ERWIN STRITTMATTER
Nosič rakví
...stát se jednou kapkou v míře, kterou bude vážena šlechetnost lidského rodu.
V originále je ten postulát slovy vyjádřen slovy: "ein Tropfen im Maß zu werden, in dem der Edelmut der Menschheit gemessen wird." Jde o citaci z povídky "Sargträger", tj. "Nosič rakví", jež měla být počátkem spisovatelské dráhy muže, který se později stal nejen prvním tajemníkem východoněmeckého Svazu spisovatelů (1959-1961), nýbrž i informátorem tajné státní bezpečnosti v letech 1958-1964 (podle aktů Stasi, vedených na básníka Reinera Kunzeho, i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže, doporučil v sedmdesátých letech minulého století jeho vyhoštění na Západ). Pro veřejně vyjádřený souhlas s postavením tzv. "berlínské zdi" v roce 1961 nebyl na Západě vydáván. Povídka o nosiči rakví, zaslaná už na podzim roku 1945 sociálně demokratickému listu Tribüne v Jeně, se ovšem odesilateli vrátila pro špatnou adresu a nebyla nikdy publikována. Víme, že ji doprovodil dopisem, v němž poté, co prý z nás byla sňata můra národního socialismu, nastal prý jeho čas ("glaube ich meine Zeit für gekommen") a chce se jako sociální demokrat (před nástupem nacismu jím opravdu byl) stát spolupracovníkem listu. V povídce samé líčí pohřeb ženských židovských obětí pochodu smrti v šumavských Volarech, při němž vojáci US Army donutí místní Němce, aby nejen přihlíželi aktu, ale sami mrtvé pochovávali. Když je jeden muž, opřený o kříž jednoho z hrobů zdejšího hřbitova, vyzván, aby pomohl i on nosit rakve, nejprve se brání, poněvadž by mu tím byla jakoby připočítávána vina na masové vraždě. Nakonec ale výzvu akceptuje, poněvadž i jako nevinný musí nést vinu jiných, právě aby se mohl "stát jednou kapkou v míře, kterou bude změřena šlechetnost lidského rodu." S tou autorovou nevinností to ovšem nebude asi tak jednoduché, jak se ukazuje pátrání jeho životopisců, podniknutém ovšem až po Strittmatterově smrti, k níž došlo v malé braniborské vsi Schulzenhof (má 7 stavení a 15 obyvatel), kde žil jako spisovatel a chovatel koní trvale od roku 1954. Jeho obraz odpůrce nacismu, který o sobě sám vytvářel, má s pravdou málo co společného. Narodil se 14. srpna roku 1912 v dolnolužickém městě Spremberg (lužickosrbsky Grodk, v městském znaku figuruje dvouocasý český lev), kde v blízké vsi Bohsdorf (Bošojce), dnes části obce Felixsee (Feliksowy Jazor) měli jeho rodiče koloniál a pekárnu. I on se vyučil pekařem, ale když byl povolán roku 1939 k wehrmachtu, přihlásil se v rámci akce "Willst du zur Schutzpolizei" do řad tzv. "schupo", říšské "pořádkové policie". kam byl přijat až napodruhé (musil projít i tzv. "rasovou zkouškou" a zvláštním školením) poté, co byla za války podřízena SS (on sám esesmanem nebyl) a ve válečném nasazení byla jako celek vyznamenána Heinrichem Himmlerem. On byl v útvaru horských myslivců, s nímž byla jeho jednotka (nasazen byl ve Slovinsku, Finsku a Řecku) spojena, od roku 1942 písařem a v létě 1944 byl přeřazen do Berlína k ústřední policejní "Bild- ind Funkstelle". Jenže písemnou, obrazovou a zvukovou dokumentaci této propagační centrály bylo třeba na konci války zničit a tak se Strittmatter dostal na Šumavu (to zničení nacistického archivu se totiž událo na zámku v Horšovském Týně /Bischofteinitz/). Opatřil si falešné papíry, svlékl uniformu a skrýval se právě ve Volarech, kde prý byl i při vyvěšení bílého praporu na kostelní věži. Herwig Zahorka, rovněž i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže, prý byl svědkem tohoto aktu a účast někoho cizího na něm popírá. Sám Strittmatter se ve svých deníkových textech a v knize "Grüner Juni" (tj. "Zelený červen") ovšem hlásí k účasti na tomto "nehrdinském činu", který situuje do "okolí Horní Plané", kde žil i "Stifter Bertl", označený zde za "vzdáleného příbuzného" ("ein weitläufiger Gewandte von mir") Strittmatterova. Také Adalbert Stifter (má samozřejmě rovněž samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže) nebyl ostatně podle Strittmattera "nijaký hrdina". Malíř Hein Bethmann, tehdejší válečný zpravodaj SS (jakýsi kreslířský propagandista) a Strittmatterův přítel, měl ve Volarech příbuznou rodinu Sauheitlovu a u ní nalezli útočiště. Jak píše renomovaný německý deník Frankfurter Allgemeine ve svém fejetonu z 11. března 2016: Strittmatterova válka, kterou jako "socialistický realista" podrobil vlastní spisovatelské úpravě, končila v poetické krajině Stifterově, kde ovšem také končily pochody smrti židovských vězeňkyň a hořely archivy německých válečných zločinů. "Stát se jednou kapkou v míře..." Už lépe rozumíme té větě nosiče rakví?
- - - - -
* Spremberg (BB) / Horšovský Týn / Volary / Horní Planá / † † † Schulzenhof, Stechlin (BB)
