logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

HELMUT SCHLÄGER

Budoucnost každé vědy závisí na jednotlivých lidech, kteří se jí věnují

Budoucnost každé vědy závisí na jednotlivých lidech, kteří se jí věnují (v originále "die sie betreiben", tj. doslova: kteří ji provozují - pozn. překl.); na jejich schopnostech a na vášnivé připravenosti a ochotě pro ni pracovat ve smyslu opravdového výzkumu a za plného využití technického pokroku.


Gnomon, 1974, č. 1, s. 97

Podle jeho opožděného nekrologu na třech stránkách 97-99 1. čísla ročníku 1974 renomovaného německého časopisu pro klasická studia "Gnomon" (vychází od roku 1925 osmkrát do roka, zpočátku v Berlíně, počínaje tokem 1949 v Mnichově) se tak vyjádřil vlastními slovy rok před svou smrtí a je třeba říci, že vědec se tak, když už na to téma něco poví, rozhodně nevyslovuje nějak naplano. Ví totiž, co už jen z časového hlediska své věci obětuje. Helmut Schläger přišel na svět dne 18. března 1924 v rodině učitele Karla Schlägera (ten má i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže) a jeho ženy Amalie, roz. Zifreundové, v jihočeských Chvalšinách (Kalsching) čp. 58 ("Hummler") jako jejich druhý syn (starší bratr Wilfried padl roku 1940 ve Francii). "Oberschule", jak byla za nacizmu přezvána gymnázia, navštěvoval podle jednoho z nekrologů v Českém Krumlově a v Českých Budějovicích. V roce 1943 se přihlásil jako dobrovolník k nacistické luftwaffe, rok nato byl těžce raněn a upadl do francouzského zajetí. Poté, co z něho byl propuštěn, studoval v Mnichově na Technische Hochschule obor historie architektury a architektonický výzkum (Baugeschichte und Bauforschung). Jako stipendista podnikl výzkumné cesty do Itálie, Tuniska, Libye, Egypta, Sudánu, Jordánska, Sýrie, Iráku, Turecka, Řecka, Jugoslávie, Francie, Iránu, Afghánistánu a Pákistánu. Promoval 14. června roku 1957 na titul Dipl.Ing.Arch. disertací na téma "Das Westtor von Paestum (Porta Marina)" (jde o město na jih od Salerna v oblasti Kampánie), odevzdanou už v lednu téhož roku. V roce 1955 se zasnoubil s dcerou ředitele "Carlswerk Eisen und Stahl" v Kolíně nad Rýnem Christl, roz. Meierovou, a narodil se jim roku 1956 na mnichovské adrese Mauerkircher Straße 139 syn Till a roku 1960 dcera Britt Andrea. Od 23. září 1957 z pověření Instittut für Bauwesen v Mnichově pokračoval v archeologických pracích na Diově chrámu v Paestu (Zeus-Tempel in Paestum). Na žádost ředitele Německého archeologického institutu v Římě se zavázal ke spolupráci na objeveném etruském městě Badignano-Grosseto, odkud byl odvolán k přijetí spolkovým prezidentem Dr. Theodorem Heußem. V roce 1960 se podílel v rámci projektu "Alexanderzug" na výzkumu městských založení Alexandra Velikého. Z referenta káhirského oddělení Německého archeologického v Římě se stal roku 1963 druhým ředitelem (jako zástupce prof.Dr. Theodora Krause /1919-1994/) jeho římské sekce. Zahynul 9. července 1960 při podmořském výzkumu antického lodního vraku, potopeného ve 3. století před Kristem s nákladem starověké keramiky při městě Lipari 30 kilometrů na sever od břehů Sicílie u Eolských ostrovů v Tyrrhenském moři se svým spolupracovníkem Udo Grafem. Třetí z potápěčů, jeden student z Hannoveru, se stačil zachránit. Příčina neštěstí zůstala neobjasněna, oba utonulí měli prý uvolněny dýchací trubice. 12. července 1969 byla Schlägerovo tělo převezeno do Neapole a 16. července pochováno na novém oddělení mnichovského Lesního hřbitova (Waldfriedhof). Matka Amalie ve smrti předešla syna o čtrnáct dní (!), otec ho přežil o patnáct let, když skonal v květnu "orwellovského" roku 1984. Jejich mnichovský hrob je zřejmě společný.

- - - - -
* Chvalšiny / Český Krumlov / České Budějovice / † Lipari (I) / † † Mnichov (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Novorozený Helmut s rodiči a sourozenci na snímku z roku 1924
Dům čp. 29 ve Chvalšinách patřil rodině od roku 1830
O něm na stránkách krajanského časopisu

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist