SIMON SCHELL
Žádám Tě, která jsi mne tak zlovolně opustila...
Ich fordere Dich, die Du mich in boshafter Weise verlassen hast, auf, sofort zurückzukommen (tj. "Žádám Tě, která jsi mne tak zlovolně opustila, o okamžitý návrat." - pozn. překl.)
Budweiser Zeitung, 1914, č. 66, s. 9
Nevím, zda lze takovou krátkou novinovou výzvu zařadit do literatury jako korespondenci či až básnický výraz vášnivého zklamání, vím ale, že ji psal Žid rodem z Rožmberka nad Vltavou (Rosenberg). Cesta k jeho nalezení vedla přes kritiku (zveřejněnou roku 1958 pod názvem Das Tagebuch der Jungfrau von Prag) textu jeho dcery Margarety Schellové, jejíž nelítostnou autorku Olgu Barényiovou (má na webových stranách Kohoutího kříže své samostatné zastoupení, jinak podrobněji o ní viz Wikipedia) prý objevil Dušan Hübl, jeden z editorů význačné dokumentární knihy Margarete Schellová: Deník z Prahy 1945-1946 (Academia 2019), právě díky Kohoutímu kříži. Samozřejmě za všechno, co o Simonu Schellovi vůbec vím, vděčím panu Hüblovi a zmíněné knize, do které výsledky svých jistě namáhavých pátrání v dokumentech uložil. Cherchez la femme! Je to příběh starého majetného a pohlavně i psychicky nemocného židovského obchodníka, mladé a po hmotném zajištění dychtivé českobudějovické o 35 let mladší nevěsty, dcery, nesoucí "židovské" příjmení, která s matkou vynaložila za protektorátu až do samého jeho konce veškeré úsilí vyvrátit Schellovo otcovství, dcery, která se vzápětí po konci války jako osoba s říšskoněmeckým občanstvím stala vězeňkyní obnoveného Československa a zemřela po propuštění v západním Německu. Její vzpomínkový text vyvolal rozporná přijetí, z nichž jedno v krajanském listu Sudetenpost bylo kupodivu kladné. G.P. na s. 607 je šifra šéfredaktora zmíněného rakouského periodika z 27. září 1958 Gustava Putze (je i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže). Vraťme se však k osobě Simona Schella. Přišel na svět podle evidence domovských listů 6. října 1854 v Rožmberku nad Vltavou. Jeho otec Josef Schell, syn židovského familianta Abrahama Schella, se narodil roku 1816 ve Vlásenici (dnes místní část města Jistebnice, okr. Tábor) matka Theresie (v některých dokumentech psaná Rosalie), roz. Blochová z Čichtic (dnes část města Bavorov, okr. Strakonice), byla starší sestrou Jakoba Blocha, obchodníka usazeného od roku 1848 v Českém Krumlově (tehdy německy Krumau, před tímto rokem město nijací Židé vlastně údajně neobývali) a od roku 1858 ženatého s Julií Feitlerovou z Rožmberka nad Vltavou. Simon Schell se stal zámožným pražským obchodníkem s kávou. Na českobudějovickém nádraží se mu udělalo za jedné cesty nevolno a otec budoucí Simonovy nevěsty Hermine Lisonkové, zdejší železniční úředník František Lisonek (příjmení mnohde jinak psáno i s tvrdým "y"), ho vzal k sobě domů. Tak se zrodil i záměr dceru výhodně vyvdat. Pražská svatba 18. června 1910 (podle některých pramenů se civilní sňatek konal v bytě, poněvadž ženich byl měsíc po ataku mrtvice téměř nepohyblivý) byla oznámena i v českobudějovickém německém listě Budweiser Zeitung. Ženichova zdravotní anamnéza, kterou rodina nevěsty nejspíše neznala, vykazuje už v 17 letech kapavku, rok nato měkký vřed (ulcus molle) a v padesáti letech, tedy ještě před svatbou, příjici (syfilis). Z vojenské služby byl v mládí propuštěn pro krátkozrakost. Dne 24. května 1911 se nicméně necelý rok po svatbě narodila doma v pražském bytě a u sv. Apolináře v Praze byla i pokřtěna dcera Margarete. Stala se herečkou a rozhlasovou hlasatelkou, byla i literárně činná, což by ovšem v pozdějších protektorátních časech umožňoval jen árijský původ. Ačkoli se rodiče v roce 1920 rozvedli (v únoru 1913 požádal tchán František Lisonek o policejní ochranu dcery proti agresivnímu zeti a v letech 1915 a 1919 byl zeť /o 14 let starší než tchán/ nuceně hospitalizován na pražské psychiatrické klinice) a Simon Schell zemřel už 21. července 1922 v pražském židovském chorobinci Hagibor a Margaretina matka se hned v září téhož roku znovu provdala za obchodníka německého původu a římského katolíka (sama z církve vystoupila před svou první svatbou s ženichem židovské víry) Aloise Hanticha, matka s dcerou vedly po celé období protektorátu boj o oduznání Schellova otcovství (Hermine Hantichová dokonce uváděla jména milenců a možných otců, kteří však její udání nepotvrdili). Když 5. dubna 1945 převzala Margarete Schellová úřední doklad o tom, že je "německé nebo příbuzné krve", zbýval přesně měsíc do pražské květnové revoluce, za níž 9. května revoluční gardisté mladou ženu zatkli a její vězeňský deník zachytil následně v drtivé nahotě deset měsíců jejího života. Z internace byla propuštěna počátkem března 1946 a zemřela 22. června 1969 v nemocnici bádensko-württemberského města Emmendingen. Ačkoli v jejím deníku z Prahy se otcovo jméno nikde nevyskytuje, Hanticha nazývá toliko "otčímem". Nakonec máme my monoteisté všichni jediného Otce v nebesích.
P.S. Knihu Margarete Schellové (viz o ní podrobněji i Wikipedia) mi věnoval darem Dr. Raimund Paleczek (i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže), který se na jejím vydání výrazně podílel.
- - - - -
* Rožmberk nad Vltavou / České Budějovice / † † † Praha
