logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

OTTO STEINHÄUSL

Cítím se nevinen...

Ve smyslu obžaloby se cítím nevinen. Jako sudetský Němec jsem byl vždy nacionálně založen (v originále "eingestellt" - pozn. překl.).


Kleine Volks-Zeitung, 1935, č. 350, s. 2

Jde o citaci z protokolu soudního procesu z prosince roku 1935 (tehdy byl zvolen československým prezidentem velkou většinou Edvard Beneš a v květnových parlamentních volbách téhož roku předtím získala rovněž velkou většinu nově přejmenovaná Sudetoněmecká strana), který měl usvědčit tehdy bývalého šéfa bezpečnostní kanceláře vídeňského policejního prezidia Steinhäusla z napomáhání pokusu o národně socialistický "červencový puč" (blíže viz Wikipedia) v roce 1934. Obžalovaný tehdy popřel i jakékoli své spojení s nacistickým hnutím, což byla evidentní lež. Je všude hojně připomínán, už jen proto, že byl předchůdcem Reinharda Heydricha ve funkci šéfa mezinárodní policejní organizace Interpol, kterou za druhé světové války ovládali nacisté (1946 došlo ovšem k obnově Interpolu a "výmazu" nacistické epizody). Byl agentem SS a gestapa už před "anšlusem" Rakouska, inicioval neúspěšný pokus o únos Otto Strassera a jeho uvěznění v Německu (1933), podílel se na atentátu na kancléře Dollfusse (1934) a odsouzen v Rakousku za velezrádnou činnost k sedmi letům těžkého žaláře (1935), byl z něho propuštěn už po roce. Po "anšlusu" byl oslavován jako hrdina a stal se vídeňským policejním prezidentem, což ovšem poměrně záhy ukončila nemoc a smrt. Ve Vídni byla po něm za války pojmenována i kasárna. Narodil se ovšem 10. března roku 1879 v Českých Budějovicích na adrese Plachého ulice (Plachy-Gasse) čp. 18 (ten dům už v ní nestojí) a kaplan Martin Šrámek ho 3 dny nato u v. Mikuláše pokřtil jménem Otto Anton Steinhäusl. Novorozencův otec c.k. geometr Wenzl Steinhäusl byl synem zdejšího domovníka (Hausmeister) Antona Steinhäusla a jeho ženy Anny, roz. Švíhovcové, matka Juliana byla dcerou měšťana a majitele domu Josefa Sedelmaiera a Theresie, roz. Zelenkové. Otto navštěvoval obecnou školu v Dačicích, absolvoval v letech 1890-1895 gymnázium v Salzburgu a následkem dalšího z několikerých přeložení otcových tentokrát do korutanského Klagenfurtu pokračoval v gymnaziálních studiích tam, kde v roce 1898 maturoval s vyznamenáním. Téhož roku začal studovat na vídeňské univerzitě a stal se členem buršáckého sdružení Moldavia. V roce 1905 promoval na doktora práv a působil pak jako praktikant u vídeňské policie. Přeložení do Moravské Ostravy s úkolem zdokonalit místní policejní činnost bylo znamením důvěry, kterou si ve Vídni získal. Za svou ostravskou činnost a také za podstatný přínos k odhalení plk. Redla v té době byl vyznamenán Zlatým záslužným křížem. Roku 1913 se vrátil do Vídně (v září 1909 se tu i oženil s Amaliií Babačekovou, dcerou pozlacovače Karla Babačeka a Filippine, roz. Mertové) a za první světové války působil v rakousko-uherské kontrarozvědce. Bezpečnostně zajišťoval i odcestování rodiny císaře Karla po pádu monarchie ze země. V roce 1921 byl jmenován vládním radou a ačkoli se nikdy veřejně nehlásil k nacizmu, jeho smýšlení bylo známo a několik měsíců po "anšlusu" v červenci 1938 získal už asi nemocný rakovinou v SS titul Oberführer (k 31. prosinci téhož roku stačil ještě "velkoněmecky" vystoupit z římskokatolické církve). Zemřel 20. června 1940. V jednom z pramenů se u příležitosti jeho úmrtí oživila vzpomínka, že prý za jeho působení měla Vídeň "tu nejlepší policii na světě". Tak to nám tedy Pán Bůh pomáhej!

- - - - -
* České Budějovice / † † † Vídeň (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Na snímku vlevo s plukovníkem "Schutzpolizei"Carle Retzlaffem
Zpráva procesu s ním v českobudějovickém německém listu
Záznam o jeho narození v českobudějovické křestní matrice s přípisy o jeho svatbě a vystoupení z církve
Záznam breitenfeldské oddací matriky o jeho svatbě s Amalií Babaček (†12. října 1955 v rakouském městě Hallein) s pozdějším přípisem o jeho úmrtí 15
let před manželkou

zobrazit všechny přílohy

TOPlist