HEINZ-GERD SMOLKA
K devadesátinám maminčiny sestry
Horní Sněžná (v originále "Oberschneedorf" - pozn. překl.)
90 let, Maria (Mizzi) Fuchsová: Maria Fuchsová by mohla sloužit za příklad osudu a samotné kariéry německy vyučující učitelky ze Šumavy před válkou a po ní. Narodila se dne 2. října roku 1913 ve vsi Horní Sněžné (pod tímto českým místním jménem zanikla po druhé světové válce - pozn. překl.) jako nejmladší dcera učitele Emanuela Fuchse (*10. února 1883 na Kvildě /Aussergefild/) a jeho ženy Franzisky, roz. Andraschko (*31. března 1885 v Dolních Chrášťanech /Untergroschum/). Navštěvovala v letech 1919-1924 německou obecnou školu v Cejsicích (v originále "in Zeislitz" - pozn. překl.) a v letech 1924-1927 měšťanskou školu ve Vimperku (v originále "in Winterberg" - pozn. překl.). Po jejím ukončení musela opustit důvěrně známé domovské okolí a vydala se v letech 1928-1932 na studia do německého učitelského ústavu v Českých Budějovicích (v originále "in Budweis" - pozn. překl.). Jako hotová výpomocná učitelka (říkalo se jim i "Springerin", tj. "skokanky") byla pak činná na mnoha místech našeho šumavského domova, např. od 11. listopadu 1932 v Glöckelbergu (dnes zaniklá obec Zvonková - pozn. překl.); od 16. dubna 1933 v Horní Plané (v originále "in Oberplan" - pozn. překl.); od 16. května 1933 znovu v Glöckelbergu; od 11. listopadu 1933 v Račíně (v originále "in Radschin" - pozn. překl.); od 4. prosince 1933 v Horní Plané; od 3. ledna 1934 v Mokré (v originále "in Mugrau" - pozn. překl.); od 1. března 1934 v Glöckelbergu; od 5. května 1934 v Horní Plané; od 1. září 1934 ve Větřní (v originále "in Wettern" - pozn. překl.); od 1. dubna 1935 v Dolní Vltavici (v originále "in Untermoldau" - pozn. překl.); od 1. září 1935 v Přídolí (v originále "in Priethal" - pozn. překl.). Ke dni 31. března 1936 byla v Přídolí převzata jako učitelská čekatelka (v originále "als Lehrererwärterin" - pozn. překl.) a k 28. srpnu 1936 jako smluvní učitelka (v originále "als Vertragslehrerin" - pozn. překl.). Když k 1. září 1937 získala smluvní učitelské místo (v originále "eine Vertragslehrerstelle" - pozn. překl.) ve Světlíku (v originále "in Kirchschlag" - pozn. překl.), skončila pro ni léta putování (v originále "die Jahre der Wanderschaft" - pozn. překl.). Dne 1. července 1938 totiž tu byla ustanovena definitivní učitelkou a ke dni 14. března 1940 jí byl přiznán úřední status (v originále "erhielt den Beamtenstatus" - pozn. překl.). Učila tam až do konce války, tedy téměř devět let. Po osudném vyhnání (v originále "nach dem Schicksal der Vertreibung" - pozn. překl.) nalezla nový domov v hornobavorské obci Bergheim u okresního města Neuburg an der Donau. Už ode dne 28. října 1946 tam mohla znovu vykonávat své milované povolání v nižších třídách tamní obecné školy. K 1. dubnu 1950 byla jako smluvní učitelka švábskou vládou oficiálně přijata do školské služby. Dne 1. září 1951 byla přeložena na katolickou obecnou školu v Neuburg an der Donau a k 1. listopadu 1953 pověřena funkcí zastupující ředitelky školy (v originále "mit der Verwaltung der Stelle des stellv. Schulleiters" - pozn. překl.). Povýšení na ředitelské místo (v originále "die Beförderung zur Oberlehrerin für die Volksschule" - pozn. překl.) následovalo ke dni 1. prosince 1958. Poslední změnou bylo pak