FRANZ XAVER STRASSER

... má tu být duchovním správcem ve smyslu národního socialismu

Každý nositel stranické funkce (v originále "jeder Amtsverwalter" - pozn. překl.) musí ve svém okruhu dokonale znát své národní soukmenovce (v originále "muss in seinem Bereiche alle seine Volksgenosse genau kennen" - pozn. překl.), musí se uvnitř tohoto malého společenství postarat o ty, kdo potřebují pomoci, stát jim v každé chvíli po boku zastáním i osvětou (v originále "helfend und aufklärend" - pozn. překl.), má tu být duchovním správcem ve smyslu národního socialismu (v originále "er soll hier der Seelsorger im Sinne des Nationalsozialismus sein" - pozn. překl.). Hrdý a vděčný má být každý Němec za to, že je povolán spolutvořit velikost a vzestup Německa a pomáhat Vůdci při budování nové podoby Evropy.

Budweiser Zeitung, 1941, č. 27. s, 11

Přízračná podoba nacistické němčiny tu na stránkách českobudějovického listu zachycuje projev kaplického "Kreisleitera" Franze Strassera 27. března 1941 v městské "Turnhalle" na shromáždění členů NSDAP. Výraz "der Seelsorger" býval tradičně do češtiny překládán spíše "duchovní pastýř"a týkal se výhradně vykonavatelů kněžského povolání. Kázalo se ovšem lépe v období opravdového vzestupu Hitlerovy moci a jinak na konci jím rozpoutané světové války, končící strašlivou porážkou. I sem na jižní Šumavu občas zabloudily americké bombardéry a dne 9. prosince 1944 jedna létající pevnost B-17G Flying Fortress s/n 42-9739 nouzově přistála na poli v severním výběžku Šibeničního vrchu (Galgenberg) u Dolního Dvořiště (Unterhaid). Následující líčení přinesl k výročí ukončení druhé světové války roku "Kaplický zpravodaj", z něhož citujeme podle webu iKaplice. Z vraku letadla vyšli všichni zbylí z posádky (někteří stačili vyskočit padákem) Frank Pinto, George Mayott, Joseph Cox, druhý pilot Donald Hart a pilot Woodruff Warren. Po silnici z Horního Dvořiště (Oberhaid) do Dolního Dvořiště přijížděl zanedlouho náklaďák pana Josefa Pusche. Ten když uviděl na poli nedaleko silnice sedět obrovského ptáka, zastavil svůj nákladní vůz na dřevoplyn a šel se podívat blíže. Tento pan Pusch byl očitým svědkem dalších událostí. K letadlu se scházeli lidé, sedláci a také němečtí vojáci. Když pan Pusch a ostatní přišli k letadlu, sedělo všech pět zbývajících Američanů na pravém křídle letadla. Vojáci i civilisté dostali od Američanů cigarety a jídlo z jejich bohatých zásob. Krátce nato dostalo okresní velitelství v Kaplici zprávu o čtyřmotorovém letadle v Dolním Dvořišti. Z Kaplice do Dolního Dvořiště vyjela dvě auta. V jednom seděl okresní velitel Franz Strasser a ve druhém velitel gestapa Walter Wolf (Němec z Bad Schandau, tč. sloužící v Kaplici /Kaplitz/) a nadporučík policie z Kaplice Karl Lindemeyer. Když kolona dorazila k letadlu, provedli její členové prohlídku letců i letadla a odebrali zbraně. Pak Lindemeyer poručil Josefu Puschovi, aby udělal místo na plošině náklaďáku pro transport Američanů. Pusch zaslechl rozhovor mezi Strasserem a Lindemeyerem se slovy (doslovně, ovšem "v originále" německy): "Ty letce nám poslalo samo nebe a my mu je vrátíme!" Američané museli nastoupit na plošinu náklaďáku a Pusch dostal rozkaz od Lindemeyera, že na znamení musí zastavit. Kolona vozidel se rozjela směrem na Kaplici. Když dojeli k obci Nažidla (Einsiedel), odbočili z hlavní cesty. Asi 100 m východně poblíž hostince paní Neuwirtové a Lauseckerova dvora vedla cesta mírně do kopce. Zde musel Pusch šlápnout více na plyn a na konci stoupání dostal znamení k zastavení. Hned po zastavení zavelel Lindemayer (německy ovšem)"Všichni vystoupit!". Tento povel patřil pětici Američanů. Pusch slyšel, jak seskakují z auta. V následujících vteřinách protrhly zimní ticho dávky samopalů. Jeden z Američanů nebyl ještě mrtev a snažil se odplazit. Nová dávka ho však zkosila. Od zastavení kolony uplynulo několik vteřin a nyní tu leželo pět Američanů - Woodruff J. Warren z Marylandu, Donald L. Hart z Masschussets, Frank Pinto jr. z Texasu, George D. Mayett z New Yorku, Josepf Cox z Alabamy - rozstřílených, krev jim prýštila z úst a uší a červeně barvila sníh okolo. Karl Lindemeyer zastřelil tři a Franz Strasser dva Američany. Pak oba vrazi strhli z Američanů šaty, boty a všechny cenné předměty. Mrtvoly ponechali jen ve spodním prádle. Puschovi, který byl všeho svědkem a stál bledý a vystrašený, přikázali, aby je zaházel sněhem. Pak Puschovi přikázali, aby odtáhl, nechce-li skončit jako oni. Ještě než vrazi opustili své oběti, vynořovali se části jejich těl, obličeje, ruce a nohy ze sněhu, který roztával nad ještě teplými těly. Dne 10. prosince 1944 byli všichni Američané na místě popravy pohřbeni. Rok nato, v červnu, červenci a listopadu 1945, byla těla pěti Američanů i tělo jejich kamaráda bombometčíka Williama Jolliho, zastřeleného po seskoku padákem u vsi Tichá (Oppolz) tamním starostou Josefem Witzanym, exhumována a převezena na vojenský hřbitov pro padlé americké vojáky ve Francii. Karl Lindemeyer spáchal 8. května 1945 sebevraždu a dne 10. května byl pohřben do hrobu č. VIII/14 (zaznamenáno v knize hrobníka). V létě 1945 navštívil vysoký americký důstojník Městský úřad v Kaplici ve věci sebevraždy Lindemeyera. Hrobník musel odpřísáhnout, že ho skutečně pohřbil. Franz Strasser byl v červnu 1945 zatčen Američany ve Frymburku a převezen jako válečný zločinec do Dachau, kde byl odsouzen k trestu smrti. Byl popraven 10. prosince roku 1945 a je pochován v bavorském městě Lindberg am Lech. Jako hlavní svědek byl k procesu (existuje o něm i filmový záznam), který byl snad vůbec první z řady amerických procesů v Dachau, povolán Josef Pusch (i on je zachycen na filmovém záznamu), který podle zprávy krajanského listu "Glaube und Heimat" zemřel v únoru roku 1971 a je pochován v bavorském Pasově. Na paměť amerických letců, popravených v tomto regionu, byla v roce 2004 na zdi kostela na Svatém Kameni odhalena pamětní deska. Franz Xaver Strasser, který ve zmíněném už procesu uvedl, že se narodil 21. dubna 1900 v hornorakouské vsi Trimmelkam, osadě obce Sankt Pantaleon (v anglicky psaném soudním záznamu zkomoleno na "St. Paulerlorm" /!/, v digitálně dostupné matrice této farní obce se křestní záznam nalézt nepodařilo), se stal prvním z válečných zločinců po válce americkým vojenským soudem odsouzených a popravených (na posledním listě soudního protokolu nacházíme souhlas generála Pattona). Tomu se říká i s tím adventním sněhem šumavský příběh o válečné "duchovní péči".

