LORENZ STINI
|
Einst im Böhmerwald Im grünen Böhmerwald, do san die Liachta aus, s' hot fremdi Leut nur mehr, mit Herzen kalt und leer. Oh du mei schöner Böhmerwald, "Grüß di Gott", du warst mir einst so hold, "Grüß euch", ihr schönen Tannabam, i schau heut nu, noch mein alten Hoam. Doch einst im Böhmerwald, do wars nit gar so kolt, war'n lusti d' Leut und froh, jo war 's a heut no so! Die hob'n g'sunga und a g'lacht, es war a wahri Pracht, d' Musi hat g'spielt bis Fruah, und alles hat tanzt dazua. Oh du mei schöner Böhmerwald, "Grüß di Gott", du warst mir einst so hold, "Grüß euch", ihr schönen Tannabam, i schau heut nu, noch mein alten Hoam. Kommt ma in' d Hoamat zrück, denkt ma wo bleibt das Glück, wird 's an ums Herz dann schwer, is alls so still und leer. Oh du mei schöner Böhmerwald, "Pfiat di Gott", i werd scho langsam alt, Grüß mir di schönen Tannabam, i geh jetzt fort, in mei neues Hoam. |
Kdysi na Šumavě Na krásné Šumavě, tam světla pohasla, tam cizích lidí pár má v srdcích chlad a zmar. Má krásná Šumavo, Bůh přízeň střez, cos mívávala kdys. Pozdravení těm sličným jedlím všem. vidím tu zem, byla mi domovem. Kdysi na Šumavě, tam nevítal tě chlad, tam s myslí veselou se žilo, s pohodou! Tam zníval zpěv a smích v těch koutech nádherných, jak muzika hrála, celá ves tancovala. Má krásná Šumavo, Bůh přízeň střez, cos mívávala kdys. Pozdravení těm sličným jedlím všem. vidím tu zem, byla mi domovem. Myslet si, doma zas, že štěstí čeká nás, nelze, je pusto tam a ticho, běda nám. Má Šumavo, Bůh přej Ti zdar už pomalu budu taky stár, zdar buď těm sličným jedlím všem. jdu za svým novým domovem. |
|
F. Schläger, Chronik der Gemeinde Neuofen am Plöckensteiner See (1986), s. 151 |
|
|
Schöner Böhmerwald, schönes Hoamatlond 1. Drinn im Böhmerwald, a kloans Häuserl steht, wo all Tog da Wind, a darüber weht, Jo do is holt, mei Diandl liab und guat, zu ihr ziagts mi hin, zu ihr hab i Muat. 2. Hoch dort drom am Berg, oder unt' im Tol, die Liab is dös schönst, dös sog i allimol. Ob Hochficht, Wulda oder Blökkenstoa, i bin gern bei mein Schotz und bin nit gern alloa. 3. Wer dös Diandl liabt, und a Häuserl hot, jo dem fehlte an nix, jo der hot koa Not. Is er no jung, oder a schau recht olt, er hot sei scheins Glück, nur im Böhmerwald. R. Schöner Böhmerwald, schönes Hoamatland, doch euch zwoa, moch i, a bestimmt koa Schand. Scheint di Sunn' auf euch, mit goldnen Schein, so bringt sie uns Lust und Freud, ins Herz hinein. |
Krásná Šumava, krásná rodná zem 1. Tam na Šumavě vidím domek stát, celé dny vítr slyšet nad ním vát. Tam někde bejvávalo děvče mý, k ní táhlo mě to srdce bláhový. 2. Hory doly k nám kdybych přejít měl, nad lásku lepšího bych nic víc nenašel, Smrčina, Plechý nebo Vltava, bejt mně samotnýmu ten poklad nedává. 3. Ten, kdo miluje, dům a děvče má, tomu nic nechybí, ten sotva nouzi zná. Aťsi je mlád, ať mu stáří nastává, poznal štěstí, a tím je Šumava. R. Krásná Šumava, krásná rodná zem, mám dvě lásky, obě zvu domovem. Zlatí tě slunce, jsi jak z nebe zář, do srdce vnáší radost nám tvá tvář. |
|
F. Schläger, Chronik der Gemeinde Neuofen am Plöckensteiner See (1986), s. 152 |
|
