IGNAZ TREML
Ze železnorudské farní kroniky
Pan farář Wolfgang Kolbek, rodilý Bavor, rezignoval dne 15. října roku 1825 na zdejší farářské místo a vrátil se opět nazpátek do své otčiny, kde mu byla Jeho Veličenstvem králem Maxmilianem Josephem (1808-1888, otec císařovny Alžběty, zvané Sisi, viz o něm blíže Wikipedia - pozn. překl.), nejmilostivěji propůjčena farnost Dalking (od roku 1978 jen místní část bavorské obce Weiding v Horní Falci - pozn. překl.), kde byl nato 5 let kaplanem a 13 let farářem. Po jeho rezignaci jsem administroval tuto farnost já, Ignatz Treml, a poté mi ji jako patron propůjčil tehdejší majitel panství Železná Ruda a Debrník (v originále "Eisenstein und Deffernik" - pozn. překl.) Franz Xaver Hafenbrädl. Byl jsem předtím 2 a půl roku kooperátorem v Prášilech (v originále "zu Stubenbach" - pozn. překl.) a 11 let kooperátorem v Rehberku (v originále "zu Rehberg", rozuměj dnešní Srní - pozn. překl.).
Kronika fary Železná Ruda 1787-1933
Veledůstojná konzistoř formou dobrého zdání (v originále "gutachtlich" - pozn. překl.) předložila mou pokornou prosbu slavnému c.k. státnímu ministerstvu (rozuměj "ministerstvo kultu a vyučování" - pozn. překl.) a to mi s ohledem na 40 let mé kněžské služby přidělilo ke splatnosti (v originále "zahlbar" - pozn. překl.) 300 zl. normální penze a 100 zl. ročně jako osobní přídavek z c.k. náboženského fondu.
Vedle Pána Boha (v originále "nebst Gott" - pozn. překl.) patří můj dík za takto projevenou milost veledůstojné církevní konzistoři (v originále "dem Hochw. Kisch./!/ Cons." - pozn. překl.). Mou železnorudskou farnost (v originále die Pfarre Eisenstein - pozn. překl.) pak, kde jsem mohl pastýřsky působit po 27 let (v originále "die ich durch 27 Jahre pastorirt" - pozn. překl.), opouštím s přáním toho nejvyššího požehnání (v originále "den besten Segen wunschend" - pozn. překl.) pro mého nástupce a všechny mé farníky (v originále "und allen meinen Pfarrkindern" - pozn. překl.).
Dne 1. září 1852
Ignaz Treml.
Kronika fary Železná Ruda 1787-1933
Rukopis předchozích řádek nese stopy pohnutí a možná i nemoci muže, který si svůj "Defizientenstand", tj. stav "chorobou způsobené nedostatečnosti", užil po následujících ještě šest let, než ve věku nedožitých 69 let skonal na "ochrnutí plic" ("Lungenlähmung") dne 26. května roku 1859 v Železné Rudě čp. 43 (tj. na faře - pozn. překl.). Pochovával ho Franz Nitsch, děkan ve Zhůří pod Javornou (v úmrtní matrice "Dechant in Haidl"). Sluší se asi poznamenat, že ještě v roce 1935 bylo Tremlovo jméno připomenuto v souvislosti s přenesením jeho ostatků z Hladového vrchu (vrch s kaplí sv. Anny /strženou 1954, 1995 obnovenou/, německy zvaný Hüttenberg, dříve nazývaný i Kalvárie /Kalvarienberg/) do čestného hrobu na železnorudském hřbitově (divné je, že podle úmrtní matriky měl být pochován "am Gottesacker zu Eisenstein" - pozn. překl.). Narodil se v Sedle (Sattelberg) u Srní 24. června roku 1789 (digitálně dostupná matrika je vedena až od srpna téhož roku). Na kněze byl vysvěcen 23. května 1812 a začínal své kněžské působení jako perzonální kaplan v tehdejším Rehberku, nato byl ustaven kooperátorem v Prášilech od 24. listopadu 1812 a v roce 1814 kooperátorem v Rehberku. Farářem v Železné Rudě se stal, jak to sám v předchozí textové ukázce popsal, roku 1826. V roce 1846 odešel nazpět do Rehberku, ale už po roce se do Železné Rudy vrátil. Až do roku 1852 byl i sekretářem kašperskohorského vikariátního úřadu. Ze železnorudské farní matriky zde v českém překladu uvádíme dvě pasáže o příchodu a odchodu Ignaze Tremla z postu zdejšího faráře i jako ukázku výjimečného postavení zdejší fary, náležející po dlouhá léta (až do roku 1993, kdy byla bulou papeže Jana Pavla II. zřízena diecéze plzeňská) k českobudějovické diecézi.
- - - - -
* Sedlo, Srní / Srní / Prášily / Železná Ruda / Kašperské Hory / † † † Železná Ruda