P.S. V říjnu roku 2024 mi náš vzácný rakouský přítel Bernhard Riepl poskytl originál a překlad textu Fritze Fellnera (Riepl i Fellner jsou oba i samostatně zastoupeni na webových stranách Kohoutího kříže) o vraždě amerických letců v prosinci 1944 u Dolního Dvořišttě, z jehož daru český překlad otiskujeme.

Sněhu bylo po kolena...

Fritz Fellner

Prolog:
Na venkově v Mühlviertelu a na Šumavě o tom lidé sice věděli, ale o hrůzách bombardování neměli ani ponětí.
Koneckonců v těchto oblastech nebyly žádné cíle, které by nepříteli stály za to, aby na ně zaútočil.
Lidé z nejvzdálenějších koutů tohoto zalesněného území však tušili, jakého rozsahu tato válka již nabyla. A nemuseli nutně poslouchat nepřátelské rozhlasové stanice, aby si uvědomili, že německý wehrmacht a s ním i nacistická ideologie jsou na ústupu, na jehož konci stály ztroskotání a zkáza.
Většina obyvatelstva přijímala tuto skutečnost letargicky, měla sílu už jen na to, aby se přizpůsobila. Několik málo lidí však stále věřilo v účinek německých zázračných zbraní a ve vlastní moc, kterými mohou rozhodným jednáním dosáhnout obratu.
Sejdou-li se okolnosti, čas a náhoda může dojít k strašlivé eskalaci. Následující příběh vypráví o zločinu, který je pro tuto dobu a popsané poměry typický. Vypráví o případu, který nebyl a není ojedinělý.
9. prosince 1944
1. 7 hodin: Amendola, jižní Itálie: Bombardéry 15. americké letecké flotily opouštějí s pekelným řevem vojenské letiště. Mají těžký náklad. Každé letadlo má na palubě více než 3 000 kg pum a s 11 tisíci litry paliva váží každý letoun více než 28 tun. Kurs směrem severním. Cíl cesty je vzdálen více než 1000 kilometrů na sever. Mělo by se k němu dostat přibližně za čtyři hodiny. Návrat letadel se neočekává před soumrakem.
2. Dopoledne: okres Kaplice, župa Horní Podunají. Poslední dny přinesly srážky, sněhu bylo po kolena. Obloha je zatažená.
Provoz na silnicích se kvůli jejich velmi špatnému stavu zcela zastavil.
Obyvatelé slyší ráno nad mraky tlumené hučení. Už více než hodinu. Kvůli husté souvislé oblačnosti není nic vidět, ale dá se tušit:
Průmyslové závody nebo rafinérie v Čechách a s nimi tisíce nic netušících lidí jsou v ohrožení.
3. Americké bombardéry letí ve výšce kolem 25 000 stop, což je přes 8 000 metrů. Teploty v těchto výškách klesají v tomto ročním období až k -50 stupňům.
Nad mračny se rozprostírá křišťálově čistá zimní obloha. Přesto je viditelnost problématická. Cíl, tedy rafinérie v Mostě, nelze kvůli oblačnosti a počasí identifikovat navzdory zařízení pro radarové vidění, proto je třeba vyhledat jiný.
Je jich dost, ale problémem je vždy vzdálenost mezi nimi a orientace.
Jako alternativní cíle jsou uvedeny průmyslové závody v Plzni a sklady benzinu v Řezně (Regensburg).
4. Již během příletu si posádky uvědomí, že cíl je pod příliš hustou oblačností. Formace se otáčí a obdrží od palubních navigátorů nové výpočty kurzu.
V Plzni vyrábějí velké zbrojařské podniky výzbroj všeho druhu.
Cíl, který stojí za to. Je už téměř jedna hodina odpoledne, když krupobití bomb zasype továrny a obytné budovy v Plzni. Piloti ani členové posádky však nemohou vidět škody, které napáchali, protože i zde je město zahaleno mraky.
Obyvatelé Plzně slyší pouze blížící se smrtelné nebezpečí, tlumené hučení nad oblaky a pak samozřejmě detonace bomb, cítí tlakové vlny a vidí jak stoupá kouř a oheň.
Po otevření pumovnice opouštšjí pumy během několika vteřin úložný prostor a řítí se k zemi jako perly na šňůře.
Poté, co se zbavily zátěže, motory letounu hlasitě zaječí, protože se už nemusí s nákladem vláčet.
Bombardéry jeden za druhým shodily náklad a otáčejí se směrem na východ.
Velkým obletem se opět formují do volných skupin pro zpáteční let do jižní Itálie.
5. Piloti a posádky v letadlech si oddechnou.
Nejtěžší část mise je vyřízena.
Pumovnice jsou prázdné a obsah nádrží se snížil na přibližně 4 000 litrů paliva.
Letoun je snadno ovladatelný.
Všichni nyní letí podle indikací přístrojů. Nedaleko Prahy začnou nečekaně střílet protiletadlová děla. Letouny obklopí mračna způsobená výbuchy střel.
Je asi půl druhé odpoledne.
6. Letoun s číslem 739 měl potíže již při nalétání.