ke dni 1. srpna 1969 přeložení na základní školu "Am Schwalbanger" (česky vy se řeklo "Vlaštovčí palouk" - pozn. překl.) v Neuburg an der Donau. V říjnu roku 1972 tam mohla oslavit 40 let učitelské služby. Jejím odchodem na penzi dne 6. července 1974 skončila obdivuhodná kariéra jedné obětavé a všestranně uznávané učitelky, které bylo toto povolání vloženo sudičkami už do kolébky. Její rodiče a jejich sourozenci byli, stejně jako všechny čtyři její sestry a bratři Amand Fuchs (*21. ledna 1906 v Horním Dvořišti /Oberhaid/, †17. července 1992 v Hutthurm, kde i pochován, poslední německý řídící učitel v Ondřejově /Andreasberg/ - pozn. překl.), Herta Nowotny (*25. února 1909 v Dobré na Šumavě /Guthausen/), Erna Smolka (*18. května 1910 v Dobré na Šumavě, viz o ní blíže v medailonu synově) a Bruno Fuchs (*18. ledna 1912 v Dobré na Šumavě, †16. ledna 1943 /padl v Rusku/) činní ve školské službě. Maria Fuchsová žije už několik let v pečovatelském domově pro seniory "Maria Juchanaz" v Neustadt an der Aisch. Děkujeme jubilantce za všechno její učitelské nasazení na Šumavě i v Bavorsku a přejeme jí ještě mnoho krásných let. K tomuto přání se připojují i její kmotřenci, k nimž náleží i autor těchto řádek, stejně jako všichni její ostatní příbuzní.
Glaube und Heimat, 2004, č. 2, s. 62
Hoam!, 2003, č. 11, s. 49-50
P.S. Ačkoli Heinz-Gerd Smolka vykonával funkci rodáckého zpravodaje krajanských časopisů pro obec Slavkov (Lagau), obsáhlejší příspěvek o své tetě zveřejnil výjimečně v rodácké rubrice zaniklé vsi Horní Sněžné, odkud kdysi nechal český spisovatel Eduard Bass vzejít postavy svého románu Cirkus Humberto (jeho první vydání se objevilo za Protektorátu Čechy a Morava v roce 1941), který se dočkal i zpracování v podobě česko-německého televizního seriálu (Horní Sněžnou tam nahrazuje skanzen Veselý Kopec na Českomoravské vysočině).
Ztracená ovečka*
Vánoce 1944
Moji rodiče byli učitelé a bydleli jsme v prvním patře školní budovy ve Slavkově, popisné číslo 33 (v originále "im ersten Stockwerk der Lagauer Schule /Hausnummer 33/" - pozn. překl.). Poněvadž můj otec Ernst Smolka narukoval do války, musela moje maminka Erna převzít po něm vedení školy. Moje teta a kmotra zároveň, tj. Maria (Mizzi) Fuchsová, učila v nedaleké obci Světlík. To od ní jsme věděli, že v tamním kostele je každým rokem vystavován krásný betlém s mnoha ze dřeva vyřezávanými figurkami. Abychom ho my děti mohly uvidět, zvala nás naše teta do Světlíku i na kávu a vánoční pečivo. My, tedy moje maminka, můj bratr Horst a moje sestra Helga, jsme vzali sáně a zvolili tu nejkratší cestu přes dost příkré svahy až k zamrzlému rybníku u Světlíku (v originále "am eingefrorenen Kirchschläger Weiher", na mapě má dnes rybník české jméno Světlík jako blízká obec a vede kolem něho tzv. "Jihočeská svatojakubská cesta" - pozn. překl.) blízko už našeho cíle. Také naše chůva Hermine Weberová nás provázela, poněvadž pocházela z Pasovar nedaleko Světlíku (v originále "aus Kirchschlag/Passern" - pozn. překl.) a spojila tu pěší výpravu s návštěvou své rodiny. Pro mne zůstala ta cesta v paměti proto, poněvadž jsem jako nejmladší (byly mně čtyři roky) směl přednostně sedět na sáních, které táhl někdo jiný a odměnou mi bylo navíc spatření onoho divukrásného betléma, o němž moje teta podávala působivý výklad.
