INGEBORG SEYFERTOVÁ

Úvodem k prvnímu vydání knihy "Die Schachten des Bayerischen Waldes"
v roce 1975

"Schachten" (nadále bude používán v překladu textu český výraz "lada" /viz Wikipedia_(pozemek)/ - pozn. překl.) jsou bývalé pastviny (v originále "ehemalige Weideflächen" - pozn. překl.) v rozlehlých lesích při hranici s ČSSR (psáno 1975, dnes stát toho jména už mnoho let neexistuje a někdejší železnou oponu nahradila "zelená hranice", jakýsi "přeshraniční" pás lesa - pozn. překl.). Ve větším počtu a významnějších rozlohách se vyskytují ve vysokých lesnatých polohách oblasti zvané "Zwieseler Winkel" (tj. "zwieselský kout" - pozn. překl.).
Lada vznikla jako součást lesního pastevectví, pěstovaného obyvateli zdejšího území při bavorském Zwieselu (v originále "die Bewohner des Raumes Zwiesel" - pozn. překl.). Lesní správa musela roku 1789 na základě právních titulů (důvodů) převzít pastevní práva a klasifikovala je jako vedlejší lesní výtěž (v originále "als Forst-Nebennutzung" - pozn. překl.).
S ukončením lesní pastvy v letech 1960-1963 získaly tyto plochy, dříve jasně obhospodařované "zemědělským" způsobem (v originále "ganz klar agrarwirtschaftlichen Flächen" - pozn. překl.), novou funkci, totiž jako objekt péče o krajinu (v originále "umfunktioniert zu reinen Landschaftspflegeflächen" - pozn. překl.). Vyvstává otázka: jak si společnost představuje budoucí jejich osud. Rozpětí možností sahá od udržovaného anglického trávníku až k ekologické buňce. Bylo by žádoucí, aby ta lada, která v roce 1975 ještě existují, byla uchována i budoucím generacím jako historický dokument, jako "ostrovy v moři lesů" (v originále "als 'Inseln im Waldmeer'" - pozn. překl.), jako hodnotné obohacení krajiny. Intenzita opatření, týkajících se jejich udržení a péče o ně, ať už jednotlivě či o všechna úhrnem, a také faktor nákladů s tím spojených musejí být předmětem důkladného předběžného zpracování, než se k nějakým rozsáhlejším zákrokům přistoupí.
Tato historická a přírodovědná dokumentace (autorka tu má na mysli svou knihu - pozn. překl.) je zamýšlena právě jako podklad takové diskuze, vycházející z úvah o tom, jaká opatření podniknout, aby lada byla i nadále uchována.
Iniciátorem mé práce se stal lesní ředitel (v originále "Forstdirektor'" - pozn. překl.) Erhardt Engelstädter, jednatel sdružení "Naturpark Bayerischer Wald e.V.", v jehož kompetenci jsou ona lada, která by v působnosti lesního úřadu ve Zwieselu jako předmět podobné diskuze přicházela v úvahu.
V textu, který tu předkládám, dané téma pojednávám ovšem právě za tím účelem značně rozsáhleji. Podrobně jsou podchycena i lada na území Národního parku Bavorský les (byl založen už roku 1970 jako vůbec první ve Spolkové republice Německo - pozn. překl.), jakož lada přírodního parku, ležícího ve správním obvodu lesního úřadu Bodenmais (jen statisticky).
Z podnětu Dr. Georga Spitzlbergera, 1. předsedy sdružení " "Naturwissenschaflicher Verein Landshut e.V." (založeného v roce 1864), byl zpracován i přírodovědný aspekt daného tématu: květena, stromový porost a půdní složení. Příslušné oddíly je přitom třeba chápat spíše jako pobídku k zevrubnějším výzkumům. Touto prací se poprvé podává obsáhlá dokumentace o ladách Bavorského lesa, a to jak z hlediska jejich historického vývoje, tak i pokud jde o přírodovědné danosti, podrobně tu pojednané, nakolik to jen současný stav bádání (na přelomu let 1974/1975) dovoluje.
Na úvod historického a přírodovědného zkoumání našeho předmětu jsou krátce představena ta nejznámější z lad, zvláště proslulá svými pozoruhodnostmi. To, co se tu o nich sděluje, měl by následný výzkum překonat. Výčet literatury u jednotlivých výkladů nefiguruje, poněvadž se shoduje s prameny, uvedenými v závěru celého textu knihy. Ve větší své části pojednává práce o ladách, na něž by se měla soustředit péče o jejich uchování.
Uvedena jsou vždy pořadová čísla hromadného výčtu všech lad, platná také pro přiložený jejich kresebný plánek. Sdělena jsou i východiska turistických tras pro pěší putování jejich oblastí. Udaná vročení při jmenném výčtu jednotlivých lad vyznačují letopočet prvé a poslední pastvy na nich.