Poručík Burke Jay, navigátor už dlouho vdechuje kyslík z láhve, protože centrální přívod kyslíku přestal fungovat.
Znovu a znovu ho přemáhá závrať, takže předává navigaci Georgi Mayettovi.
Také palubní rádio je nefunkční a komunikace uvnitř letadla částečně selhává.
K tomu ještě protiletadlová palba u Prahy. Jeden z motorů je zasažen šrapnelem a ani druhý se nezdá být v pořádku.
Pilot Warren uvádí vrtulové listy porouchaných motorů do polohy plachtění.
Poškozeny byly pravděpodobně i palivové a olejové rozvody. Letoun ztrácí stále více výšku kvůli sníženému výkonu motorů.
Pilot Sidney P. Upsher z letadla číslo 650 letícího poblíž se vysílačkou ptá na potíže.
Warren odpovídá, že se s poškozeným letadlem pravděpodobně nedostane přes Alpy a pravděpodobně se zbytkem posádky vyskočí nebo se pokusí přistát "na břiše".
Pak se kontakt přreruší. Warren je stále schopen udržet tak napůl jižní kurz letadla, ale trvale ztrácí výšku.
Letadlo se stále nachází v hustých mracích.
7. Sněžení nyní ustalo.
Na zasněženou krajinu se tlačí tmavé mraky. Lidé v malých jihočeských selských vesnicích obědvají ve svých temných světnicích.
Každodenní domácí práce se v takových dnech omezují na minimum. Ve vesnici Skoronice (Gurenitz), dva kilometry jižně od Kaplice, roznáší listonoš poštu.
Nemá toho moc, jen pár dopisů polní pošty a úředních oznámení.
Noviny nemá v této oblasti předplacené skoro nikdo, nanejvýš straničtí funkcionáři. Je tu dopis pro Annu Weber, úřední dopis z nějakého armádního útvaru.
Už jenom samotný vnějšek nevěstí nic dobrého.
Pošťák zastihne adresátku u oběda a beze slova jí předá obálku.
8. Posádce v letadle B-17 č. 739 již je naprosto jasné: přes Alpy se už v žádném případě nedostanou.
Budou muset vystoupit. Nikdo z oněch deseti Američanů neví, co je tam dole čeká a kde se právě nacházejí.
Pravděpodobně někde mezi Budějovicemi a Lincem. Až pilot získá jasný výhled na zem, dá signál k nouzovému seskoku.
Jeden po druhém opouštějí letadlo: navigátor Burke Jay, palubní střelci Ralph Ernest Henry a Warren Anderson, zadní střelec Benjamin Sheppard a bombometčík William Jolly.
Frank Pinto z Texasu si připnul padák, ale stále váhá, zda má vyskočit.
Palubní střelec Joseph Cox z Alabamy je vyděšený.
Má panickou hrůzu ze seskoku a ptá se pilota, zda by se nechtěl pokusit o nouzové přistání.
Tato otázka nebyla až tak neopodstatněná. Letadlo už bylo nebezpečně nízko a na palubě bylo stále ještě pět členů posádky. Pohled z okénka pilotní kabiny přiměl pilota k rychlému rozhodnutí: "Naším letadlem vyhloubíme rýhu v zemi."
To je jediná šance na přežití pro vojáky, kteří ještě byli na palubě!
Před sebou vidí delší pás zasněžené louky.
V cestě mu však stojí alej topolů. Přeletí malý les, Tobau u Wullowitzu a vrcholek stromu škrábne spodní část letadla.
Vytrhávají se kusy plechu. Těžký letoun se opět z posledních sil vzpamatuje, odpoutá se od korun stromů a přeskočí topolovou alej.
Na zlomek vteřiny má pilot možnost prohlédnout si místo přistání, pak letoun přitlačí k zemi. Trup se prudce otřese, ale zdaleka ne tak, jak očekával.
Vrstva sněhu po kolena tvoří na mírně stoupající louce dobrou skluzavku.
Ještě pár metrů klouzání po zemi a monstrum leží na severním úpatí Galgenbergu.
Po několika okamžicích vylézá z vraku posádka: Frank Pinto, George Mayett, bojácný Joseph Cox, druhý pilot Donald Hart a pilot, který toto mistrovské přistání na břicho zvládl, Woodruff Warren.
Povedlo se!
9. Tichá (Oppolz) je vesnice jihovýchodně od Kaplice. Na území obce je více než 100 domů. V této protáhlé obci žijí drobní zemědělci a několik řemeslníků.
I zde je kvůli počasí ticho a téměř strašidelno. Krátce po druhé hodině odpolední vyžene obyvatele z vyhřátých světnic tlumené hučení vycházející z mraků visících nízko.
Starosta je na ulici první. Na rameni má pověšenou karabinu a napjatě pozoruje oblohu.
Když se podívá směrem ke Svatému Kameni (Marii Schnee), slavnému jihočeskému poutnímu místu, vidí, jak z mraků vypadává padák a pomalu se snáší k zemi. Visí na něm, jak jinak, Američan.
Starosta je fanatický nacista.
Ví, co má v takové situaci dělat. Koneckonců i on převzal odpovědnost za svou obec.
Začne utíkat směrem, kde přistál parašutista.
