ALOIS SINGER
Ze záblatské farní kroniky
Dne 11. ledna 1937 zemřel v Prachaticích (v originále "in Prachatitz" - pozn. překl.) Ferdinand Kadlaček (tak psáno příjmení v originále, Msgre Kadláček se narodil 27. října 1856 v obci Střílky, okr. Kroměříž, a podle článku Jaroslava Pulkrábka v časopise Vítaný host č. 3/2013 zemřel 7. října roku 1937 - pozn. překl.), který v letech 1887-1893 působil v Záblatí (v originále "in Sablat" - pozn. překl.) jako kaplan. Dne 6. června byl slavnostně vysvěcen památník padlých při záblatském kostele. O udržování památníku se má starat zdejší obec. Dne 25. července se v Řepešíně (v originále "in Repeschin" - pozn. překl.) konala župní hasičská slavnost (v originále "das Gaufest der Feuerwehren" - pozn. překl.). Při této příležitosti sloužil farář Singer (tj. pisatel textu v originále - pozn. překl.) polní mši svatou. Dne 12. srpna byla v Řepešíně vysvěcena německá mateřská školka (v originále "der deutsche Kindergarten" - pozn. překl.). V tomto roce vystoupila před sklizní brambor řeka Blanice (v originále "die Flanitz" - pozn. překl.) zase jednou z břehů a těžce zpustošila cestu a farní pole u Řepešína (v originále "gegen Repeschin" - pozn. překl.). Zejména pole pachtýřky Foschumové (v originále "der Acker der Pächterin Foschum" - pozn. překl.) tím velice utrpělo. Na jejím pozemku se objevilo viditelné skalní podloží (v originále "kam der Steingrund zum Vorschein" - pozn. překl.).
Weasch'n, Wusch'n und Gulatsch'n (1994), s. 73
Podle Herberta Kiewega (i samostatně zastoupeného na webových stránkách Kohoutího kříže), editora krajanského sborníku, jehož titul by v českém překladu zněl "Voli, vši a koláče", jde v předchozím textu o poslední záznamy posledního německého faráře v Záblatí Aloise Singera v záblatské "Liber memorabilium", tj. ve zdejší farní kronice. Singerův český následovník Antonín Mikolášek (působil tu v letech 1946-1953, v roce 1949 byl pokutován částkou 5000 korun za přečtení pastýřského listu, z vězení propuštěn 9. května 1960 na prezidentskou amnestii) si v záznamech stěžuje na nové obyvatele pro jejich nezájem o kostel, dovídáme se však z jeho textu i o zavedení elektrického proudu do Záblatí na podzim roku 1950. To už byl ovšem Alois Singer několik let po vyhnání pobytem v západním Německu. Narodil se dne 17. dubna roku 1893 ve vsi Springenberg (do roku 1949 i česky zvané Šprymberk, dnes jako část městyse Všeruby nesoucí jméno Pomezí) čp. 7. Otec Anton Singer, rolník na témže stavení, byl synem předchozího tamního hospodáře Andrease Singera a jeho ženy Margarethy, roz. Bretlové z Maxova (Maxberg) čp. 6. Chlapcova matka Franciska, roz. Jungbauerová, byla dcerou Pauluse Jungbauera, rolníka ve dnes zcela zaniklém Jablonci (Ogfolderhaid) čp. 17, příslušejícím tehdy k okresnímu soudu v Horní Plané (Oberplan) a k okresnímu hejtmanství Český Krumlov (v matrice "Krumau"), a Anny, roz. Obermüllerové rovněž z Jablonce čp. 17. Rodiče Singerovi měli osm dětí, z nichž se tři dcery staly řádovými sestrami a učitelkami. Jeden Aloisův strýc byl knězem a čestným kanovníkem. Po studiích na gymnáziu a kněžském semináři byl třiadvacetiletý Alois 4. června 1916 v Českých Budějovicích vysvěcen na kněze. V následujících třech letech působil jako kaplan ve Ktiši (Tisch) a Volarech (Wallern), roku 1920 se pak stal městským kaplanem v Prachaticích, kde setrval deset roků. Byl tam prý podle nekrologu Franze Grillingera (je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) v "diecézním" časopise "Glaube und Heimat" (ročník 1961, s. 755) tehdy jediným německým duchovním ve velice obtížném postavení, poněvadž se snažil spravedlivě vyjít s oběma národnostmi ve městě. Docházel pěšky po staré hrbolaté silnici i na Libínské Sedlo, česky tehdy úředně zvané Fefry (německy Pfefferschlag). V roce 1930 po smrti českého faráře Mathiase Michala v Záblatí (jako Matěj Míchal *26. ledna 1862 ve vsi Kloub, farnost Skočice, †10. dubna 1930 v Záblatí) byl ustanoven jako jeho nástupce s tím, že mu samotnému bylo svěřeno i vyučování náboženství ve 12 třídách německé obecné školy, na německých školách v Milešicích (Oberschlag) a Krejčovicích (Schneiderschlag) a v záblatské české trojtřídce. Domyslíme-li si okolní šumavský terén... Jako nový správce obtížně "schůdné" farnosti se Singer zasloužil o obnovu kostela Umučení sv. Jana Křtitele v Záblatí i kaple Panny Marie Karmelské na Dobré Vodě u Záblatí (Bad Grindschädl). Nejtěžší osudovou ranou bylo ovšem pro něho a jeho farníky vyhnání ze šumavského domova roku 1946. I české stránky serveru Wikipedie připouštějí, že Záblatí bylo v té době vyrabováno a obyvatelstvo i po dosídlení dosahovalo asi poloviny předchozího počtu (v roce 1930 kolem 400 osob z téměř dvojnásobku ovšem 100 let předtím). Farář Singer převzal v Německu farnost Schönau v dolnobavorském zemském okrese Rottal-Inn a vedl ji až do 6. prosince 1960. Fara je tu vzdálena od kostela dva kilometry chůze a náleží k ní ještě 4 filiální kostely a jedna přespolní škola. Na jaře roku 1960 Alois Singer onemocněl těžkou cukrovkou a stařeckou snětí (Altersbrand, dnes označována spíše jako gangréna). 23. května 1961 mu byla v nemocnici ve Fürstenzell amputována levá noha, ale choroba se šířila za strašlivých bolestí i na druhou dolní končetinu, 13. července byl sice propuštěn "domů" do Ruhstorf an der Rott, ale už ani ne týden nato 16. téhož měsíce po sedmé hodině ranní v nedožitých 69 letech skonal, ještě téhož dne byl převezen do Schönau a tam pochován, prý i za účasti tehdy dvaadevadesátiletého záblatského kdysi kostelníka Bartholomäuse Hudlera. Franz Grillinger končí svůj nekrolog citátem z díla Tomáše Kempenského (1380-1471) "Čtyři knihy o následování Krista" (po Bibli snad nejrozšířenější knihy světové literatury), který v českém překladu zní: "Z Tvé ruky jsem přijal a vzal na sebe kříž, nesl jsem jej a ponesu až do smrti, jak jsi mi uložil."
- - - - -
* Pomezí, Všeruby / České Budějovice / Ktiš / Prachatice / Libínské Sedlo / Záblatí / Milešice / Krejčovice / † Ruhstorf an der Rott (BY) / † † Schönau (BY)