Písňové texty zřejmě šije autor hudby, a nemusí to být ani v nářečí, tak trochu navíc. Je to vidět v dodatečných vpiscích notového záznamu. Jenže sama osoba skladatele a textaře hlásícího se ke starému i novému domovu nabízí leccos k zamyšlení. Narodil se v otcovském stavení čp. 34 "Scheiber" v Bělé (Parkfried), dříve zvaném "Bruckwirt" či "Stinis Gasthof" blízko dnešního nádraží Nová Pec (dříve Salnau-Bahnhof", česky "Želnava-nádraží"). V rozlehlé budově (dodnes ji při břehu konce lipenského přehradního jezera a jeho přemostění najdeme) byla v roce 1941 zřízena poštovní stanice (Poststelle). Abychom ale nepředbíhali: v roce 1920 podle krajanské kroniky Nové Pece rodina Stiniova odešla ze Šumavy do Lince a své stavení prodala rodině Scheiberových. Dcera Mizzi Scheiberová se stala vedoucí poštovní služebny. Přesto vykazuje arch sčítání lidu, datovaný 16. února roku 1921, na domě čp. 34 v Bělé zemědělskou rodinu Lorenze Stinyho a jeho ženy Marie se šesti dětmi, mezi nimiž nechybí ani tehdy sedmiletý Lorenz Stiny "mladší", narozený tu 2. srpna 1913. To je "unser Liedermacher", jak ho nazývá krajanská kronika, a jeho láska k Šumavě je vlastně vzpomínkou z dětství. Už ty jedle tvoří dnes sotva 1% skladby českých lesů (v 17. století to bylo až 20%!) a stávají se pouze básnickou ozdobou. Ještě k té dichotomii Stini a Stiny (původ příjmení nachází Josef Beneš /viz "Naše řeč", ročník 1933, v křestním jméně Augustin, u žen jde ovšem o důvěrnou domáckou podobu křestního jména Christine): v želnavské křestní matrice je při narození Lorenze Stiniho 2. srpna 1861 (tedy téhož dne v roce jako u syna a jmenovce o 52 let později!) v Hiršperkách (dnes Jelení) čp. 20 ono měkké "i" zcela bezpodmínečné, navíc byl novorozenec bratrem Franze Stiniho, jednoho z budovatelů Stifterova památníku nad Plešným jezerem (viz obrazová příloha k webové stránce Franze Saumera na Kohoutím kříži). Lorenz Stini "starší" byl podle tohoto křestního záznamu synem Franze Stiniho "seniora", jehož otec a jmenovec Franz Stini "nejstarší" hospodařil na hiršperském stavení čp. 20 se svou ženou Margareth, roz. Pangerlovou z Ovesné (Habersdorf) čp. 13. Matka novorozencova byla podle téhož pramene dcerou chalupníka Andrease Jungwirtha ze zaniklé osady Brod (německy Grasfurt, v matrice ovšem i na starší mapě "Großfurth"!) čp. 24 a Theresie, roz. Pimiskernové z Chlumu (Humwald) čp. 3. Lorenz (někde psáno i "Laurenz") Stini "starší" byl ženat dvakrát: 27. dubna 1885 byl v Želnavě oddán s Katharinou, roz. Schlägerovou z Hiršperk čp. 10 a když jeho první žena 30. července 1895 zemřela, oženil se podruhé už 5. listopadu 1895 s Marií Schlägerovou z Lázu (Gehäng) čp. 9, dcerou Josef Schlägera (i jeho otec Mathias hospodařil na témže stavení čp. 9 v Lázu se svou ženou Rosinou, roz. Habartovou z Lázu čp. 8) a Johanny, roz. Stutzové, dcery sedláka v Perneku čp. 2 Johanna Stutze a jeho ženy Marie Anny, roz. Siegelové z Dlouhého Boru (Langhaid) čp. 8. Lorenz Stini "mladší" měl podle zmíněného už archu sčítání lidu z února 1921 5 sourozenců: sestry Annu (*21. dubna 1898) a Idu (*30. září 1904), jakož 3 bratry: Roberta (*5. května 1899), Huga (*8. listopadu 1902) a Rudolfa (*7. dubna 1915). Krajanská kronika uvádí v roce 1986 i adresu Lorenze Stiniho "mladšího", žijícího tehdy se ženou ve vlastním domě na adrese Poppenweiler Straße čp. 67 v Oßweil, od roku 1922 místní části bádensko-württemberského města Ludwigsburg. V Ludwigsburgu žil až do své smrti 3. března roku 2000. Touhu po domově předků a dětských let lze, jak vidno, vyjádřit vedle slov po vzoru Hartauerovy "šumavské hymny" i hudbou.
- - - - -
* Bělá, Nová Pec / † † † Ludwigsburg (BW)