10. William Jolly z Houghtonu v Michiganu, bombometčík z letounu 739, měkce přistál ve sněhu. Padák se nad ním zbortí. Na několik vteřin ho zahalí zimní ticho.
Když se s námahou zvedne a vyvleče z padáku, vidí, že k němu běží několik lidí.
V čele skupiny běží muž s připravenou karabinou. Jolly zvedne ruce na znamení, že se vzdává bez boje.
O několik vteřin později mu výstřel roztrhne kožešinovou bundu a pronikne mu po straně do hrudi. Jeho zdvižené ruce pomalu klesají, zvolna se jeho tělo snáší k zemi.
Myšlenka, pohyb ruky, ohnutí prstu, stisknutí tlačítka.
Bombometčík Jolly udělal asi před hodinou totéž. Stisknutí tlačítka může přinést smrt.
11. Benjamin Sheppard, který vyskočil zhruba ve stejnou dobu jako Jolly, přistane nepozorovaně. Svléká ze sebe padák a začne bloudit, stále nerozhodnutý, co dál. Bloudí lesními úseky a přechází přes zasněžené louky a pole.
Proplíží se kolem několika osamělých statků.
Asi po třech hodinách toho má dost.
Stejně by se mu nepodařilo opustit nepřátelské území, k čemu tedy toto plížení. Rozhodne se se vzdát. Zastaví se v Tscherigau, místě, tvořeném třemi samosatatně stojícími statky Jodl, Quatember a Hansbauer. Zahlédne záblesk světla z jedné chatrče. Zaklepe u Hansbauera.
Když se dveře otevřou, dívají se na něj vyděšené páry očí. Na takovou návštěvu nebyli připraveni. Domácí se však překvapivě rychle vzpamatují, naznačí mu, že může vstoupit, a dovolí mu, aby se posadil k velkému stolu v jizbě.
Sheppard poprvé po deseti hodinách opět sedí v teplé místnosti. 10 hodin uplynulo od chvíle, kdy opustil teplý a přátelský jih Itálie. Lidé, se kterými se nedokáže domluvit, mu rozumí beze slov: má hlad! Za chvíli sedí Sheppard u horkého čaje a svačiny.
Tváře, které ho pozorují při jídle, jsou čím dál přátelštější. Zřejmě není nakonec všechna propaganda pravdivá.
Tento příjemný mladík nevypadá jako lidožrout.
Přibližně ve stejnou dobu, kdy Sheppard sedí v teplé selské světnici, přistávají jeho kamarádi na letišti Amendola v jižní Itálii.
12. Celnice ve Wullowitzu přišla rokem 1938 o svoji funkci. Dne 1. října 1938 se oblasti obývané německým obyvatelstvem vrátily "domů do Říše".
Za velkého jásotu byly odstraněny hraniční závory a historická hranice do Čech pozbyla své existence.
Šest let po této události je na celnici jen hrstka německých vojáků, posádka pozorovacích věží, jež byly postaveny na hoře Hiltschenerberg u Leopoldschlagu pro sledování leteckého provozu.
Nikdy však neviděli nepřátelské letadlo tak blízko jako dnes. "Létající pevnost" leží téměř nepoškozená na poli před jejich prahem.
Na silnici z Horního do Dolního Dvořiště (Oberhaid, Unterhaid) se dopravce Josef Pusch hrká se svým autem na dřevoplyn. Už z dálky vidí, jak se k němu snáší obrovský pták. Zaparkuje svůj náklaďák na kraji silnice a jde přes pole k letadlu. Nouzové přistání zpozorovali také sedlák a tři chlapci, kteří se k Puschovi přidávají.
Z jižní strany přiběhne k letadlu německý voják, který je právě na dovolené a třikrát vystřelí do vzduchu jako varování.
Když Pusch se svým doprovodem dojde k letadlu, sedí na pravém křídle pět členů posádky.
Ozbrojený voják se jich zeptá, zda je někdo z nich zraněný. Jeden z nich má lehké zranění hlavy, jež ale má již obvázané. Letci se nyní převlékají a dávají přihlížejícím část svých zásob jídla.
13. Tuto sobotu odpoledne slouží na četnické stanici v Kaplici Johann Wild. Kolem půl třetí odpoledne hlásí kolega z Dolního Dvořiště (Unterhaid). "V Dolním Dvořišti nouzově přistálo čtyřmotorové americké letadlo a došlo ke střelbě!". V souladu se služebními předpisy hlásí Wild okamžitě tuto událost zemskému úřadu (Landrat) a velitelství okresu (Kreisleitung).
Okresní velitel strany NSDAP (Kreisleiter) Franz Strasser, civilním povoláním řidič nákladního automobilu, narozený 21. dubna 1900, je v té době ve svém bytě v Kaplici na Linzerstrasse 4.
Strasser se okamžitě vydává na okresní velitelství, kde se setkává s Nelböckem, přednostou okresního úřadu v Kaplici. Líčí mu incident několika slovy. Nelböck se rozhodne doprovodit okresního vedoucího do Dolního Dvořtiště. Gestapák Wolff si sedne za volant.
Přibližně ve stejnou dobu nasedá do auta řízeného četnickým asistentem Johannem Reichlem, Karl Lindemeyer, četník z Kaplitz. Kolem půl čtvrté odpoledne odjíždějí směrem Dolní Dvořiště.
