HERMANN TREML
O sobě
Mé jméno je Hermann Treml. Je mi 91 let a narodil jsem se dne 17. ledna roku 1931 v osadě Tremmeln na Šumavě (v originále "in Tremln im Böhmerwald" - pozn. překl.). Osada náležela k obci Velký Bor s místními částmi Gruberg, Tremmeln, Sonnberg a Seeberg (v originále "zur Gemeinde Großhaid mit seinen Ortsteilen Gruberg, Tremln, Sonnberg und Seeberg" - obec i osady vesměs zanikly, některé, jako právě Gruberg a také Tremmeln /na webu Zaniklé obce se uvádí i možné, ale zřejmě nikdy neužívané české označení "Tremlov"/ bez nově nařízených českých přejmenování, které naopak stačily získat Slunečná /Sonnberg/ či Jezerná /Seeberg/ - pozn. překl.). Společně se svými rodiči Bertou a Hermannem Tremlovými a se dvěma mými staršími sourozenci jsem strávil dětství na selské usedlosti svých prarodičů. Když mi bylo šest let, umřel mi otec a my se stěhovali k rodičům mé matky do Sonnbergu (rozuměj do dnes zaniklé Slunečné - pozn. překl.). Do školy jsme my děti chodily v Prášilech (v originále "in Stubenbach" - pozn. překl.). Už v osmi letech jsem si vydělával peníze jako stájový pacholek (v originále "als Stallbursche" - pozn. překl.) na usedlosti mé tety. Moje matka se v roce 1940 znovu vdala (pokud jde o Bertu, roz. Wagnerovou, *17. srpna 1905, žijící podle archu sčítání lidu z roku 1921 v Sonnbergu čp. 24, tak ta se provdala, podle stavovské matriky až roku 1942, za Adolfa Tremla - pozn. překl.) a převzala pak se svým novým mužem usedlost v Tremmeln (podle serveru "Zaniklé obce" žili na konci války v tamním stavení čp. 20 skutečně Adolf a Herta /má být zřejmě Berta/ s dětmi Franzem, Hermannem a Ernou - pozn. překl.). Až do konce druhé světové války jsme tam byli doma (v originále "war dies unser Zuhause" - pozn. překl.). To území bylo Američany předáno Čechům a zestátněno (česky bychom asi měli spíše říci "znárodněno" - pozn. překl.). Do roku 1946 jsme mohli zůstat, než jsme pak v říjnu téhož ještě letopočtu obdrželi příkaz k vyhnání.
Díky kontaktu mé sestry Erny (Erna, provd. Eichhornová, *4. července 1928 v Tremmeln, †9. března 2015 v městysi Zapfendorf, bavorské Horní Franky - pozn. překl.) s jedním českým komisařem jsme věděli, co nás čeká.
Dne 26. října jsme byli vyzvednuti z domova a dopraveni do Dlouhé Vsi (v originále "nach Langdorf", má ovšem být "Langendorf"! - pozn. překl.). Odtud se mířilo do Sušice (v originále "nach Schüttenhofen" - pozn. překl.), kde jsme byli naloženi do jednoho z vagonů a dostali se posléze do bavorského města Bamberg.
