ALFRED VON STERNECK
Maršál kontra purkmistr
V roce 1805 za časů válek proti Napoleonovi dal rakouský vrchní velitel přes naléhání anglických a ruských spojenců ustoupit svým vojskům až k řece Inn v Bavorsku. Dne 17. října utrpěl ovšem i přesto těžkou porážku a musel po kapitulaci v Ulmu přenechat Francouzům téměř 30 000 mužů těch nejlepších rakouských jednotek. Zbytky jeho armády byly donuceny k nejspěšnějšímu ústupu a za nimi se valily na Vídeň proudy francouzských vojsk, jimž veleli maršálové Baragny d'Hilliers, Bernadotte a Mortier.
Zprávy o těchto událostech dorazily začátkem listopadu toho roku také do Budějovic (Budweis) v jižních Čechách, sídla kraje. Francouzi měli, říkalo se, 1. listopadu dosáhnout blízkého Lince (Linz), hornorakouské metropole, překročit tam Dunaj a na sever pak zamířit a proniknout i do Čech. Místní vojenské úřady daly nato z panického strachu před Napoleonovými vojsky překotně vyklízet muniční a proviantní sklady (depoty se jim tenkrát říkalo). Také státní pokladny byly byly před nepřítelem přemístěny do bezpečí a budějovický regiment polního dělostřelectva je neslavně bez boje následoval.
Dne 13. listopadu 1805 vtáhli Francouzi do Vídně, sám Napoleon se nacházel na Moravě. Tam 2. prosince zničujícím způsobem porazil u Slavkova (Austerlitz) Rakušany a Rusy a čtyři dny nato podepsal on a dva zbývající císaři vzájemné příměří. Jednou z podmínek dohody bylo, že francouzská armáda má až do uzavření míru podržet obsazen Budějovický kraj.
Teprve v prosinci dorazili Francouzi skutečně do Budějovic. 11. prosince byla vždy jedním francouzským a jedním rakouským plukovníkem vytyčena poblíž města probíhající demarkační čára a v následujících dnech vtáhly do něho francouzské pěší a jízdní oddíly i s mohutným vozatajstvem. Dne 19. prosince se konečně dostavil i maršál Bernadotte spolu se svým štábem a tělesnou gardou a ubytoval se v biskupském paláci. Okázalý příjezd měl zřejmě vzbudit dojem: přepychový kočár tažený šestispřežím vjel do města špalírem vystrašených obyvatel. Bernadottemu bylo tenkrát dvaačtyřicet let.
Město nemělo zaručit jen péči o ubytování početného vojska a trpět rekvizicemi potravin, koní a vozů z jeho strany, nýbrž postarat se i o co nejlepší zásobování Bernadottova hlavního stanu. Maršál si dal osobně předvolat purkmistra, jímž byl tehdy Franz von Sterneck (má být Daublebsky von Sterneck, originál však Daublebsky vynechává! - pozn. překl.) a sdělil mu, že se městu ukládá ještě kontribuce ve výši 60 000 zlatých v hotovosti, která má být odevzdána v co nejkratší lhůtě přímo do jeho, tj. Bernadottových rukou.
Občany města zachvátilo zoufalství. Jak má být shromážděna tak obrovská suma peněz? Ačkoli byly nasazeny všechny prostředky, převážná část obnosu stále chyběla. Prosby a naříkání nechávaly Bernadotta chladným. Hrozil naopak tím, že dá město podpálit ze všech čtyř světových stran, pokud nebudou peníze zapraveny co nejdříve. Posléze připadl pukmistr von Sterneck na to, že by se mohl obrátit o pomoc ke svému příznivci, knížeti ze Schwarzenberka. Pod záminkou, že si chce vyjet na lov, vydal se Franz von Sterneck pěšky do nedalekého města (v originále "in das nahe Städtchen" - pozn. překl.), kde se nacházela knížecí rezidence, a skutečně se mu podařilo vypůjčit si chybějící sumu. Kníže poskytl nato purkmistru tehdy pětapadesátiletému ke zpáteční cestě do Budějovic i svezení svou vlastní ekvipáží.
