ALEXANDER STRACHWITZ
Plán města Volar
Město Volary (v originále "die Stadtgemeinde Wallern" - pozn. překl.), 756 metrů nad mořem, čítalo před vyhnáním v roce 1945 asi 4 500 německých obyvatel. Plán zohledňuje toliko městské jádro (pro místní část Stögrova Huť /Stögerhütte/ viz Böhmerwäldler Heimatbrief č. 37 ze září roku 1951, s. 106). Seznam domů ve Volarech s popisnými čísly přinesl už Böhmerwäldler Heimatbrief ve svých č. 18-20 v roce 1950. Pocházel od Alfreda Langa; následující seznam vychází z kartotéky pana Dr. Alexandera Strachwitze z roku 1945, který opatřil i originál plánu.
Tento text předchází seznamu, který s plánem na svém rubu se stal i přílohou publikace "Heimatkreis Prachatitz im Böhmerwald" (1. díl 1970, 2. díl 1977). Osvětluje roli muže, který tím pro dějiny Volar zanechal nesmazatelnou stopu. Narodil se ve Štýrském Hradci (Graz) dne 27. října roku 1892 v rodině hraběte Carla Strachwitze von Groß-Zauche und Camminetz (1859-1917) a jeho ženy Amalie, roz. Weinzettlové (1866-1953). Ti měli kromě Alexandera v letech 1889-1901 ještě 8 dětí. Rod Strachwitzů patří k těm nejstarším rodům ve Slezsku, kde leží i jejich původní domovské sídlo Strachowice (dnes známé letištěm Wrocław/Strachowice, vybudovaným ovšem v roce 1936, kdy "Strachwitz" i "Breslau" náležely k Německu). První Strachwitz je připomínán roku 1285 ve Vratislavi (ta náležela v letech 1327-1742 s malou přestávkou z let 1469-1490 pod českou svrchovanost) Woyzlaus de Strachowicz. Dnes žijí hrabata a baroni Strachwitzové von Groß-Zauche und Camminetz (tj. dnešní Sucha Wielka a Kamieniec) v Německu a Rakousku, ale i ve Velké Británii, USA, Argentině a Austrálii. Linie, z níž pocházel Alexander Strachwitz, se spokojovala občanským jménem. Poté, co absolvoval juristická studia ve svém rodišti, po nichž nabyl titulu doktora práv, účastnil se mladý Rakušan jako důstojník c.k. armády první světové války a po jejím skončení a zániku monarchie od roku 1925 až do vysídlení obyvatelstva německé národnosti z Československa po druhé světové válce byl ředitelem městského úřadu ve Volarech (v letech 1938-1945 bylo město součástí "Třetí říše"). Dějinám Volar, které se staly jeho druhým domovem, věnoval mnoho cenných prací, takže ho lze řadit mezi známé historické a rodopisné badatele. V roce 1946 byl se svou rodinou (obě jeho ženy, Hildegard Gabriele Elisabeth Ferlinová /1898-1924/ i Margarethe Gabriele Josefine Elisabeth Ferlinová /1902-1983/ pocházely z Brna, dvě dcery, Ulrike Maria Margarethe Elisabeth Hildegard /*1928 ve Vídni/ i Elisabeth Maria Anna Hermine Alexandra /*1931 ve Volarech/ měl však až s druhou z obou manželek) vysídlen a ocitl se nejprve v bavorské obci Sulzbach am Inn (od roku 1972 součást městyse Ruhstorf an der Rott), od roku 1947 se pak odstěhoval nazpět do rodného Štýrského Hradce, kde žila matka se 6 jeho sourozenci. Nebylo snadné tam nabýt nějakého postavení, ale neštítil se nijaké práce, ať už se přechodně musil uchytit jako stavební dělník či noční hlídač. Začal pak pořizovat pro některé obce na jihu Štýrska pozemkové knihy ztracené za války a mohl tak uplatnit i zkušenosti, nabyté právě ve Volarech. Roku 1954 odešel do důchodu, do něhož mu nebylo započteno deset let jeho služební doby. Na penzi se zabýval rodopisnými výzkumy, z nichž některé pořizoval i pro sudetoněmecké vyhnance a některé zásadnější ani nestačil dokončit. Zesnul 30. července roku 1967 na jedné klinice rodného města, a když jako poslední nad jeho hrobem promluvil rodopisec Hans Mager (*8. dubna 1897 Český Krumlov - †29. května 1974 Štýrský Hradec), skončil svou řeč tím, že vhodil za rakví do hrobové jámy hroudu šumavské země a kus jedlového chvojí. To že slova někdy nestačí.
- - - - -
* Štýrský Hradec (A) / Volary / † † † Štýrský Hradec (A)
