KARL JOSEF SCHWALB
O mykologických studiích na Šumavě v roce 1892
Na základě pověření, jímž mne poctila vědecká sekce vysoce uznávané Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách (v originále "Gesellschaft für deutsche Wissenschaft, Kunst und Literatur in Prag", blíže viz web Praha.eu - pozn. překl.), byla mi zejména zásluhou univerzitního profesora a někdejšího ředitele Botanické zahrady v Praze Dr. Moritze Willkomma (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) poskytnuta subvence pro vědeckou výpravu za účelem mykologických studií v oblasti Šumavy (v originále " für eine wissenschaftliche Bereisung des Böhmerwaldes behufs Pflege memycologischer Studien" - pozn. překl.), což značilo naplnění mého dávného přání mykologicky prozkoumat i jiné končiny než ty mně až dosud známé.
Panu JUDr. Gustavu Schreinerovi (i on má samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) náležející statek Horní Staňkov v předhůří Šumavy (v originále "auf einem Vorberge im Böhmerwalde gelegene Gut in Ober-Stankau" - pozn. překl.) se stal dne 27. července roku 1892 východiskem mého putování, které pokračovalo do míst, která následovně uvádím takto: Czachrau, Depoldowitz, Deschenitz, Neuern, Dewischowitz, Spiels, Hammern, Seewiesen ("Poschingerhof"), Eisenstein, Gutwasser, Winterberg, Aussergefild, Kuschwarda, Ober-Moldau, Höritz (tj. dnešními českými místními jmény jsou to Čachrov, Děpoltice, Dešenice, Nýrsko, Divišovice, Splž, Hamry, Javorná ("Poschingrův Dvůr"), Železná Ruda, Dobrá Voda u Hartmanic, Vimperk, Kvilda, Strážný, Horní Vltavice, Hořice na Šumavě - pozn. překl.) a v posledně zmíněné obci dne 24. srpna téhož roku i skončilo. Na každé z uvedených zastávek mne při tehdejších výletech do okolí provázeli v různém počtu zájemci, kteří se na hledání, sběru a studiu hub podíleli s horlivostí hodnou uznání. Přes trvající sucha a vedra byly výsledky relativně dobré. V okolí Horního Staňkova jsem našel na dvou krátkých výletech 34 druhů, z toho 14 jedlých; v Čachrově jsem na dvou výletech k vrchu řečenému tam Sterneckwald (830 m), součásti hřebene Prenetu (kolem 900 m) a při Zahrádce 41 druhů se 14 z nich jedlými, v Děpolticích na jednom výletě k lokalitě Seewau a při vrších zvaných tam místními Depoldowitzer Berg a zpátky přes Brenneter Höh (985 m) 52 druhů se 16 jedlými; v Dešenicích a Nýrsku na dvou výletech na "Bauholz" (dnes na mapách Želivský vrch /770 m/ - pozn. překl.), "Freihölz" (dnes na mapách Stará Lhota - pozn. překl.), do míst v celém okolí vrchu Rantscher (dnes na mapách Hraničář /830 m/ - pozn. překl.), dál na Bayereck (dnes na mapách Pajrek - pozn. překl.) a Dešenice samé 96 druhů s 30 jedlými; v Hamrech na jednom výletě na horu Ostrý (v originále Osser /1283 m/ - pozn. překl.) přes lokality "Berghöfe", "Hühnerhäusl" a "Weisser Riegel" a zpátky ve směru na "Steinernes Thor" a Hamry 52 druhů s 18 jedlými; při Poschingrově Dvoře u Javorné (v originále "bei Seewiesen" - i "česky" znělo kdysi to německé místní jméno nikoli Javorná, nýbrž Zejbiš - pozn. překl.) na jednom výletě 57 druhů se 17 jedlými; v Železné Rudě na jednom výletě k Černému a Čertovu jezeru (v originále "zum Schwarzen See und Teufelssee /1030 m/" - pozn. překl.) 