Po takřka 50 letech
Měl jsem v Čechách (v originále "in Tschechien" - pozn. překl.) služebně něco na práci a spojil jsem svou cestu s návštěvou rodného Slavkova a zcela samozřejmě i známých mně šumavských vsí v jeho okolí. Ve Svérazi (v originále "in Tweras" - pozn. překl.) byla moje matka až do své svatby a nástupu na školu v Dolní Vltavici (v originále "in Untermoldau" - pozn. překl.) společně s mým otcem za svobodna učitelkou. Ve Světlíku jsem zastihl vyhnané krajany v počátcích práce na obnově zdejšího kostela a přilehlého hřbitova. Zdejší návštěva byla pro mě významná už tím, že se tu dala očekávat setkání se známými a zastavení v kostele jsem prostě nedokázal opomenout. Hned při vstupu platil můj první pohled místu u vchodu v rohu napravo, kde onehdy stával betlém z mé dětské vzpomínky. Pohled na probíhající práce na obnově kostela mě sice nadmíru těšil, naplňoval mne však zároveň jistými obavami. Vstupní dveře zely otevřeny dokořán a v kostele nebyl nikdo k vidění. Panovalo tu jen nábožné ticho. Podlaha byla pro ochranu pokryta množstvím rozprostřené textilie a bylo znát, že bylo s pracemi sotva započato a že zbývá skoro všechno ještě vykonat. I betlém tu ještě kupodivu stál, jen daleko menší než ten v mé paměti, mnoho figurek na něm chybělo a všechno bylo k nepoznání převráceno a rozházeno. Nějak jsem se utěšoval tím, že si tu s jednotlivými součástmi betléma nejspíš hrály děti. Při procházce kostelem padl někde uprostřed chrámové lodi na zářivě světlou figurku málem zapadlou v okolní suti při okraji ochranné textilní krytiny. Ani mi nepřipadlo divné, že sem zřejmě jako jedna z vyřezávaných oveček zbloudila z rozházeného betléma u vstupu do kostela. Poněvadž by tu byla téměř jistě buď rozšlapána nebo vyhozena nepovšimnuta se stále narůstajícím odpadem, zachránil jsem ovečku se záměrem předat ji po dokončení obnovy kostela nazpátek vlastnímu majiteli, tj. společenství někdejších farníků ze sdružení Pfarrgemeinde Kirchschlag prostřednictvím mé tety Mizzi Fuchsové.
O několik let později v roce 2003
Mezitím jsem byl přizván k funkci dopisovatele Pfarrgemeinschaft Lagau pro krajanské časopisy a jako takový jsem se měl účastnit i jubilejního setkání někdejších obyvatel šumavských obcí Slavkov, Světlík a Svéraz v bádensko-württemberské obci Murr. Tam jsem mohl konečně svůj záměr uskutečnit. Předal jsem veřejně a oficiálně "ztracenou ovečku" pověřencům někdejší farní obce Kirchschlag. Téměř tedy 60 let po návštěvě u jesliček, z dětství opatrované v mé paměti, se kruh konečně uzavírá.
P.S. Dne 4. září 2005 se koná (jako pokaždé s dvouletým odstupem) setkání oněch tří obcí v Murr, tedy přesně týden po našem jubilejním posvícení "doma" ve Slavkově.
Glaube und Heimat, 2005, č. 4, s. 55
Hoam!, 2005, č. 1, s. 65-66
P,S. Je poměrně bizarní podrobností, že podle záznamu křestní matriky v Dobré na Šumavě vystoupila Erna Smolková 10. února 1943 zřejmě i s ohledem na funkci ředitelky školy ve Slavkově z římskokatolické církve a návštěva "u jesliček" se tedy odehrála ve válečném roce 1944 nedlouho vlastně poté.
