divize letecké a kosmické dopravy. Byl jsem tam zaměstnán jako odborná síla pro číslicové řízení (v originále "CNC-Fachkraft" - pozn. překl.) obráběcích strojů především ovšem v provozech postupně počítačově vybavených (v originále "vor allem an computergesteuerten Anlagen" - pozn. překl.).
A nyní co se týče Jadruže: už po mnoho let se krajanské rodácké společenství (v originále "die Godruscher Ortsgemeinschaft" - pozn. překl.) účastní každoroční poutě k Borské Loretě (v originále "an der jährlichen Loreto-Wallfahrt in Haid", o samotné svatyni viz Atlas Česka - pozn. překl.). Při té příležitosti navštěvujeme vždycky i náš domovský kout. Mnohokrát o tom podala zprávu naše krajanka a někdejší lékařka Maria Zenzová právě na těchto stránkách (v originále "im Heimatboten", rozuměj na stránkách přílohy ústředního krajanského listu "Sudetendeutsche Zeitung", nazvané plným titulem "Heimatbote für den Kreis Tachau" - pozn. překl.). Mezitím se nám podařilo zbudovat přátelské svazky s novými českými obyvateli Jadruže (v roce 2009 tu bylo evidováno 19 adres, z toho 10 k trvalému zdejšímu pobytu, viz Wikipedia - pozn. překl.), které starostlivě pěstujeme nadále (v originále "die wir sorgsam pflegen" - pozn. překl.). V červenci se znovu setkáme a budeme společně slavit (psáno v roce 2018 - pozn. překl.). To je naše perspektiva do budoucna. Velice nápomocny jsou nám všem Marianne Paegerová (předchůdkyně Schartova v roli místního domovského pověřence, *20. září 1928 v Jadruži, "po chalupě 'Bäuml /Schuawa/'" - pozn. překl.) a už zmíněná Maria Zenzová.
Na svou práci nového místního domovského pověřence (v originále "als neuer Ortsbetreuer" - pozn. překl.) se rozhodně těším. Abych ji mohl úspěšně vykonávat, prosím "Godruschské" (v originále "bitte ich die Godruscher" - pozn. překl.), jejich příbuzné a potomky, aby mi sdělovali všechny změny jako nové adresy, kulatá životní výročí, úmrtí a vůbec jakékoli jiné důležité novinky, a to pokud možno co nejaktuálněji.

Sudetendeutsche Zeitung, 2018, č. 23, s. 15

K těm odpovědím na otázky rozhovoru v ústředním krajanském listě lze sotva co dodat. Snad jen tolik, že činnost "domovského zpravodaje" je žánrem navýsost literárním podobně jako funkce kronikáře či místního historika a etnografa, česky řečeno "dějepisce a národopisce". Ověřil jsem si to nastokrát.

- - - - -
* Unteregg (BY) / Jadruž, Stráž u Tachova