CLAUS STEPHANI
Odkud přišli
Předkové Němců, přišlých z Čech sem do tehdy ovšem ještě rakouské Bukoviny (německy Buchenland, časově jde o konec 18. a začátek 19. století) a usedlých pak v jimi založené osadě Karlsberg (dnes rumunsky Gura Putnei - pozn. překl.), pocházeli všichni z Prácheňského (Píseckého) kraje. V seznamu, nesoucím německý název "Verzeichniß der auf der Herrschaft Fratautz nächst der Putnaer Aerarial Glaßhütte auf der Colonie Carlsberg auf Rottungsgründen angesiedelten deutsch-böhmischen Tagelöhnern und Holzhauerfamilien..."(tj. Seznam německých rodin nádeníků a drvoštěpů z Čech, osídlenců na vymýcených pozemcích kolonizační vsi Karlsberg na panství Fratautz /dnes Fratautii - pozn. překl./ blízko státní /erární/ sklárny Putna...) se píše, že sem připutovali z následujících míst (ponecháváme zápisy v původním německém, někdy i mírně "česky" porušeném znění přesně ve znění originálu - pozn. překl.):
STUBENBACH
EISENSTEIN
GRÜNBERG
HURKA
SCHERLHOF-KÜHNISCHEN
STADL
HINTERHÄUSER
KÜHBERG
OBERBERGREICHENSTEIN
HNAL
BÖHMISCHHÜTTEN
TETAU
GROSSWALD
HEIDEL
ANNET
MACHAU
BRODEN
KRIEGERHOF
SONNBERG
HÜTTENHÄUSER
GROSSHAID.
Původním domovem těchto "německých Čechů" (v originále "Deutschböhmen") v osadách Karlsberg a Fürstenthal (dnes rumunsky Voevode - pozn. překl.) byl tedy kraj kolem města Kašperské Hory (Bergreichenstein) a dále kolem Srní (Rehberg), Prášil (Stubenbach), Dešenic (Deschenitz) a Hůrky (Hurkenthal).
Kašperk
Poblíž městečka Kašperské Hory, někdejšího správního střediska Sušicka na Šumavě, zvedá se jedna hora se zříceninou mohutného hradu na svém hřebeni. Jsou to pozůstatky královského hradu Kašperk.
Měl jej dát, alespoň staré podání tak praví, zbudovat sám císař Karel IV., který do okolních lesů rád jezdíval na lov. To po něm nesou Kašperské Hory i hrad Kašperk své jméno (v originále je řeč v tom smyslu jen o "hoře", poněvadž německé označení města zní Bergreichenstein - pozn. překl.). Když přišli Němci z Čech sem do kraje kolem Radautz (dnes rumunsky Radauti - pozn. překl.), přinesli sem do Bukoviny i vzpomínku na Kašperk. Po něm pak nazvali i svou ves jménem Karlsberg.
Spisovatel a básník Claus Stephani se narodil v transylvánském či také sedmihradském městě Brašov (německy Kronstadt, maďarsky Brassó) 25. července 1938. Na univerzitě v Bukurešti studoval v letech 1960-1965 německý jazyk a literaturu, poté ještě novinářství, než se stal zástupcem šéfredaktora rumunského německy psaného časopisu Neue Literatur. Vedle toho je uznávaným etnografem a vydal řadu svazků pohádek rumunských Němců. Z jednoho z nich nazvaného Das Mädchen aus dem Wald pocházejí i obě textové ukázky, ozřejmující šumavský fenomén v nečekané zeměpisné i historické souvislosti. V roce 1775 získala habsburská monarchie od Moldavského knížectví Bukovinu (Bukowina, Buchenland) a zahájila tam kolonizaci z ekonomických i politických důvodů (na Šumavě například hrozil hlad a východní hranici říše bylo třeba kultivovat a osídlit). Ačkoli báje o šumavském stesku po hradu Kašperku zní pro naše téma velice přiléhavě, natož od renomovaného autora, jakým je Claus Stephani, na internetových stránkách The Bukovina Society of the Americas figuruje i pasáž z pojednání Zur Angesiedlungsgeschichte von Karlsberg in Buchenland : 150 Jahre Deutschtum in der Bukowina, jak je vydalo roku 1961 v bavorském Mnichově nakladatelství Německého kulturního díla evropského jihovýchodu (Verlag des Südostdeutschen Kulturwerks) a kde Erich Prokopowitsch z Vídně uvádí, že hlavní slovo v kolonizačním procesu měla Dvorní válečná rada (Hofkriegsrat), podle jejíhož prezidenta arcivévody Karla, došlo už v prvých letech devatenáctého století k udělení jména Karlsberg nové vsi nedaleko starého kláštera Putna, kam pak přišlo opravdu mnoho nových osídlenců právě ze Šumavy. I jejich jména najdete na internetu. Nic na světě se neztratí, natož lidský cit. Copak tu zmůže proti etnografii i ta nejvyšší válečná rada?
- - - - -
* Brašov (RUM) / hrad Kašperk
