GERNOT SCHNABL

Co babička vyprávěla

Venku se pořád víc a víc stmívalo, a když začala babička vyprávět, tak povídala v chebském nářečí (od ní jsem se tento dialekt i naučil). Už si nepamatuji, které příběhy, pověsti a legendy vyprávěla. Některé byly veselé, některé pojednávaly o svatých a pobožných lidech (babička byla velmi religiozní žena). Některé příběhy zase vyprávěly o zlých lidech, o čertech, čarodějnicích a strašidlech. Ve své fantazii jsem si pak představoval tyto postavy jako děsivá stvoření. Často mi běhal mráz po zádech. Babička nikdy neukončila svoje vyprávění bez napomenutí, abychom my děti byly pořád hodné a poslušné, abychom nezlobily a nelhaly. Babiččin zdvižený ukazováček se znovu a znovu objevoval před našima očima.

P.S. Tuto vzpomínku (kdybychom tak měli zvukově zaznamenán ten babiččin "Egerländer Dialekt /Mundart/"!) Gernota Schnabla pojala do své diplomové práce "Tachovské pověsti" (2021) na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Klára Gažíková.

O sobě

Narodil jsem se 5. července 1937 v Tachově a žil jsem v tomto městě do svých osmi let, Bydleli jsme v Goetheově ulici čp. 982, která se dnes jmenuje Kollárova, v domě, u jehož zbudování byl můj dědeček coby předseda stavebního družstva. V tom domě pak ubytoval rodiny šesti ze svých jedenácti dětí.

Tak nějak začíná na webovém projektu Paměť národa (trochu bizarně pod tímto titulem, vracejícím se možná nikoli bez úmyslu k "zemskému" pojetí jednoho národa v jedné zemi) česká verze zpovědi zdejšího rodáka Gernota Schnabla, jehož otec Josef Schnabl (z textu se dovídáme, že Gernotova matka se jmenovala Emilie, roz. Rosnitschek) zpracoval knižní titul "Heimatlas des ehemaligen politischen Bezirkes Tachau-Pfraumberg" (Geretsried, Heimatkundlicher Arbeitskreis der Tachauer, Weiden 1973). Syn k tomu podotýká:

Společně s přáteli a známými z Geretsried vytvořili atlas Tachovska, v němž zapsali a katalogizovali každičkou obec, každičkou usedlost, jak se jmenoval německý majitel, jaká byla německá místní jména. Práce trvala několik let, ale oni to chtěli zdokumentovat. V době odsunu měl Tachov 6800 obyvatel. Z toho jen několik málo Čechů, Židů a Maďarů. Němci, tedy všichni ostatní, museli pryč, město bylo prázdné. Někdo mi říkal, že to trvalo dvacet let, než bylo město znovu dosídleno. Dovedete si tedy představit, kolik to bylo práce. Tachauer Heimatkreis, který vznikl brzy po příchodu vysídlenců do Německa, zakoupil a opravil nedaleko Weidenu rozhlednu. Stála na hranicích a člověk se z ní mohl dívat na Tachov. Když jsme nemohli jet domů, mnozí Tachované jezdili na tuto rozhlednu, aby se znovu podívali do své staré vlasti. Když se to zařizovalo, byl otec u toho, tehdy byl předsedou zmíněného sdružení Heimatkreis. Tehdy se ve Weidenu konalo každé dva roky setkání, které otec organizoval, míval tam proslovy. Ohromně se v těchto věcech angažoval a pořád si přál, abych se stal jeho nástupcem. Já jsem tehdy ale měl své přátele, chtěl jsem cestovat a dovedl jsem si představit lepší způsoby trávení času než se starými chlapy. Sice byli velmi angažovaní a já je obdivoval, ale spolupracovat jsem s nimi nechtěl.

Z tachovské matriky vysvítá, že Josef Schnabl, Gernotův otec, se narodil 15. července roku 1904 v Tachově čp. 354 jako nemanželské dítě dělnice v tamní tabákové továrně Margarety Brunnerové (*27. února 1878 v Tachově, †2. května 1959, viz web Genealogie Online ) a byl "legitimizován" teprve matčiným sňatkem s kočím kněžny Windisch-Graetzové Josefem Schnablem (*27. září 1870 v Bažantově /Wosant/, †10. července 1941 v Tachově /viz opět Genealogie Online i stavovská matrika tachovská) byl synem Georga Schnabla z Bažantova /Wosant/ čp. 13 a Marie, roz. Schelzové, selské dcery z téže bažantovské adresy) 27. dubna 1911. Zmíněná kněžna sice zaplatila Josefu Schnablovi "mladšímu", tedy Gernotovu otci, studia bohosloví ve Vídni, ale kočího syn se knězem nestal. Seznámil se s Emilií Selmou Rosnitchekovou (*13. listopadu 1907 v Tachově jako dcera zdejšího soudního sluhy Josefa Rosnitscheka, jehož otec Franz Karl Rosnitschek byl nádeníkem v Přimdě /Pfraumberg/, matka Katharina, roz. Adlerová, pocházela z Diany /Dianaberg/ čp. 8, a Marie, roz. Gablerové z Žebráckého Žďáru /Petlarnbrand/ čp. 12, dcery tamního domkáře Johanna Gablera a Anny, roz. Güntnerové rovněž z Žebráckého Žďáru čp. 23) a oženil se s ní v Tachově v srpnu roku 1936. Ke konci svého textu na serveru "Paměť národa" Gernot Schnabl ještě cituje slova jednoho filosofa, který řekl: "Heimat ist ein seelisches (v jiných pramenech "ein geistiges" Wurzelgefühl." Česky je to přeloženo "Vlast je duševní pocit, že člověk má někde kořeny." Pocitem: "Nepřipisuj svaté jméno vlasti kraji tomu, v kterém bydlíme. Pravou vlast jen v srdci nosíme, tuto nelze bíti ani krásti.", jak praví už ve Schnablově textu zmíněný Ján Kollár, po kterém nese dnes jméno někdejší Goetheova uliuce, je však spíš něco, co zveme slovem domov, jakkoli je to opravdu pocit slovem nesnadno popsatelný. Proto asi vznikl ten "Heimatlas", "domovský atlas". Nejen německy hovořící Tachované, každý bychom ho pro svůj duchovní "půdorys" potřebovali. Nebo také odmítáme spolupracovat jako kdysi Gernot Schnabl s otcem?

- - - - -
* Tachov / Přimda

Obrazové přílohy:
(ukázky)

zobrazit všechny přílohy