14. Když obě vozidla dojedou na místo nehody, je tam shromážděno již mnoho zvědavců: dva členové Volkssturmu Vohak a Fryde z Dolního Dvořiště, jeden voják SA, lidé z Dolního Dvořiště a Leopoldschlagu, kteří si nechtějí nechat ujít tuto jedinečnou podívanou.
Muži z Kaplice, kteří přijeli se dvěma vozidly, se nyní ujímají velení.
Četník Karl Lindemeyer teď nařizuje dopravci Puschovi, aby na svém nákladním autě udělal místo pro těch pět Američanů, kteří jsou podrobováni prohlídce.
U jednoho z nich je nalezena pistole, která je mu okamžitě odebrána.
Američané nyní musí nastoupit na korbu nákladního vozu.
Pusch vyslechne rozhovor mezi Lindemeyerem a Strasserem.
Lindemeyer: "Letce nám seslalo nebe a my je pošleme zpátky domů!".
Strasser: "Ne, to nejde! To nemůžeme udělat. Jestli se to dozví župní náčelník (Gauleiter), bude z toho velký povyk a čert ví, co se pak stane!"
Lindemeyer: "Budu opatrný, nechte mě to udělat."
Strasser, Nelböck a Wolff nyní přistupují k letadlu, aby si ho prohlédli.
Skupina se pak znovu radí s Lindemeyerem, tentokrát však mimo doslech a, jak se zdá, důvěrně.
Lindemeyer pak následně říká Puschovi: "Nejdřív pojedeme na Nažidelský kopec!". Pusch odvětí, že přesně neví, kde to je.
Lindemeyer mu odpověděl: "Pojedeš tak dlouho, dokud ti nedáme znamení."
15. Anna Weber váhavě otevřela dopis.
Rozechvěle vytáhne psaní z obálky. Jednoduchá zpráva s velkým dopadem: její manžel je pohřešován v rozlehlých ruských končinách.
Uvědomuje si jasně, co to znamená. Svého muže už nikdy neuvidí.
Sedí u stolu jako ochromená. Pokusy jejích spolubydlících ji utěšit, selhávají.
"Musím to říct mámě!" řekne po chvíli, "Kdo půjde se mnou?"
Dcera domu, devatenáctiletá dívka, se nabídne, že ji doprovodí. Obě ženy si rychle berou zimní oblečení a vyjdou ven.
16. Malá kolona vozidel je nyní u Neuwirtova hostince, nacházejícího se u Zdíkovského potoka (Stiegesdorfer Bach), který se vlévá do Malše o několik set metrů dál na východ u statku Louzkův dvůr (Lausecker Hof).
Povozníci se tu rádi zastavují, ale dnes se nikdo neodváží na ulici, aniž by pro to měl dobrý důvod. Proto také v hospodě nikdo není. Aby si řidič náklaďáku Pusch usnadnil krátké, ale prudké stoupání do Skoronic (Gurenitz), dupne pořádně na plyn.
Kola se sice několikrát protočí, ale nákladní auto dojede přesto na konec stoupání bez větších potíží.
Asi 50 metrů za stoupáním se však auto, v němž sedí stranický vedoucí okresu, zůstává stát. Rukou naznačí Puschovi, aby zastavil. Slyší, jak Lindemeyer, který jel za ním v zadním voze, nařizuje:
"Vystoupit, všichni musí vystoupit!".
Tento rozkaz platí pro oněch pět Američanů. Pusch nyní slyší dupání vysokých bot.
Vojáci seskakují z korby náklďáku.
17. Obě ženy nyní jdou směrem k hospodě Neuwirt-Nanni. Trochu ostýchavě pozorují neobvyklé shromáždění lidí poblíž jejich domu.
Chtějí projít kolem, aniž by vzbudily velkou pozornost, ale pak se vyděsí.
Zimní poklid naruší divoká střelba ze samopalu. S obavami, ale i zvědavostí obracejí pohled ke skupince a s hrůzou zjišťují, že se zde koná skutečná poprava.
Pusch vyleze z kabiny, bledý a vyděšený strachy.
"Puschi, jdi pryč, jinak tě to smete taky!" křičí Strasser s namířeným samopalem.
Od zastavení malé kolony vozidel uplynulo jen několik vteřin a na silnici teď leží pět mrtvých těl.
Lindemeyer říká: "Mám vyprázdněno. Nic mi nezbylo." Vystřílel na Američany celý svůj zásobník.
Jeden ze zavražděných mužů se stále hýbe a sténá bolestí. Z úst a uší mu vytéká krev.
Strasser má stále dost munice. Salva mířená od nohou k hlavě ukončila utrpení.
Nelböck, který je svědkem hrůzné scény, vidí zděšení ve tvářích žen a říká jim ostrým tónem:
"Tak tady máte ty své teroristy!" Ženy se na sebe nechápavě podívají, protože s Američany nikdy nesympatizovaly a nikdy se v tomto smyslu nevyjadřovaly.
Rychle se zase vydávají na cestu, protože už nechtějí být svědky těchto nelidských činů.
Když se vzdálí z doslechu, řekne Anna Weber své společnici:
"Vidíš, to se stane také našim mužům!"
18. Podle soudního protokolu Lindemeyer zavraždil tři Američany a Strasser dva. Účastníci nyní začnou mrtvé chamtivě okrádat.