"Doma" ve Slavkově neznamená nic jiného, než že tu dne 13. prosince roku 1940 spatřil Heinz-Gerd Smolka v tehdy "říšské" obci Lagau světlo světa. Otec Ernst Smolka (*17. června 1908 v Petlarn /dnes Žebráky/ na Tachovsku, †12. listopadu 1994 v bavorském městě Ichenhausen), syn řídícího učitele v Petlarn čp. 98 Franze Smolky (*29. března 1860 v moravském Tovačově /Tobitschau/, kde byl jeho otec Thomas Smolka na tamním čp. 37 hajným, matka Veronica /tak psáno v matrice/ byla rovněž roz. Smolková z Tovačova čp. 11) a Magdaleny, roz. Windirschové (*22. června 1871 v Maršových Chodech (Maschakotten) čp. 23 na Tachovsku, dcery tamního rolníka Wenzla Windirsche a Barbary, roz. Wurdakové rovněž odtud z čp. 23. Ernstovi rodiče se brali 8. srpna 1892 ve Starém Sedlišti (Altzedlisch) a jejich syna den po jeho narození pokřtil jménem Ernst Rudolf Smolka ve včetně kostela sv. Bartoloměje dnes zaniklé farní obci Pořejov (Pürschau) tamní farář Josef Smutný. Zaniklý Pořejov býval jinak jen osadou politické obce Žebráky na jih od Starého Sedliště. Ernst Smolka začal poté, co v roce 1927 byla v českých zemích nouze o učitelská místa pro německé absolventy učitelských ústavů, působit na škole v tehdy čistě německé obci Deutsch-Litta (dnes Kopernica) kus na západ od Kremnice. Odtud se dostal na Šumavu, kde už v Dolní Vltavici učila jeho budoucí žena Erna, roz. Fuchsová, o jejímž rodinném zázemí jsme se dověděli víc z jedné z textových ukázek. Ernst a Erna se brali 14. července 1934 v Černé v Pošumaví (Schwarzbach). Učili spolu ve dnes zaniklé Dolní Vltavici, než byl roku 1939 Ernst Smolka pověřen vedením školy ve Slavkově (konal tam i funkci obecního písaře), odkud byl odvelen do války a do konce války zastávala jeho funkci manželka. Ta po skončení války byla údajně donucena předat školní kroniku, kde nyní chybějí listy, zachycující působení Smolkových v letech 1939-1945, českému komisaři. Manželé přežili válku i vyhnání a zemřeli brzy po sobě v už zmíněném městě Ichenhausen, Erna 29. dubna 1994 a Ernst 12. listopadu téhož roku. Dne 13. prosince 1940, jak už zmíněno, se jim narodil po synu Horstovi (*27. května 1935) a dceři Helze (*23. září 1939) druhý chlapec. Po válce studoval chemii na univerzitě v Mnichově (Ludwig-Maxmilians-Universität München), kde promoval v roce 1969. Od té doby působil u firmy Henkel a proslavil ho vynález čisticího prostředku prostého fosfátů, což znamenalo důležitý přínos ochraně životního prostředí. Byl jím zařazen mezi sto nejvýznamnějších německých objevitelů po roce 1945 (viz Wikipedia). Stal se i nositelem německého Spolkového záslužného kříže se stuhou, zasedal v letech 2003-2014 za CSU v městské i okresní radě, v letech 1994-2004 byl předsedou průmyslové jednoty (Industrievereinigung) zemského okresu Neu-Ulm. Zemřel 28. března roku 2019 ve městě Illertissen v bavorském Švábsku. Učitelský rod Smolkových a Fuchsových je bytostně spjat s historií Šumavy.
- - - - -
* Slavkov / † † † Illertissen (BY)
