JOSEF TAUSCH
O volarské korouhvi
Moji milí Volarští, mí domovští přátelé!
Rád bych i já pověděl v této pamětní knize pár slov o volarské korouhvi. Byla to velká radost zažít, když se objevila - i pro mě samozřejmě.
Bylo to spojeno s několika problémy, které se musily vyřešit, a to i potom, když byla vyšita. Stálo mě to ještě trochu úsilí, aby záležitost došla konce a my mohli s korouhví poprvé vystoupit při vysvěcení "Tussetkapelle" (rozuměj repliku Stožecké kaple v červenci roku 1985 ve Philippsreutu - pozn. překl.), resp. při spolkovém setkání Šumavanů téhož roku 1985 v Pasově.
Abych dosáhl cíle, zajistil jsem u speciální pasovské firmy na vyšívání korouhví a praporců (v originále "Fahnenstickerei" - pozn. překl.) sešití obou částí, tedy rubu a líce korouhve, její opatření bordurou (tj. textilním lemem - pozn. překl.), jakož i žerdí s vrcholem. Tedy celá řada nezbytností. I maličkosti jsou přece důležité a korunují dílo. Často jsou to právě detaily, které mohou působit starost. Dá se tomu říkat "organizace". Jako organizátor svěcení naší korouhve dně 25. srpna roku 1985 ve Winkel na Rýně (rozuměj město Oestrich-Winkel ve spolkové zemi Hesensko - pozn. překl.) jsem zažil snad svou nejšťastnější chvíli ve službách volarské pospolitosti. Všem spolupracovníkům budiž na tomto místě vysloven nejsrdečnější dík.
Při mém proslovu ve slavnostním sále jsem tomu dal také zaznít. K tomu jsem jako správce darů a kontrolor financování podal stručný přehled i o těchto věcech. Tady bych chtěl ještě jednou vyslovil poděkování všem krajanů,. kteří v takovém počtu reagovali na výzvu Viktora Baiera ve druhém čísle měsíčníku Böhmerwäldler Heimatbrief v roce 1985. Ukázalo se, že pro všechny dárce byl ten příspěvek k pořízení volarské korouhve takříkajíc srdeční záležitostí.
Na závěr bych dal rád k lepšímu ještě jedno hluboké přání:
Dal jsem podnět nejen k tomu, aby se oba symboly korouhve dostaly na pohlednici, nýbrž i k tomu, aby vznikla tato pamětní kniha (z ní je citován i německý originál tohoto textu - pozn. překl.). Tu musím poukázat na velkou zásluhu a pomocnou ruku krajana Gustla Kindermanna, "po domě" řečeného Soughäusl (je pod jménem Gustav Kindermann i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.). který věnoval značné úsilí nejen návrhu a tisku korouhve, pořízení slavnostní listiny i vytištění pohlednic, nýbrž i vytvoření a konečné podobě pamětní knihy. Srdečný dík náleží samozřejmě i Barbaře Baierové, jejíž ruce vyšívaly naši korouhev.
Kéž si korouhev také v budoucnu uchová platnost symbolu pospolitosti Volarských (v originále "für die Gemeinschaft der Wallerer" - pozn. překl.)!
Váš Sepp Tausch
Die Stadt Wallern im Böhmerwald (2004), s. 454-456
Když lednové číslo už 46. ročníku (1993) krajanského měsíčníku Böhmerwäldler Heimatbrief připomnělo 86. narozeniny Josefa Tausche (v závorce je tu důvěrně psán "Seff Tausch"), byl už zřejmě po smrti. Alespoň podle knihy, z níž je přeložen citovaný jeho text, zemřel totiž 16. prosince 1992 a to zřejmě v hesenském městě Hofheim am Taunus, kde naposledy bydlil na adrese Stormstraße 48. Nekrolog jsem kupodivu kolem toho data v krajanském periodiku nijaký nenašel. Znamená to, že když se 21. ledna 1907 narodil, nestalo se tak ve Volarech? Mnoho desetiletí se v každém případě na hesenské půdě o Volarské staral. Ti se od svého vyhnání scházeli každou poslední neděli v měsíci v Oestrich-Winkel, zemský okres Rheingau-Taunus-Kreis. Jak připomíná pamětní kniha z roku 2004, činili tak do té doby po 58 let! V novém domově zesnulé vyhnance prý Tausch pravidelně provázíval na jejich poslední cestě a za ostatní členy "volarské pospolitosti" jim pokládal věnec k jejich čerstvému hrobu. Neboť pospolný symbol je cosi víc než naše krátké životy. Psané slovo pak není ničím víc než podobným symbolem. Německy se tomu říká "Sinnbild", obraz, jinotaj...
- - - - -
Volary / † † † Hofheim am Taunus (HE)
