ERNST STREER VON STREERUWITZ
Zahraniční politika nové vlády
Zahraniční politika nové vlády bude se přidržovat oněch vůdčích linií, které byly určující už dotud. Jsou to: další rozvoj (v originále "weitere Ausgestaltung" - pozn. překl.) přátelských vztahů se všemi státy, zvláště se sousedy a mezi nimi především s Německou říší, s níž se cítíme nejúžeji spojeni silou našeho společného původu, dějin, jazyka a kultury (živý souhlas a potlesk většiny), dále přihlášení se k myšlence zajištění trvalého míru prostřednictvím práva, konečně pak činorodá spolupráce ve Společnosti národů. Naše neochvějná vůle ke společné práci na evropské obnově zakládá právo žádat onen respekt a rovnoprávnost, které nám přes malost a chudobu příslušejí jako svobodnému a samostatnému státu a jako nositeli tisícileté kulturní mise, které jsme se projevili veskrze hodni v desetiletí tvrdé nouze (živý souhlas a potlesk většiny).
Wiener Zeitung, 8. Mai 1929, s. 1
Pasáž vládního programu přednesl nový spolkový kancléř Ernst von Streeruwitz na 89. zasedání rakouské Národní rady ve vídeňském parlamentě dne 7. května 1929, sotva však tušil (či ano?), že bude svou funkci konat jen 145 dní, tj. do 25. září téhož roku, když se mu nepodařilo prosadit chystané reformní kroky. Křesťanský sociál Streeruwitz byl vystřídán "Všeněmcem" Johannem Schoberem, přívržencem sblížení s Mussoliniho Itáliií, po jehož odstoupení a skonu v roce 1932 došlo v Rakousku takřka současně s Hitlerovým nástupem k moci k vytvoření proitalské a protiněmecké Dolfussovy diktatury. Streeruwitz, který byl poslancem Národní rady v letech 1923-1934, se věnoval jako průmyslový odborník činnosti ve vídeňské Obchodní komoře, jejímž byl v letech 1927-1930 viceprezidentem a v letech 1930-1935 prezidentem. Vedle toho byl členem představenstva Svazu průmyslu a členem Společnosti přátel vídeňské technické univerzity, na níž kdysi vystudoval obor strojírenství. Studoval na vídeňské univerzitě už na samém počátku dvacátého století i práva a roku 1938 studium státovědy dokončil, takže roku následujícího, kdy bylo ovšem Rakousko už pouhou součástí Hitlerovy říše, nabyl titulu doktor politických věd, ale zároveň se stáhl do soukromí. Ještě v roce 1934 vydal ve Vídni knihu "Wie es war" s podtitulem "Erinnerungen und Erlebnisse eines alten Österreichers" (z té citují webové stránky Kohoutího kříže v českém překladu pasáž o Stříbře, jak ji pojal Hugo Rokyta do literárního místopisu německé literatury v Čechách), kterou po třech letech následovalo vydání další vzpomínkové knihy "Springflut über Österreich" roku 1937. Je třeba říci, že byl ovšem i coby křesťanský sociál jak přívržencem autoritativního "stavovského státu", tak nacistického "anšlusu". Streeruwitzové mívali v Čechách rodové sídlo na zámku Kopec (Kopetzen) u Prostiboře (Prostibor) a odvozovali, alespoň podle Hugona Rokyty, svůj původ od jednoho z příslušníků německého vojska, rozprášeného kdysi husity v bitvě u Domažlic (Taus). Ernst von Streeruwitz se narodil podle stříbrské křestní matriky na městském rynku v "poštmistrovském" či "poštovském" domě čp. 250, kde byl jeho otec Adolf (v matrice psán Georg Adolf Ritter, tj. rytíř von Streeruwitz) c.k. dědičným poštmistrem (k.k. Erbpostmeister). Den nato byl poštmistrův a také starostův syn (Adolf von Streeruwitz byl starostou města Stříbra v letech 1864-1890) v kostele Všech svatých i pokřtěn jménem Ernest Josef Maximilian von Streeruwitz. Děd z otcovy strany Anton rytíř von Streeruwitz, rovněž dědičný poštmistr ve Stříbře, byl v době vnukova narození už mrtev, stejně jako jeho žena Barbaram roz. Wolfová. Novorozencova matka Anna, roz. Černá, byla dcerou Johanna Černého, majitele realit mj. v Kladrubech (Kladrau) a Karoliny, roz. Heydové (Hejdové), selské dcery z Mirovic. Mladý Ernst von Streeruwitz absolvoval v rodném městě obecnou školu i gymnázium, o jehož založení v roce 1870 se zasloužil právě jeho vlastní otec. Poté studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě (Wiener Neustadt) a už v 21 letech byl poručíkem. Působil jako důstojník u dragounského pluku č. 7 a při generálním štábu a studoval v roce 1899 i na Válečné akademii, ale rok nato těžce onemocněl a aktivní služby v armádě se musel vzdát. V letech 1904-1913 byl ředitelem firmy Cosmanos AG v Loučné (dříve Gerštorf, německy Görsdorf, dnes místní část Hrádku nad Nisou v Libereckém kraji). Přes neschopnost bojového nasazení počátkem první světové války dobrovolně narukoval a povýšil na rytmistra (důstojník jízdy přibližně v dnešní armádní hodnosti kapitána). Nalezl uplatnění na ministerstvu války a zasloužil se o ochranu válečných zajatců. Následovala vyznamenání řádem Františka Josefa (Kaiserlich-Österreichische Franz-Joseph-Orden), řádem Signum Laudis s válečnou dekorací a Železným křížem. Právě ta druhá z obou světových válek ovšem způsobila, že na rodové hrobce ve Stříbře, kde jsou Streeruwitzové psáni celým jménem "Streer von Streeruwitz", nejen pod jménem a daty Ernstovy manželky Christine, roz. Stroblové (1880-1933), zesnulé ve Vídni v 52 letech věku, s níž měl dceru Hertu a syny Gustava, Friedricha a Wilhelma a která tu na své vlastní přání leží pochována, chybí datum jeho vídeňského skonu 19. října roku 1952, nýbrž není tu pohřbeno ani jeho tělo. Vídeň se mu stala osudem až do posledka. A co se stalo a stane ještě osudem jeho rodnému "starému" Stříbru?
- - - - -
* Stříbro / † † † Vídeň (A)
