KARL SEDLAK
-k
Tou šifrou se podepisoval. Bylo to začáteční písmeno jeho jména křestního a poslední písmeno jeho příjmení Sedlak (někde bývá psán i Sedlák). Mohlo by jít i o začáteční písmeno místního jména Krumau a nakonec i o Kafkova pana K. z románu "Der Prozess" (1914-5), toho katastrofického předobrazu šílenství jednoho století, které jsme zčásti prožili i my. Karl Sedlak se do něho nenarodil. Přišel na svět v Českém Krumlově 26. června 1862 jako syn knihvazače Josefa Sedlaka a jeho ženy Aloysie, roz. Schützové, po jejímž zemřelém otci Karlův otec knihvazačskou živnost vedl. Poté, co gymnaziální studium, započaté v rodném městě, uzavřel maturitní zkouškou už v Praze, vydal se tamní vysokoškolák se silným angažmá v buršáckých spolcích vltavské metropole na novinářskou dráhu. Roku 1885 ho vidíme jako spolupracovníka listu "Deutsche Volkszeitung" v Liberci (Reichenberg), následně pak "Obersteirer Blatt" v Bruck an der Mur. Ve Vídni se stal redaktorem i šéfredaktorem deníku "Ostdeutsche Rundschau", který vycházel pod měnícími se tituly, až z něho opět pod Sedlakovým vedením, vznikl roku 1921 denní list "Deutschösterreichische Tages-Zeitung", pět let nato už oficiální orgán rakouských národních socialistů. Býval označován i zkratkou DÖTZ a jeho ideovým předchůdcem byl Schönererův "Alldeutscher Tagblatt", založený v roce 1903 Georgem von Schönererem (1842-1921), který byl nejen původcem a hlavou "Všeněmecké strany" ("Alldeutsche Partei"), nýbrž i jedním ze vzorů mladého Adolfa Hitlera. Schönererův slogan "Alldeutschland der Hoffnung, Großdeutschland das Ziel!" ("Všeněmecko nadějí, Velkoněmecko cílem!") měl DÖTZ ve svých počátcích přímo v záhlaví. Odpor k politickému katolicismu a bojovný antisemitismus zřejmě sdílel i Karl Sedlak, který roku 1903 ve Vídni ostentativně vystoupil z římskokatolické církve. Odpovědným redaktorem DÖTZ byl až do svého penzionování 1927 (zemřel v rakouské metropoli dne 14. května 1930). Je třeba podotknout, že oddíl "Feuilleton und Kunst" měl v tom deníku, jehož sídlu na ulici Josefsgasse 4-6 ve vídeňské čtvrti Josefstadt přezdívali "Antisemitenhof", na starosti spisovatel Mirko Jelusich (1886-1969), vl.jm. Vojmir Jelušič, rodák ze Semil a pozdější uznávaný člen NSDAP (snad už od roku 1932), z literátů opravdu významných pak do listu přispíval i Heimito von Doderer (1896-1966), který ostatně ve svých dílech Strudelhofstiege oder Melzer und die Tiefe der Jahre" (tj. "Strudelhofské schody") z roku 1951 a "Die Dämonen" (tj. "Běsi") z roku 1957 vrhá nezvykle ostré světlo právě na Vídeň a Rakousko po rozpadu monarchie v letech dvacátých. Roku 1913 se ve Vídni narodil, nevím vlastně proč se tu o tom zmiňuji (snad proto, že v nezapomenutelné encyklopedii historických osobností českých zemí - jde o v roce 1974 započatou a stále ještě nedokončenou řadu svazků pod společným titulem "Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Ländern" /BLGBL/ - figurují ty dvě jmenné položky abecedně hned za sebou) pozdější sociálně demokratický poslanec Mirko Sedlák, který byl po druhé světové válce, za níž byl vězněm nacistického koncentračního tábora, velice aktivní v osidlování Českokrumlovska po odchodu zdejších Němců. Po únoru 1948 emigroval přes Velkou Británii do USA, kde zemřel roku 1981. Ti dva Sedlákové mají po pravdě společné toliko příjmení a také vztah k Českému Krumlovu. Nebo s tím -k jako "konec" máme vposledku přece jen cosi společného my všichni?
- - - - -
* Český Krumlov / † † † Vídeň (A)
