ROLF THIELE
Mamitschka
Obsah filmu
O jedné české uprchlické rodině v Německu, která přes matčinu péči brzy promrhá výhru sázkové kanceláře, nejstarší dcera tak tak unikne vězení, zatímco její sestra a jeden z bratří utrpí smrtelný úraz a zbylí spolu s otcem vycestují do Ameriky s pomocí jednoho přítele rodiny, který je v USA naturalizován.
Obsahy filmů (tento pochází z ctihodných vídeňských Paimann's Filmlisten, které tam vycházejí už od roku 1915!) mne odjakživa fascinovaly jako stručný záznam zhmotnělého snu a do něj sublimovaná realita doby, v tomto případě poválečného Německa s jeho miliony uprchlických osudů, zde mezi nimi se ocitnuvší devítičlenné rodiny Nawratilů z Budějovic. Rozhořčený článek "Mamitschka Nawratil aus Budweis" v šumavském krajanském měsíčníku "Hoam!" ze září 1955, kdy měl i premiéru snímek, na kterém se tu nenachází téměř nic dobrého (zmíněné Filmlisten jej naopak charakterizují jako "lebensecht dargestellt", tj. zobrazující život, jaký je, cenný navíc i svým zachycením "české /budějovické vlastně/ němčiny", což je vyjádřeno stručným a nepřeložitelným hodnocením:"köstlich böhmakelnd"!), je charakterizuje jako vysídlené Němce (ostatně i pro lexikon "666 profilů zahraničních režisérů" z roku 1977 jde o "příběh početné rodiny vysídlenců" ovšem "z jižních Čech"!)! To je ostatně důvodem toho, proč tu má být uveden mezi německé Šumavany, jichž chce být "Hoam!" mluvčím, také autor scénáře a režisér celého filmu Mamitschka, bezesporu jedna z nejvýraznějších postav poválečné německé kinematografie vůbec Rolf Thiele. Najdeme ho ve všech slovnících i databázích jako německého rodáka budějovického či alespoň "z Budějovicka" (některé prameny prý uvádějí jako místo, odkud pochází, Ředice na Sedlčansku s nejbližší železniční stanicí Heřmaničky-Sedlec, do níž se jezdívalo z mé rodné Soběslavi na třešně). Podle internetové encyklopedie Wikipedia spatřil Thiele poprvé světlo světa v ještě "rakousko-uherských" Budějovicích 7. března 1918. Poněvadž podobně jako Kohoutí kříž prochází i proslulý webový server neustálým vývojem, je po úpravě původního textu rodiště zřejmě už s konečnou platností uvedeno na pravou míru: je jím nynější městská část Ústí nad Labem (Aussig) s českým jménem Předlice, německy Prödlitz (Profous uvádí i lidovou podobu Pr/ë/dlts). Poté, co studoval v Mnichově (München) a v Göttingen filozofii, založil hned roku 1946 s přítelem ze studií, juristou Hansem Albichem, právě v Göttingen produkční firmu s programatickým názvem "Filmaufbau GmbH", která až do svého přesunu do Mnichova v roce 1960 z malého univerzitního města učinila významné centrum poválečné německé filmové kultury. Nelze tu vypočítávat všechny snímky, při nichž je v kolonce režie uvedeno jméno Rolf Thiele a některé promítané i v jeho rodné zemi; tím nejznámějším bude nejspíš Dívka Rosemarie (1958), v neposlední řadě natočil podle předloh autorů tak světově proslulých jako John Knittel, Thomas Mann či Friedrich Dürrenmatt tituly El Hakim (1957), Tonio Kröger i Krev Wälsungů (oba 1964) a Řek hledá Řekyni (1966). Vraťme se však k filmu Mamitschka a k důvodům, proč se jím nesouhlasně zabýval šumavský "Hoam!" Tam je obsah filmu rozveden se sarkastickými ostny takto:
Hlavou devítičlenné uprchlické rodiny Nawratilovy z Budějovic je bezesporu "mamitschka". Otci se tu říká "tatinek", dětem mj. "Frantek" a "Bozena", všichni se pak vyznačují radostnou povahou a důvěrou v Boha. Frantík je sice malý lump, zabije se ale také proto spolu s Boženou, která rovněž za mnoho nestojí, na nově zakoupené motorce. Tatínek pracuje v jedné továrně na laky v jižním Německu, je však propuštěn, poněvadž si dvě krabice pronese z firmy domů - to všechno ovšem neznamená konec, poněvadž devítiletý Poldi trefí s inteligencí sobě vlastní výhru ve fotbalové "sazce" ("Fußballtoto") a devatenáctiletou Rosu ("aus Böhmen") si nakonec vezme její Američan ("Ami"), který bere rodinu za moře...
Jak text, signovaný zkratkou Dr. E. C. (= Erich Carmine), pokračuje, nejde o nijaké vypuzené české demokraty, jak by se dalo usuzovat snad z jejich jmen, nýbrž přirozeně o Němce, ovšem Němce budějovické, "kde zřejmě i Němci byli vlastně Čechy" (v originále "wo offenbar auch die Deutschen Tschechen waren"). Dále se vysvětluje, že "maminka" je tvarem v hovorové češtině obvyklejším než "mamička", lituje se pak i toho, že si divák může odnést z filmu zcela zkreslený obraz nejen o národnostních poměrech ve městě Budějovicích, ale také o osudech tamního německého živlu, jehož konce měly blíže k děsivé tragedii než k čemu jinému (autor článku v "Hoam!" připomíná rok 1945 jako tzv. "Hrnečkovu éru" - "Ära Hrnecek", období hrůzovlády údajného "kata z Budějovic" /"des Henkers von Budweis"/). Rolf Thiele (zemřel v bavorském Mnichově 9. října 1994 ve svých 76 letech) však měl svou "rodinnou tragikomedií" s podtitulem "Štěstí přijde v neděli večer" v úmyslu zřejmě něco jiného než jitřit rány diváka, který hledal v kině tehdy pouhých deset let "po všem" spíše ještě tak útěšný únik z trudů poválečné, spíše však "studenoválečné" každodennosti roku 1955. A i kdyby nic jiného, v hlavních rolích se tu objevují jako "mamitschka" Mila Koppová (1904-1973), snacha slavného herce Friedricha Kayßlera a za své divadelní kariéry představitelka těch nejvrcholnějších ženských rolí německého dramatu, jak k nim bezesporu patří Lessingova Emilia Galotti (to byl její vůbec divadelní debut na německé scéně v Plzni roku 1923), Markétka v Goethově Faustovi, Schillerova Marie Stuartovna či Brechtova Matka Kuráž, jako "tatinek" pak komik Rudolf Platte (1904-1984), alespoň podle slov jednoho jeho nekrologu "poslední skutečný německý lidový herec" ("letzter wirkliche Volksschauspieler"), jehož výrazný zjev nelze přehlédnout v neméně než 200 němých i zvukových filmech. Ale vůbec: Nawratilovi z Budějovic, copak už to samo nám nezní útěšně a mile ze stříbrného plátna, toho zrcadla snů o světě, jinak plném stínů?
- - - - -
* Předlice, Ústí nad Labem / České Budějovice / † † † Mnichov (BY)
