WILLIBALD SCHWEYDA
O šumavských "Gstanzln"
Jsou v nejvyšší míře plné humoru, obecně srozumitelné, laděné zcela na lidovou notu (v originále "sie sind sehr humorvoll und volkstümlich, ganz auf den Volkston abgestimmt" - pozn. překl.).
Budweiser Zeitung. 1937, č. 56, s. 6
Toto je vyjádření "našeho proslulého Prachatičana evropského věhlasu" (v originále "unser berühmter Prachatitzer von europäischen Ruf") na otázku ankety (odpovědi byly podány ústní i písemnou formou) o šumavských "popěvcích" (jinak zvaných i "Schnaderhüpfln", přičemž ono "Schnader" či "Schnadder" by mohlo spisovně znít "Schnitter", tj. "žnec" a "ein Hupferl machen" je v němčině sice totéž co "konat koitus", tj. "souložit", ale "Hüpferl" se vykládá jako "píseň k tanci" /zu hupfen tanzen/, takže by to mohl být někdy i bujnější popěvek ženců při /dožínkové/ taneční zábavě či, jak uvádí Wikipedia, podle původu i dvaceti odlišnými jmény označovaných), zveřejněné u příležitosti odhalení památníku Andrease Hartauera a jeho šumavské hymny (ta slavnost měla německý titul Böhmerwaldlied-Feier), konané v Lenoře (Eleonorenhain) koncem července roku 1937. Nutno říci, že odpověď Willibalda Schweydy figuruje mezi všemi ostatními na prvém místě, byť je z nich snad nejkratší. Dotazovaný je tu titulován profesorem (vyučoval na pražské konzervatoři hře na housle a nauce o kompozici) a díky Martinu Sádlovi, synovi jiného pražského profesora hudby Pravoslava Sádla a jeho ženy, roz. Kalichové, jejíž matka Katharina byla sestrou Wilibalda Schweydy, víme o jeho opravdu proslulém prachatickém příbuzném opravdu poměrně mnoho. Narodil se ve dnes slovinském, tehdy ovšem rakouském (štýrském) Mariboru (Marburg an der Drau) 13. září 1894. Jeho otec Erhard Schweyda (jeho otec Thomas /Tomáš/ z Horních Nakvasovic, se ještě psal příjmením Švejda) byl však rodem z Prachatic (*2. ledna 1865), kde se roku 1891 narodilo i jeho prvorozené dítě, Willibaldova sestra Marie. Ta zemřela jako její otec v bádensko-württemberském městě Bretten, zatímco sestra Margarethe (*1897), provd. Grohmannová, v hornorakouském Rohrbachu a Katharina (*1899 ve dnes slovinském městě Ptuj, tehdy rakouském štýrském/ Pettau), provd. Kalichová, v Praze (bylo to 28. května roku 1988). Willibaldova matka Anna, roz. Schaffařová (její otec Mathias Schafař byl rodem z Vřesců na Táborsku, vzal si však Annu Marii Weberovou z Černé v Pošumaví /Schwarzbach/), přišla na svět 27. května 1873 v Černé v Pošumaví a zemřela roku 1937 v Prachaticích. Jak pestré byly osudy čtyř dětí rodičů původem šumavských, dosvědčuje místo úmrtí dcery zmíněné Willibaldovy sestry Margarethe. Helga Grohmannová se narodila přibližně v roce 1924 v Českém Krumlově, zemřela však 3. června 1988 ve švédském Stockholmu. Malý Willibald byl zřejmě tím, čemu se říká "Wunderkind", tj. zázračné dítě. Ačkoli jeho rodiče nebyli nijak obdařeni pozemskými statky, stal se jejich syn houslovým virtuózem evropského rangu. S Pražským kvartetem (1920-1966), tvořeným ve třicátých letech dvacátého století dvěma Čechy, tj. Ladislavem Černým a Ivanem Večtomovem, a dvěma Němci, tj. Willibaldem Schweydou (1. housle) a Hansem Bergerem (2. housle) projel mnoho cizích zemí jako reprezentant té české, se kterou se ovšem musil po druhé světové válce natrvalo rozloučit. Na Bildarchiv Austria, provozovaném rakouskou Národní knihovnou, lze spatřit plakát, ohlašující ve štýrském městě Villach v březnu roku 1950 1. večer komorní hudby, na němž Schweyda-Quartett (Willi Schweyda, Grete Schweyda-Hönelová, Dora Streicherová a Hermann Riedl) provedou díla Haydnova, Brahmsova a Dvořákova. Grete, roz. Hönelová, hrající v kvartetu druhé housle, byla manželkou Williho Schweydy. Schweydovo hudební těleso, jehož koncerty bývaly často přenášeny i rozhlasem, získalo si světovou proslulost. Schweydovými zálibami kromě hudby byly prý příroda, procházky a putování, les a květiny. To bylo údajně i tajemstvím poutavosti jeho houslové hry, která působila na své posluchače strhující a nezapomenutelnou silou. Willibald Schweyda skonal po těžké nemoci 19. března roku 1969 ve Štýrském Hradci (Graz) a byl i pochován na tamním hřbitově sv. Linharta (St. Leonhard-Friedhof). Jak se píše v nekrologu na stránkách krajanského časopisu, je to daleko od nezapomenutelného, milovaného šumavského domova. Pro hudbu není však taková vzdálenost téměř ničím.
- - - - -
* Maribor (SLO) / Prachatice / Štýrský Hradec (A)