V Bambergu nás umístili do budovy Martinschule (v městském centru - pozn. překl.). Tam jsme museli sečkat po čtyři týdny, poněvadž jsme se pro výskyt nějaké nemoci octli v karanténě. Poté, co jsme si lhůtu vyseděli, byli jsme přemístěni do bamberské Rupprechtschule a tam zavřeni po další čtyři neděle. Krátce před Vánocemi to však skončilo a my se mohli po Bambergu volně pohybovat. Moji prarodiče z matčiny strany (tj. Müllerovi ze Sonnbergu čp. 24 - pozn. překl.) se odstěhovali dál do Bavorského lesa (v originále "weiter in den bayerischen Wald - pozn. překl.). Poté, co jsem dostal psaní, že nějaký pekař v Lindbergu (dnes oblíbené letovisko severně od Zwieselu směrem k české hranici u Železné Rudy - pozn. překl.) hledá nějakého chlapíka, který by se staral o jeho zvířata a rozvážel jeho zboží, vydal jsem se i já na cestu. O jídlo byla tenkrát ještě pořád nouze a já myslel, že u pekaře ho přece musí být dost. Zůstal jsem tam rok až do ledna roku 1948. Poněvadž rodiče mezitím získali bydlení v osadě Roth u Zapfendorfu (dnes je Roth /místní jméno osady, připomínané už k roku 1189, pochází od slovesa "roden", tj. "klučit, mýtit"/ jen místní částí městyse Zapfendorf - pozn. překl.), vrátil jsem se zpátky. I můj bratr tam pracoval jako čeledín. Hledal jsem nějaké místo na vyučení v blízkosti a našel je v sousední osadě Sassendorf (i ta je dnes jen místní částí městyse Zapfendorf - pozn. překl.). Musel jsem se ovšem rozhodnout, zda se učit na kováře nebo na zedníka. Po třech letech kovařiny jsem vyučení v oboru ukončil, ale nenašel v něm nijaké uplatnění, poněvadž bylo už málo práce. Vydělával jsem si menšími zakázkami, než jsem v roce 1951 našel výhodnější povolání jako studnař (v originále "als Brunnenbauer" - pozn. překl.). V něm jsem se pohyboval přibližně deset let a v květnu roku 1954 jsem se oženil (Tremlovou manželkou se stala Rosina, dívčím příjmením Willová, *18. prosince 1934, †16. července 2015 - pozn. překl.) do malého stavení v Sassendorfu.
Máme spolu tři děti, dvě dcery a jednoho syna. V roce 1960 byla v Sassendorfu nařízena pozemková úprava (v originále "die Flurbereinigung", užívá se i v češtině výraz "komasace" - pozn. překl.), pro kterou jsem byl zvolen do scelovacího výboru (v originále "in die Vorstandschaft" - pozn. překl.). Scelování bylo uzavřeno v roce 1967. Roku 1968 jsem se opět vrátil ke stavební firmě, kde jsem byl zaměstnán po dvanáct let. Tak jsem se vyučil i zedničině. V roce 1970 jsme se rozhodli k výstavbě nového domu, který byl hotov dva roky nato. Poté, co zemřel otec mé ženy, převzal jsem hospodářství a pracoval jsem vedle toho na jatkách v Bambergu.
Až do svého odchodu na penzi v roce 1994 jsem tam byl zaměstnán. Roku 2003 jsem hospodářství předal synovi a usedlost jsem ještě rozšířili. Měla tu být nová stáj pro 30 krav. Velké překvapení mne čekalo o 80. narozeninách, když Bayerische Fernsehen se mnou natočila v cyklu "Bayern über 80" pořad. Chtěli vidět, co takový starý sedlák jako já ještě všechno dělá. Se svou ženou jsem dokonce stačil oslavit diamantovou svatbu, než v roce 2015 zemřela. Devadesátiny v lednu 2021 jsem bohužel mohl slavit jen v malém kruhu blízkých, už kvůli koronaviru. Doufám, že mých osm vnuků a devět pravnuků vydrží s dechem a že i já si jakžtakž uchovám zdraví. Nakonec bych se rozloučil svou oblíbenou průpovědí:
Lieber Herrgott ich bin allzeit bereit,
Nur heute und morgen habe ich keine Zeit.
(tj. Můj milý Pane Bože, jsem stále připraven,
to jenomže dneska a zítra nemám volný den. - pozn. překl.)
Glaube und Heimat, 2022, č. 2, s. 13-14
Co dodat? Snad jenom, že to příjmení Treml a místní jméno Tremmeln se tu setkávají v osobě muže, který jejich etymologii nedělá hanbu, i když koncovka -l naznačuje zdrobnělinu výrazu, jehož význam je podobný českému "trám", "silný klacek". Takoví lidé ze Šumavy vzešli a přežili její vylidnění často i dost opodál neseni mocnými kořeny rodu. Žil ve vsi Sassendorf, což je místní část obce Zapfendorf (zemský okres Bamberg v bavorských Horních Frankách). Zemřel tu 19. února 2023 a v Sassendorfu je i pochován.
- - - - -
* Tremmeln, Velký Bor / Slunečná, Velký Bor / Prášily / Dlouhá Ves / Sušice / † † † Sasssendorf, Zapfendorf (BY)
