WALTER STAIN

Nesmíme zapomenout...

"Wir dürfen nicht vergessen, dass Deutschland wieder mehr Lebensraum finden kann bei Nachbarn, die diesem Raum nicht brauchen und ihn mit Sklavenarbeitern für ihre Kolchosen besetzt halten."

(tj. "Nesmíme zapomenout /zapomínat/, že Německo může zase nalézat více životního prostoru u sousedů, kteří tento prostor nepotřebují a mají ho obsazen otrockými pracovníky svých kolchozů.") Tuto větu měl podle Kurta Nelhiebela, autora knihy "Die Henleins gestern und heute. Hintergründe und Ziele des Witikobundes", vyšlé už roku 1962 ve Frankfurtu nad Mohanem, z níž je citována (viz Bohemistik.de), pronést bavorský ministr práce Walter Stain na delegátském sněmu Svazu vyhnanců ve Würzburgu. O tom, že v organizaci jménem Witikobund, o které Nelhiebelova kniha pojednává, není údajná Stainova věta nijak vytržena z "kontextu", svědčí delší citát z textu, jehož autorem je Harry /vlastně Hermann/ Hochfelder (to je "pro změnu" sociální demokrat z Wenzl-Jaksch-Kreis, rodák z Bohumína /Oderberg/, okres Karviná /Karwin/, žil v letech 1914-1991, za války v exilu vstoupil do britské armády a byl po válce činný v britské okupační správě v Německu a pak v Londýně na britském ministerstvu práce, podle jednoho pramene /viz web Ministerstva vnitra ČR jako agent západoněmecké tajné služby) a který zveřejnil tiskový orgánu WB zvaného Witiko-Brief (číslo prosinec 1984/ leden 1985). Podáváme ho z článku o sdružení Witikobund na webové stránce Nadir.org hned v českém překladu:
"Nemyslíme si, že nějakému odstoupení alespoň významné části sudetoněmeckého území by z české strany (v originále "durch die Tschechen" - pozn. překl.) stály v cestě nepřekonatelné těžkosti, vezmeme-li v ohled následující body:
- Češi nemohou nikdy osídlit území Sudet vcelku. Obyvatelstvo tam žijící je co do počtu podstatně menší než před vyhnáním.
- Obyvatelstvo, žijící dnes pohraničí, tam nemá své kořeny.
- Češi nejsou schopni dbát ochrany životního prostředí.
Tato skutečnost potvrzuje, že Češi nenahlížejí území Sudet jako svůj domov."
Nechci tady nic uvádět do nějakých umělých souvislostí, pokud ty souvislosti samy nevyvstávají. Proč vlastně na webových stranách věnovaných šumavským německým autorům uvádíme i osobnost Waltera Staina? Když se stal v roce 1954 nejmladším bavorským státním ministrem, uvítal to krajanský měsíčník "Hoam!" článkem s jeho životními daty, kde je Stain označen přímo za Šumavana (tak označuje svého někdejšího souputníka Staina i Walter Becher /1912-2005/, otec i na webových stranách Kohoutího kříže zastoupeného Petera Bechera ve své knize pamětí Zeitzeuge - Ein Lebensbericht /tj. Svědek času - Zpráva o životě/, kterou vydalo nakladatelství Langen Müller v roce 1990). Narodil se sice dne 27. prosince roku 1916 v Praze jako syn právníka Dr. Viktora Staina, vyrůstal však v šumavském Nýrsku (Neuern, viz i zmínka v textu Josefa Holuba, rovněž ze stránek Kohoutího kříže) a vyšší reálku navštěvoval v Kašperských Horách (Bergreichenstein). Až do roku 1938 následovala pak studia na německém vysokém učení technickém v Brně (Deutsche Technische Hochschule in Brünn). Následovala krátká praxe v obchodu se dřevem, který vedl Walterův nevlastní otec. V bouřlivém roce 1938 bychom mladého dvaadvacetiletého muže našli v řadách sudetoněmeckého Freikorpsu a po záboru československých pohraničních území dokonce ve funkci vedoucího organizace Hitlerjugend (HJ) v tzv. "sudetské župě" (Sudetengau). Brzy byl ovšem odveden do války a skončil v italském zajetí až do roku 1946. Poté, co byl z něj propuštěn, našel zaměstnání jako stavební dělník a od podzimu 1947 pak působil jako technik v jednom obchodě stavebninami. Od listopadu roku 1949 se stal v Mainstockheimu (Dolní Franky) samostatným obchodníkem se dřevem. Už dva roky předtím se začal věnovat problému vyhnanců jako tzv. Flüchtlingsvertrauernsmann, od roku 1950 pak po politických začátcích na komunální úrovni byl zvolen poslancem za uskupení Gesamtdeutscher Block/BHE (Block der Heimatvertriebenen und Entrechteten, tj. "Blok vyhnaných z domova a zbavených práv") do bavorského zemského sněmu (Bayerischer Landtag). V roce 1953 povolalo bavorské ministerstvo vnitra Waltera Staina jako státního tajemníka pro záležitosti vyhnanců a uprchlíků. V letech 1954-1962 působil pak jako bavorský ministr práce a sociálního pořádku a ve stejném období byl i členem Spolkového sněmu. Roku 1964 se stal členem, 1977 viceprezidentem a 1982 prezidentem tzv. Spolkového shromáždění Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Posledně zmíněnou funkci konal až do roku 1992. Byl v roce 1948 spoluzakladatelem také už zmíněného sdružení Witikobund, už od roku 1967 spolkovým ministerstvem vnitra evidovaného jako pravicová extremistická organizace, od roku 2001 sledovaného i spolkovou tajnou službou (BfV). V letech 1986-1989 byl Stain jejím spolkovým předsedou (Bundesvorsitzender). Je i jeho nespornou zásluhou, že už u příležitosti Sudetoněmeckého sněmu v roce 1954 převzala bavorská vláda záštitu (Schirmherrschaft) nad sudetoněmeckou "národní skupinou" (Volksgruppe) a v listině zvané Schirmherrschafts-Urkunde ze září roku 1962 táž vláda uznává tuto "národní skupinu" dokonce za jeden z bavorských "kmenů" (tzv. "čtvrtý bavorský kmen"). Ve čtvrtletníku "Sudetenland" je jako jediný "literární" příspěvek Šumavana Waltera Staina publikován v roce 1962 právě projev na toto téma. Poté, co jeho autor dne 3. února roku 2001 v Mainstockheimu skonal, vyšel v listu "Sudetendeusche Zeitung" nekrolog Bernta Posselta, kde mj. stojí psáno: "Walter Stain war nicht nur einer unserer führenden Repräsentanten, sondern auch ein erfolgreicher Schirmherrschaftsminister, auf den vielen Einrichtungen der bayerischen Vertriebenenpolitik zurückgehen." Ten pojem "Schirmherrschaftsminister" nechť si každý přeloží po svém. Hlavně už nemluvme místo o "domově" či "vlasti" o "životním prostoru" či "národních zájmech".

- - - - -
* Praha / Nýrsko / Kašperské Hory / Mainstockheim (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

zobrazit všechny přílohy