Hodinky, cennosti a osobní věci končí v kapsách vrahů.
Z těl obětí jsou strhávány letecké kombinézy a sundávány vysoké boty a kalhoty. Oblečeni jen ve spodním prádle jsou zavraždění hozeni na hromadu a Pusch přes ně musí lopatou nahrnout čerstvě napadaný sníh.
Pak se skupina přesune k selskému statku, kde se chtějí ve světnici ohřát.
19. Obě ženy se u matky Anny Weber dlouho nezdrží.
Chtějí se co nejrychleji dostat domů, protože už se začíná stmívat.
Spěchají do kopce u hospody Neuwirt-Nanni a zjišťují, že lidé odešli.
Na okraji silnice zůstala stát jen ta tři vozidla.
Když pokračují směrem na Skoronice, v úleku ztuhnou. Vedle silnice leží na hromadě ti Američané.
Sníh, kterým byli zahrnuti, pomalu taje, protože těla zavražděných mužů jsou ještě teplá. Pomalu se vynořují tváře, ruce a nohy, krev a tající voda prosakují na zem. Jejich jedinou myšlenkou je dostat se rychle domů.
Po zbytek cesty běží.
Rychle do světnice, ale když rozrazí dveře, znovu se zarazí.
Kolem velkého stolu sedí ti vrazi a rozdělují si kořist.
20. Tato hrůzná událost tehdy obyvatele obcí Leopoldschlag, Dolní Dvořiště a Kaplici nesmírně znepokojila.
Mnozí si kladli otázku, jak asi s nimi bude nepřítel zacházet a jak se zachází s jejich muži a syny na frontě.
Válka byla už tak dost nelidská, musely takové nesmyslné činy situaci ještě zhoršit?
Krátce nato se začaly po malých vesnicích severního Mühlviertelu a jižních Čech šířit četné zvěsti.
Brzy začaly kolovat historky o havárii amerického bombardéru a osudech zúčastněných, které možná nebyly vymyšlené, ale byly líčeny s velkou fantazií.
Ještě dnes pamětníci uvádějí, že po úspěšném nouzovém přistání a před příjezdem kaplických nacistických funkcionářů prý posádka vyslala rádiem zprávu: "Šťastné přistání, Dolní Dvořiště, okres Kaplice!". Přes intenzivní pátrání v pramenech se o tom nepodařilo najít žádný důkaz.
Rádiové spojení letadla 739 s ostatními americkými letouny bylo přerušeno ještě před přistáním, protože wullowitzká B-17 zůstávala kvůli poruše motoru daleko za ostatními.
Je také nepravděpodobné, že by posádka znala přesnou polohu.
K dalšímu mimořádně kuriózní události prý došlo následující den v blízkosti havarovaného letadla.
Obyvatelé okolních vesnic se vybaveni nejrůznějšími nádobami snažili odčerpat benzín z nádrží letadla. Uvnitř zůstalo ještě asi 4 tisíce litrů.
Zejména mladí lidé se 10. prosince 1944 scházejí, aby ukořistili alespoň několik litrů tohoto nazelenalého leteckého benzínu.
Strážci umožnili všem bez omezení přístup k havarovanému letadlu. Ne tak následující den, kdy se chamtivci po benzinu objevují znovu. V noci byla posílena ostraha a dbá pečlivě toho, aby se k letadlu nikdo nedostal. "Je to prý příliš nebezpečné!" Pobyt v letadle dnes není možný.
Zároveň se šíří zvěst, že voják v trupu letadla byl v noci zastřelen jiným strážcem.
Pravděpodobně se jedná o politováníhodnou nehodu. Pamětníci rozhodně tvrdí, že následující den viděli tělo ležet na dvoře dolnodvořišťského hostinského Preslmayra.
Zastřelený muž údajně ukazoval své přítelkyni(!) vnitřek amerického letadla, přitom strážného vyprovokoval nebo alespoň podráždil. Ten pak vystřelil na trup letadla a vypálil smrtelnou ránu.
Den po havárii se kolem vraku po vyučování potloukalo mnoho chlapců z Wullowitzu a Hiltschenu.
Jejich cesta do školy v Dolním Dvořišti vede přímo kolem místa havárie.
Náhle se na obloze objeví několik čtyřmotorových amerických bombardérů, které krouží nad troskami.
Zvědaví chlapci jsou vyděšení a plni strachu hledají úkryt v nedalekých lesích. Údajně tyto bombardéry letí extrémně nízko, kolem 1 500 metrů, jak přesvědčivě tvrdili někteří pamětníci.
Ve skutečnosti 10. prosince podnikají americká letadla další útok na česká průmyslová zařízení, jehož cílem je Most, je ale krajně nepravděpodobné, že by letěli tak okatě pod svou obvyklou výškou, která se pohybuje kolem 8 000 metrů.
Je možné, že sledované letouny byla dvoumotorová průzkumná letadla.
Americké zdroje však o této záležitosti mlčí.
Jde jen o nepotvrzené zvěsti a povídačky. Možná je na nich tu a tam zrnko pravdy.
Ale fámy jsou živeny omezeným tokem informací a cenzurou, a čím déle se šíří, tím více si je jednotliví vypravěči přikrášlují.