70 druhů s 35 jedlými; na pokračující cestě ze Železné Rudy na Dobrou Vodu u Hartmanic 46 druhů s 19 jedlými; v Dobré Vodě u Hartmanic na jednom výletě až do bezprostřední blízkosti Vintířových skal (v originále s nepochopitelným zeměpisným omylem "auf 1 Ausflug in den Blansker Wald bis in unmittelbare Nähe des Güntherfelsen /1006 m/" - Blanský les je přitom horský hřeben poblíž Českého Krumlova a Českých Budějovic přes 80 km odsud! - pozn. překl.) 59 druhů s 19 jedlými; ve Vimperku na jednom výletě k Idině pile v předhůří Boubína (v originále "zur ,Fürstlichen Brettsäge‘, den Vorberge des Kubany" - pozn. překl.), do Brloha (v originále "in’s ,Bärenloch‘", jde o dnešní úpravnu vody Brloh při řece Volyňce pro město Vimperk - pozn. překl.) a k rybníku Vodník (v originále "und auf den Wodnicku" - pozn. překl.) 66 druhů s 24 jedlými; na Kvildě (1044 m) z výletu k hoře Lapka (v originále "nach den Diebstein /1166m/" - pozn. překl.) až ke kašperskohorské a knížecí schwarzenberské hranici ovšem pouze 11 druhů, z toho 6 jedlých; ve Strážném (v originále "in Kuschwarda", dříve i "česky" Kunžvart - pozn. překl.) na jednom výletě zároveň na Žlíbský a Strážný vrch (v originále "auf den Röhrenberg und Kuschwardaberg"; Žlíbský vrch /1133 m/ ani Strážný vrch se zříceninou hradu Kunžvart /1033 m, někde se uvádí i 1037 m/nemají u Schwalba výšku uvedenu - pozn. překl.) 37 druhů s 18 jedlými; v Horní Vltavici na jednom výletě do lokality "Hübler Wald", k vrchům Chlustov a Pažení s pralesem (v originále "Krustelberg und Basonwald /"Urwald"/ - pozn. překl.) 74 druhů s 28 jedlými; v Hořicích na Šumavě na jednom výletě do lokality zvané "Bühel", na Trojaň (v originále "Trojas" - pozn. překl.) a Alexberg (vrch na mapách dnes bezejmenný u zaniklé vsi Dvořetín /Kleinuretschhlag/ - pozn. překl.) 58 druhů s 28 jedlými (zde kolem 300 exemplářů). Celkem na 19 výletech 203 druhů.
(...)
Seřazeny dle zastávek vyskytovaly se velmi hojně zejména následující druhy :
v okolí Horního Staňkova 27. července: Cantharellus cibarius (tj. liška obecná - pozn. překl.), Lactarius acris (tj. ryzec ostrý - pozn. překl.), Polyporus confluens (tj. krásnoporka žemlička - pozn. překl.),
u Čachrova 29. července: Amanita aspera (tj. muchomůrka drsná - pozn. překl.), Lepiota excoriata (tj. bedla odřená - pozn. překl.), Boletus elegans (tj. klouzek sličný - pozn. překl.),
u Děpoltic 30. července: Russula striata (tj. holubinka vzpřímená - pozn. překl.), zde považována za jedlou, Amanita aspera (tj. muchomůrka drsná - pozn. překl.), Polyporus confluens (tj. krásnoporka žemlička - pozn. překl.), Boletus pachybus (tj. hřib kříšť - pozn. překl.),
u Dešenic a Nýrska 2. a 3. srpna: Russula vesca (tj. holubinka mandlová - pozn. překl.), Russula delicata (tj. holubinka bílá - pozn. překl.), Amanita aureolus (tj. muchomůrka zlatová - pozn. překl.), Amanita vaginata (tj. muchomůrka pošvatá - pozn. překl.), Gomphidius glutinosus (tj. slizák mazlavý - pozn. překl.),
u Hamrů 6. srpna: Russula alutacea (tj. holubinka podrusá - pozn. překl.) a údajně jedlá varianta druhu Boletus luridus (tj. hřib koloděj - pozn. překl.),