Kniha "Die Schachten des Bayerischen Waldes", která je jako téměř celá produkce nakladatelství Morsak Verlag z bavorského Grafenau ve fondu regionální studovny Jihočeské vědecké knihovny, vyšla po svém prvním vydání ještě dvakrát v minulém už dvacátém století: roku 1986 a 1995, vždy rozšířena o nové pasáže. Věnována byla svou autorkou někdejšímu prezidentu bavorského Wald-Vereinu a svého času i předsedovi dolnobavorské vlády Dr. Gottfriedu Schmidovi. Zatímco na české straně Šumavy lada (označovaná někdy nepřesněji i jako bezlesí) téměř vymizela a přežívají toliko v některých českých místních jménech osad často také zaniklých (vedle rostoucí dnes obce Borová Lada zanikla třeba Březová, Černá, Hrabická či Švajglova Lada), jsou v Bavorském lese považována za kulturní památku (z nejznámějších "Schachten" - jinde, a to i blízko se podobným bezlesým plochám /z lesnického pohledu vlastně "světlinám", německy "Lichtungen"/ říká prostě "Wiesen" /tj. louky/ či "Plätze"/tj. místa/ - lze uvést Almschachten, Hochschachten, Jährlingsschachten, Kohlschachten, Lindbergschachten, Ruckowitzschachten, Rindelschachten, Sulzschachten, Verlorenerschachten, možná třeba dodat, že pastevec, kterého sedláci pověřili, trávíval s dobytkem, zejména staršími telaty, tu v nejvyšších polohách Bavorského lesa dobu od června do září, jednotlivé listnaté stromy /zejména javory a buky/, z nichž některé jako lesní velikáni či vykotlané ruiny kmenů přežívají dodnes jako symbol pojmu "Schachten" vůbec, sloužily pak pastevci i stádu pro vítaný stín) některá zároveň jako místa nádherných horských výhledů. Jsou pastevci z "lad", kteří vešli i do "šumavské" literatury, jako třeba "lesní /šumavský/ prorok" Mühlhiasl, vlastním jménem Matthias Stormberger, žijící v nedalekém Rabensteinu, či hrdina románu "Der wilde Eisengrein", který o pověstmi opředeném pastevci z okolí Luzného napsal Hans Watzlik. Nejbližšími obcemi v území mezi Roklanem a Falkensteinem, kde "Schachten" nalezly své jméno, jsou Buchenau, Lindberg a Zwieslerwaldhaus. Právě v Lindbergu žijla už od roku 1955 Ingeborg Seyfertová, která ostatní své osobní údaje úspěšně tají. Až z blahopřání k jejím devadesátinám v časopise "Der Bayerwald" jsem se dozvěděl, že se narodila v bavorském Würzburgu, a to 4. září 1921. Roku 1989 získala za svou publicistickou činnost, týkající se i regionální historie oblasti, kulturní cenu bavorského Wald-Vereinu (Kulturpreis des Bayerischen Wald-Vereines), sedm let nato i čestnou adresu obce, kde žila (Ehrenbrief der Gemeinde Lindberg). Tou zelenou hranicí "česko-bavorského lesa", jak ho nazýval Stifter, můžeme dnes volně putovat také my všichni. Ingeborg Seyfert-Landgrafová zemřela v Lindbergu 7. února 2019

- - - - -
* Würzburg (BY) / Lindberg (BY) / † † † Lindberg (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

zobrazit všechny přílohy