LUDWIG SCHMIDT
Variace a fuga na "Wuldalied"
Ten nadpis je vlastně jen do češtiny přeloženým titulem posledního díla ve středu dne 5. března roku 1952 v nemocnici bavorského města Friedberg blízko Augsburgu zesnulého Ludwiga Schmidta, v originále nadepsaným "Variationen und Fuge über das 'Wuldalied'". Nepodepsaný nekrolog v krajanském měsíčníku "Hoam!" skladbu označuje za úchvatný hymnus na krásu domova. Ludwig Schmidt však nebyl rodem Šumavan. Přišel na svět 4. dubna 1879 v Údrči (Udritsch), dnešní části města Bochov (Buchau) v Karlovarském kraji jako syn tamního řídícího učitele Josefa Schmidta. I on se měl nejspíš věnovat školní službě, ale nevšední hudební nadání ho vedlo už od mládí jinými cestami. Poté, co absolvoval hudební školu v Bečově nad Teplou (Petschau), přichází na pražskou konzervatoř, jejíž 4 ročníky stačí zvládnout s výtečným prospěchem v jednom jediném roce. Schmidt je, označován od té doby jako žák Antonína Dvořáka (ten působil od roku 1891 na pražské konzervatoři jako profesor skladby a v letech 1901-1904 byl jejím ředitelem), ustanoven jako učitel hudby a sbormistr v uherském městě Gyöngyös asi 90 kilometrů na východ od Budapešti blízko nejvyššího pohoří, které v Mátře dnešnímu Maďarsku zbylo. V roce 1905 nastupuje po skonu katedrálního kapelníka Jungmanna (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) na jeho místo u svatého Mikuláše v Českých Budějovicích (Budweis). Vedl od úspěchu k úspěchu orchestr zdejšího sdružení Deutscher Musikverein i sbor Deutsche Liedertafel. Jako dirigent zdejší filharmonie uvedl ve městě s mimořádným vcítěním vrcholná hudební díla zejména německých klasiků, třeba Antona Brucknera (i on má samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže). Stal se i spoluzakladatelem a později dlouholetým ředitelem německé hudební školy ve městě (za války Städtische Musikschule in Budweis). Proslul jako regenschori mistrovskými improvizacemi na varhanním nástroji českobudějovické katedrály, ale byl znám i jako dirigent četných karlovarských lázeňských koncertů. Po roce 1933 byl Ludwig Schmidt pověřen novým zpracováním sborových a hudebních doprovodů pašijových her v Hořicích na Šumavě, kde už byl předtím v letech 1903, 1908 a 1912 dirigentem hořického "divadelního" orchestru, sestávajícího ovšem zejména z hudebníků schwarzenberské granátnické gardy při českokrumlovském zámku. Schmidtovy úpravy byly pak až do roku 1936 hrány českobudějovickým smíšeným českoněmeckým symfonickým orchestrem, jak píše Alois Ernst Milz ve vzpomínce, otištěné v březnu 1986 jako text přílohy listu Sudetendeutsche Heimatblätter, zvané Unser Sudetenland. Právě Milz byl ostatně autorem zhudebnění nářečního textu Antona Wallnera (Milz i Wallner jsou rovněž samostatně zastoupeni na webových stranách Kohoutího kříže) Auf d' Wulda, z něhož se po válce stala jakási hymna šumavských vyhnanců (ta "píseň o Vltavě" má dokonce památník pod rakouskou vyhlídkou na někdejší vltavský tok i se srdcem té řeky, utonulým dnes pod hladinou Lipenského jezera). Jedním z nich (to z Českých Budějovic vyjel v lednu 1946 první z vlaků neblahého "odsunu") byl ovšem právě Ludwig Schmidt, známý doma i jako hudební skladatel (nekrolog připomíná jeho velkou mši a oratorium). Bydlil od roku 1930 v českobudějovickém domě na Lannově třídě čp. 3 (dnes v ní sídlí pobočka Československé obchodní banky), známému tu kdysi jako "Klementinum" podle křestního jména bývalé majitelky. Po vyhnání nalezl skromný okruh působnosti jako sbormistr chrámového sboru v už zmíněném bavorském Friedbergu. Nekrolog končí konstatováním, že na jeho pohřbu bylo přítomno kolem třiceti osob - "zu Hause hätten ihn Tausenden begleitet. Mit ihm ist für uns ein Stück altes Budweis gestorben." (tj. "doma by to byly tisíce. S ním pro nás odešel navždy kus starých Budějovic"). A nejen jich, dodáváme se "šumavským" zpožděním.
- - - - -
* Údrč, Bochov / České Budějovice / Hořice na Šumavě / † † † Friedberg (BY)