Epilog:
Téhož dne hlásí okresní vedení strany velitelskému středisku letecké základny ve Welsu, že šest neznámých členů posádky nouzově přistávajícího boeingu bylo zastřeleno "na útěku". Jsou pohřbeni ve Zdíkách (u Kaplice) a v Rychnově na Malši (Reichenau an der Maltsch).
Dne 10. prosince 1944 pohřbil "Häusl-Sepp" oněch pět Američanů na místě, kde byli zastřeleni. V roce 1946 pak americké úřady nařídily jejich exhumaci spolu s jejich kamarádem Williamem Jollym, který byl zavražděn v Tiché, a převezly je do vlasti.
Po krátkém pobytu na pohostinném statku je Sheppard převezen do kasáren v Kaplici.
Od vedoucího místní stranické skupiny ve Zdíkách, invalidního cestáře Wenzla Schicha, se dozvídá, že pět jeho druhů bylo při útěku zastřeleno.
Dodavatelé mléka ze Zdík ho následující den vidí v kasárnách v Kaplici.
Po třech dnech byl převezen do Welsu. Když nákladní auto, na kterém byl se svými strážemi převážen, projíždělo kolem místa havárie, upozornil ho strážný na letadlo.
Sheppard si uvědomil, že jde o dokonalé nouzové přistání. Kolem vraku nevidí žádné další známky života.
Čtyři přeživší členové posádky se po zajetí v létě 1945 vracejí do USA.
A osud vrahů?
Četník Karl Lindemeyer z Kaplice spáchá po zhroucení nacistického státu 7. května 1945 sebevraždu a unikne tak spravedlnosti.
Walter Wolf, gestapák z Kaplice, a Hermann Nelböck jsou po válce hledáni českými a americkými úřady.
Byli však na útěku, a tak bylo pátrání po nějaké době zastaveno, protože byli v procesu se Strasserem pro válečné zločiny zproštěni viny.
Okresní vedoucí NSDAP Franz Strasser, jeden ze dvou hlavních pachatelů, byl v červenci 1945 zajat Američany a uvězněn ve Frymburku nad Vltavou (Friedberg).
V srpnu je souzen jako válečný zločinec v Dachau, kde je odsouzen k trestu smrti.
Hlavním svědkem u soudu byl Josef Pusch, dopravce z Horního Dvořiště, který musel být svědkem během těchto hrůzných hodin jako zcela nezúčastněný. Jeho maximální věrohodnost potvrdil i americký vojenský tribunál.
Franz Strasser byl popraven v prosinci 1945, ještě než se dozvěděl, kde je jeho žena a děti, a ještě dříve, než americké úřady znaly totožnost zavražděných.
Teprve vytrvalé pátrání paní Hart, manželky jednoho ze zavražděných, v průběhu roku 1946 a exhumace mrtvých nakonec vnesly definitivně světlo do tohoto případu vraždy.
Josef Witzany, vůdce místní stranické skupiny Tichá a vrah Williama Jollyho, uprchl do Rakouska ještě před zánikem velkoněmeckého státu. I přes intenzivní pátrání amerických úřadů se jej nepodařilo dopadnout.
O události se mluvilo jen zřídkakdy, protože všechny svědky čekal těžký osud.
O několik měsíců později byli nuceni za nelidských podmínek opustit svou vlast.
Noví čeští vládci je vyhostili ze země.