Jenže Sterneck nyní pochytil z poznámky, kterou utrousil jeden z francouzských důstojníků, že uzavření míru se očekává už v nejbližší době. Tato zpráva byla potvrzena také informacemi z druhé strany demarkační čáry. Pokud by nastal mír, nemusela být ovšem nijaká kontribuce uhrazena a pokud by byla složena ještě před uzavřením mírové dohody, byla by vlastně zbytečnou ztrátou. Ačkoli tedy byly peníze pohromadě, rozhodl se purkmistr s placením nespěchat. V den, kdy měla být kontribuce neodvolatelně zapravena, obeslal však maršál Bernadotte purkmistra a většinu radních k sobě a když se zvedly jejich námitky, zmocnil se ho takový hněv, že vytáhl kord a hrozil purkmistra na místě probodnout. Sterneck se ovšem nedal nijak zastrašit a chladnokrevně prohlásil, že při nejmenší násilnosti rozhlaholí se zvony na poplach a nikdo z Francouzů neopustí město živý. To neohrožené chování maršálovi zaimponovalo. Varoval sice, že dá uvěznit purkmistra a radní, dokonce i biskupa hraběte Schaffgotsche, v jehož rezidenci bydlil, zůstalo ale jen u toho zastrašování. Když brzy nato vešla ve známost zpráva o uzavření míru v tehdejším Prešpurku (dnes Bratislava) dne 26. prosince 1805, nebylo už o zapravení kontribuce ani řeči: purkmistr von Sterneck maršála Bernadotta řádně obelstil.
Dnes, o více než 150 let později (psáno v polovině padesátých let minulého století - pozn. překl.), žijí přímí mužští potomci obou tehdejších protivníků ve Švédsku. Maršálův prapravnuk, který byl jako král Karl XIV. Johan povolán na švédský trůn, vládne dnes této zemi, zatímco prapravnuk onoho budějovického purkmistra přišel emigrant do Švédska, které mu už odpustilo křivdu, spáchanou jeho předkem na maršálu Bernadottovi.
Sudetenland, 1958/1959, s. 301-302
Narodil se v severočeském Děčíně (Tetschen) 15. října 1896, zemřel pak 12. dubna 1967 ve švédském Södertälje, alespoň podle nekrologu v časopise Sudetenland, kde se objevilo hned několik jeho příspěvků. Jedním z nich byl článek o jeho otci, jímž byl JUDr. Jakob Maria Alfred Daublebsky von Sterneck (1868-1941), pražský rodák, okresní hejtman trutnovský a karlovarský, známý botanik a lepidopterolog. Pisatel těch textů se věnoval dějinám slavného kdysi budějovického rodu vcelku i jednotlivých jeho postavách, ze kterých vyniká právě ta purkmistrova, jak o něm ve fondu Jihočeské vědecké knihovny kupodivu existuje rovněž vzácná fotokopie drobného tisku, vydaného autorovým vlastním nákladem roku 1952 ve švédském městě Tumba (to jméno nám tehdejším chlapcům neodbytně připomene slavného hokejistu "Tre kronor"), kde je podle sdělení budějovického Tomáše Sternecka, jednoho z potomků zdejší větve slavného rodu, také pochován. Do čtvrtletníku Sudetenland napsal vedle historické vzpomínky budějovické i životopis otcův a také informaci o sudetoněmeckých přistěhovalcích do Švédska po druhé světové válce. Na internetu koluje ostatně dodnes široká nabídka německých překladů zejména historických knih Svena Stolpeho, které Alfred von Sterneck psal také už ze švédského exilu v padesátých letech. Pokud vím, žil před válkou v Děčíně (jeho adresa tam zněla Dr. Alfred Daublebsky-Sterneck, Masarykplatz 6!), přesto se jeho text ze Sudetenland o slavném předkovi, kterému se prý ostatně v Budějovicích říkalo "Otec města" a byla po něm sedmdesát let (1875-1945) pojmenována Šternekova ulice (původní stará budějovická Judengasse, tj. Židovská, které se i poté, co změnila po Sterneckgasse hned 1945 jméno na Obchodní, pak UNRRA, za komunistů Stalingradská, dokonce Václava Kopeckého /!/a posléze až do našich dnů U Černé věže, říká Šternekova ovšem setrvale dál), tajemně týká našeho tématu Šumavy. Tam se přece vydal do Krumlova mladý purkmistr za knížetem ze Schwarzenberka, aby zachránil Budějovice před zkázou. Co všechno se od té doby stalo, ale my tam putujeme znovu pro záchranu alespoň svého svědomí a duševního i tělesného zdraví do těch kdysi knížecích lesů, abychom i do budoucna obelstili všem společnou Šumavou také příští hrozby světa.
- - - - -
* Děčín / České Budějovice / † Södertalje (S) / † † Tumba (S)
