THERESIA SEIDLOVÁ

Es hat jeder seine Last

Ein Wand'rer schleppt in stille Hallen,
wo sonst viel Erdenpilger wallen,
und heute wohlgeornet, schön,
der Kreuze viel in Reihen steh'n.
Ein Holzkreuz, groß, gewaltig schwer,
stellt 's hin: "Ich ertrag 's nicht mehr!"
Und überdenkt der Wege Ziel.
Er kommt als Christenmensch zum Schluss
"Sein Kreuz ein jeder tragen muss!"
Doch heut' such' ich ein and'res aus,
und trag statt meinem es nach Haus.
Er weiß nicht recht, wie ihm geschah,
es sind wohl gar zu viele da.
Und schreitet prüfend kreuz und quer,
welches wohl das leichteste wär?
Dort in der Ecke sieht er steh'n,
ein Kreuz aus Golde, blitzend, schön,
Künstlerhand gravierte Rosen ein,
Das däucht nicht schwer, so zart und fein.
Der Wanderer tauscht sein Holzkreuz aus,
und nimmt das Goldene mit nach Haus.
Schon nach Tagen kommt gegangen,
unser Mann mit bleichen Wangen.
Stellt hin das Kreuz, das gold'ne, kleine,
"Du bist noch schwerer als das Meine."
Sein Holzkreuz nimmt er wieder her,
und geht von dannen, klagt nicht mehr.

Každý své břímě

Poutník se belhá tichou síní,
kam před ním jistě došli jiní
a kde teď pěkně v řadách stojí
kříž za křížem jak v předpokoji.
"Tu odložím dřevěný kříž,
už nelze snést mi jeho tíž!"
Když na všech cest cíl pomyslí,
ví však poutník, co pravdou jest:
že svůj kříž každý musí nést!
"Takže jen jiný vyhledám,
s ním se na cestu domů dám…"
Něco tu ale nehraje,
křížů k výběru spousta je.
Ten nejlehčí chce sobě mít,
mezi všemi ho vynajít.
Tam v rohu jeden vidí stát
a ze zlata je akorát,
i nádhernou růží krášlený,
jemný, jak stvořen k nošení.
Nezaváhá poutník s výměnou
zlata za svou přítěž dřevěnou.
Netrvá dlouho, je tu zpět
ten muž, v tváři mu zvadl květ.
To zlatý kříž zle rámě svěší,
nade dřevo je ještě těžší.
Dřevěný kříži, zůstaň při mně,
nauč mne snášet vlastní břímě.

Glaube und Heimat, 2022, č. 6, s. 8

Autorkou té trochu bizarní básně - svůj kříž si přece žádný z nás nevybírá, nanejvýš na něm má svou nezanedbatelnou vinu - je podle Mitzi Prinzové (ta má i samostatně zastoupena na webových stranách Kohoutího kříže) z Vídně v německém originále (český pokus o překlad ho v závěru trochu určitěji odkazuje k názvu) Theresia Seidlová ze zcela dnes zaniklé Jedlice (Göllitz) čp. 25 přímo na rakouské hranici. Podle archu sčítání lidu z roku 1921 tam se svou ovdovělou matkou Genowefou, roz. Pöschko (*25. prosince 1860 ve Veveří /Piberschlag/ čp. 7 jako jedno z dvojčat /bratr Kaspar brzy po porodu zemřel/ manželů Jakoba Pöschko ze Žáru /Sohors/ u Nových Hradů /Gratzen/ a Veroniky, roz. Morawetz /*24. prosince, tj. na Štědrý den, roku 1831/ z Jílovic, okr. Třeboň /Wittingau/) opravdu žila její dcera Theresia (*4. října 1894 ve Veveří čp. 25). Podle zprávy v krajanském časopise zemřela v hornobavorské obci Otterfing po dlouhé nemoci 31. července 1965.

- - - - -
* Jedlice / † † † Otterfing (BY)