Přesto:
To, co se stalo onoho odpoledne 9. prosince 1945 v oblasti Skoronic a Tiché, patří do kategorie nejodpornějších zločinů.
Stejně jako je zločinem házení bomb na bezbranné lidi nebo vyhánění lidí z jejich domoviny.

Časová osa podle protokolu ze soudního procesu s Franzem Strasserem:
---------------------------------------------------------
07.00 Start v Itálii, polní letiště Amendola
12.00 Hlavní cíl dosažen, bombardování není možné kvůli husté oblačnosti, náhradní cíl Plzeň
13.00 Bombardování Plzně
13.30 Protiletadlová palba nad Prahou
14.00 Wild je informován četnickou stanicí Dolní Dvořiště o havárii letadla (4)
15.00 Pusch přijíždí na místo havárie (1), viz nouzové přistání
15.00 Wild informuje Strassera (5).
15.45 Strasser projíždí Dolním Dvořištěm
16.00 Odjezd konvoje (Reichl, 2)
17.00 Američané jsou zastřeleni ve Skoronicích.

Upravená časová osa podle pravděpodobnosti průběhu akcí
---------------------------------------------------------
07.00 Start v Itálii, polní letiště Amendola
12.00 Hlavní cíl dosažen, bombardování není možné kvůli husté oblačnosti, alternativní cíl Plzeň
13.00 Bombardování Plzně
13.30 Protiletadlová palba nad Prahou
14.45 Pusch přijíždí na místo havárie (1), vidí nouzové přistání
15.00 Wild je informován četnickou stanicí Dolní Dvořiště o havárii letadla (4)
15.00 Wild informuje Strassera (5)
15.45 Strasser projíždí Dolním Dvořištěm
16.30 Odjezd konvoje (Reichl, 2)
17.00 Američané jsou zastřeleni ve Skoronicích.

A. Soudní spis z Dachau:
1. Lindemayer Karl, strážmistr četnictva v Kaplici (zastřelil tři letce), sebevražda na konci války.
2. Strasser Franz, okresní vedoucí z Kaplice, narozen 21. dubna 1900 (zastřelil dva letce), odsouzen k trestu smrti a popraven v Dachau
3. Wolff Walter, úředník gestapa z Kaplice (střílel na jednoho letce)
4. Nelböck okresní vedoucí (úřadu) z Kaplice (doprovázel ho Strasser), emigroval do Kanady.
5. Pusch Josef, dopravce z Horního Dvořiště očitý svědek (řídil nákladní auto z Dolního Dvořiště do Skoronic).
6. Reichl Johann, četnický strážmistr z Kaplice, řidič Strassera, očitý svědek (řídil Lindemayerův vůz)
7. Wild Johann, četnický strážmistr v Kaplici (předal telefonickou informaci okresnímu veliteli Strasserovi)

B. Očitá svědkyně Anna Greulová:
8. Anderl? Češi ho po válce zle týrali a na následky zranění zemřel.
9. Schicho Wenzl, vedoucí místní stranické skupiny Stiegesdorf (dnes Zdiky) - kontakt s Sheppardem - musel emigrovat, zemřel v Horním Rakousku
10. Witzany Josef, starosta obce Tiché (zastřelil Američana, který seskočil padákem), údajně uprchl do Hirschbachu nedaleko Freistadtu již v prosinci 1944.
11. Anna Weberová (jméno změněno), její matka žila naproti domu Neuwirt-Nanni.
12. Anna Greulová, rozená Duschlbauerová, žila v Leopoldschlagu

C. Informace Jan Mahr:
13. Vohak, veliltel Volkssturmu v Dolním Dvořišti (?)
14. Fryde, člen Volkssturmu

Rukopis 1995
Překlad do češtiny: Helga Grimmová, spolupráce: Bernhard Riepl