u Javorné při Poschingrově Dvoře 10. srpna: Russula alutacea (tj. holubinka podrusá - pozn. překl.), Pholiota mutabilis (tj. opeňka měnlivá - pozn. překl.), Gomphidius sanguinescens (tj. slizák krvavý - pozn. překl.), Boletus elegans (tj. klouzek sličný - pozn. překl.),
na cestě ze Železné Rudy do Dobré Vody u Hartmanic 12. srpna: Russula alutacea (tj. holubinka podrusá - pozn. překl.), Russula delicata (tj. holubinka bílá - pozn. překl.) ve vzácné velikosti (9 cm vysoká!), Collybia asema (tj. penízovka kuželovitá - pozn. překl.) rovněž vzácné velikosti,
při Dobré Vodě u Hartmanic 13. srpna: Russula alutacea (tj. holubinka podrusá - pozn. překl.), Boletus elegans (tj. klouzek sličný - pozn. překl.), Polyporus ovinus (tj. choroš ovčí, také krásnoporka mlynářka - pozn. překl.),
u Vimperka 14. srpna: Russula alutacea (tj. holubinka podrusá - pozn. překl.), Amanita vaginata (tj. muchomůrka pošvatá - pozn. překl.),
u Strážného 17. srpna: Russula alutacea (tj. holubinka podrusá - pozn. překl.), Amanita muscaria (tj. muchomůrka červená - pozn. překl.),
u Horní Vltavice 20. srpna: Russula foetens (tj. holubinka smrdutá - pozn. překl.), Russula vesca (tj. holubinka mandlová - pozn. překl.), Amanita vaginata (tj. muchomůrka pošvatá - pozn. překl.), Armillaria mellea (tj. václavka obecná - pozn. překl.), Gomphidius glutinosus (tj. slizák mazlavý - pozn. překl.), Polyporus fomentarius (tj. troudnatec kopytovitý - pozn. překl.),
u Hořic na Šumavě 24. srpna: Russula virescens (tj. holubinka nazelenalá - pozn. překl.), Russula alutacea (tj. holubinka podrusá - pozn. překl.), Lactarius volemus (tj. ryzec syrovinka - pozn. překl.), Polyporus ovinus (tj. choroš ovčí, také krásnoporka mlynářka - pozn. překl.).
K. J. Schwalb, Mycologische Stadien im Böhmerwalde im Jahre 1892
P.S. Jde o toliko malou výseč z obsáhlého a mykologicky doslova vyčerpávajícího Schwalbova pojednání, které se vedle mykologické problematiky věnuje dokonce i německým místně omezeným "lidovým" názvům jednotlivých nalezených druhů. Cena jeho textu je opravdu výjimečná i z hlediska místopisného co do uchování německých pomístních jmen. Text vyšel ve 42 čísle pražského periodika Lotos - Zeitschrift fuer Naturwissenschaften roku 1894
Carl Josef Schwalb, také Karl Josef Schwalb (viz Wikipedia) se narodil dne 22. října roku 1842 v Kralupech u Chomutova (tehdy Deutsch-Kralup, Bezirk Komotau, Königreich Böhmen) a zemřel v nedožitých 75 letech dne 5. července roku 1917 v Proseticích u Teplic (německy "Prasseditz bei Teplitz-Schönau"). Byl synem promovaného chirurga Wenzela Schwalba v Chomutově, kde také navštěvoval tamní německé gymnázium. Rodiče si přáli, aby se stal lesníkem, ale on po skončení vojenské služby absolvoval učitelské vzdělání a učil a pak i řediteloval na německých obecných školách okresu Česká Lípa (Böhmisch-Leipa). Po odchodu na penzi se usadil v drážďanském Novém Městě (Dresden-Neustadt) v Sasku a pak v severočeských Proseticích, kde je také pochován, jak dokládá úmrtní matrika. Zabýval se vedle mykologie i filosofií a přes 40 let i vytvořením tzv "pojmového písma" ("Begriffsschrift"). Byl dopisujícím členem sdružení "Verein der Naturfreunde" v Liberci (Reichenberg).
- - - - -
* Kralupy u Chomutova / Horní Staňkov, Hlavňovice / † † † Prosetice, Teplice
