logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOSEF TRIEBENSEE

Divoká honba

Jde o název opery (ten německý zněl ovšem "Die wilde Jagd" a díky dobovému tisku jsou nám známy alespoň role v ní zastoupené, tj. "divoký lovec", dále Siegfried, Agnes, Dittmar, selská dívka Suschen, tj. Zuzanka /zpívala ji tehdy mladičká Kateřina Podhorská-Kometová/, kastelán Propetius) kterou v premiéře uvedlo Stavovské divadlo v Praze dne 8. března roku 1820 na libreto pražského rodáka Sebastiana Willibalda Schießlera (*6. července 1790 v Praze, †15. března 1867 Štýrský Hradec, blíže o něm viz Wikipedia) a s hudbou Josefa Triebensee. Ten byl rodákem z Třeboně (německy Wittingau, přišel tam na svět 21. listopadu roku 1772, jak o tom svědčí i záznam tamní křestní matriky) zřejmě díky tomu, že tu ve schwarzenberské kapele "Harmoniemusik" působil jeho otec Johann Georg, pocházející ze slezské vsi Herrndorf, nyní polské Kąkolno (*28. července 1746, †14. června 1813 ve Vídni, blíže viz Österreichisches Musiklexikon.) Už skutečnost, že oba, otec i syn, figurují v rakouském Musiklexikonu, syn i v proslulém Wurzbachově díle "Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich" (tento pramen ovšem kupodivu nemá jasno co do datace narození a úmrtí mladšího z obou!), napovídá, že šlo o osobnosti alespoň ve své době renomované, byť kdysi životopisně nezcela prozkoumané. Jejich působení ve schwarzenberském okruhu navíc zaručuje šumavskou vazbu, i kdyby se "divoká honba" historie nad nimi nepřehnala jako v místních pověstech. Ani tehdy ostatně nebylo v Evropě díky napoleonským válkám nijak klidno a třeba hudba Beethovenova je toho bezpochyby svědectvím. Na nahrávkách "trios" pro hoboj i dnes nacházíme příjmení Triebensee vedle Beethovenova, jednu z nich pod názvem "Windtrios" dokonce zdobí reprodukce Ledererovy malby (1748) z českokrumlovského Maškarního sálu. Hře na hoboj se Josef Triebensee vyučil u svého otce, který na ten nástroj hrál ve zmíněné už schwarzenberské kapele už od roku 1767. Jako hobojista účinkoval Joseph Lorenz Triebensee (příjmení se psalo i "Trübensee") i při premiéře Mozartovy opery "Kouzelná flétna" ve vídeňském divadle "Freihaustheater" roku 1791. V letech 1793-1794 byl Triebensee junior hobojistou orchestru vídeňské scény "Kärntnertortheater", kde zastupoval už předtím svého budoucího tchána Jana Nepomuka Wenta (oženil se s Wentovou dcerou Maximiliane), rodáka ze středočeských Vinařic, který hrával v už dvakrát zmíněné schwarzenberské "Harmoniemusik" od poloviny sedmdesátých let osmnáctého století do roku 1782 na anglický lesní roh. V letech 1794-1809 vedl "Harmoniemusik" knížete Liechtensteina v jihomoravských Valticích a na jiných liechtensteinských venkovských sídlech. Po brněnském působení v čele divadelní kapely se v roce 1816 stal nástupcem Carla Marii von Webera ve funkci ředitele opery Stavovského divadla v Praze a setrval v ní až do roku 1838. V letech 1816-1819 učil i zpěvu na pražské konzervatoři. Zemřel ve vltavské metropoli 22. dubna 1846. Jeho polozapadlé jméno a dílo budiž záminkou k připomenutí toho, co schwarzenberské dominium znamenalo i v oblasti hudby a umění, a také vyřešením nejasnosti ohledně synovského vztahu Josefa Triebensee k muži, který se označoval ve Vídni titulem "Director und Lehrer der Harmonie der K.K. Hoftheater", nepochybným dokladem v podobě záznamu třeboňské křestní matriky. Autorem následujících řádek je na webových stranách Kohoutího kříže i samostatně zastoupený archivář Anton Mörath, který je vídeňskému listu "Das Vaterland" zaslal roku 1901 z Českého Krumlova, kde vedl proslulou knížecí archivní instituci.

Pěstování hudby knížecím domem schwarzenberským v osmnáctém a na počátku devatenáctého století

K nadcházející oslavě 100. výročí prvního uvedení skladby "Vier Jahreszeiten" od Josefa Haydna, k němuž došlo dne 24. dubna roku 1801 ve Schwarzenberském paláci ve Vídni

Anton Mörath

Krásná umění se ze strany knížecího domu Schwarzenberg, který otevřel už v roce 1654 své trvalé sídlo ve Vídni, rezidenci habsburského císaře Svaté říše římské národa německého (v originále "in Wien als der Residenz der römisch-deutschen Kaiser aus dem Hause Habsburg" - pozn. překl.), těšila vždy horlivé péči.
Zatímco kníže Jan Adolf (v originále "Johann Adolph" - pozn. překl.) zu Schwarzenberg (zemřel 26. května roku 1683 /blíže o něm viz Wikipedia - pozn. překl./) a jeho vnuk Adam František (v orignále "Adam Franz" - pozn. překl.) zu Schwarzenberg (zemřel 11. června roku 1732 /blíže o něm viz Wikipedia - pozn. překl./) se zajímali spíše o malířství a architekturu, ležela synovi Adama Františka, totiž Josefu Adamovi zu Schwarzenberg (* 17. prosince 1722, † 17. února 1782 ve Vídni /blíže o něm viz opět Wikipedia - pozn. překl./), a to aniž by opomíjel oba umělecké obory u jeho předků právě zmíněné, také péče o hudbu co nejnaléhavěji na srdci. To on je zakladatelem vlastní knížecí dvorní kapely (v orignále "der Schöpfer einer eigenen fürstlichen Hauscapelle" - pozn. překl.) i knížecí sbírky hudebnin, v současnosti uchovávané na zámku v Českém Krumlově (v originále "im Schlosse Krummau" - pozn. překl.), v němž dal kníže Josef Adam zřídit zcela nové zámecké divadlo a vyzdobit je v roce 1766 dvěma vídeňskými c.k. divadelními malíři Johannem Wetschelem a Leo Merkelem. Jako vedoucí knížecí dvorní kapely je připomínán v letech 1743-1746, zejména při hojně tehdy konaných hudebních provedeních na českokrumlovském zámku, knížecí valdhornista Franz Wondrazek. Roku 1747 byl pověřen vedením téže kapely varhaník Franz Arbesser. V roce 1751 tvořili knížecí dvorní kapelu komorní muzikusové (v originále "bestand /.../ aus den Kammermusikern" - pozn. překl.) Wondrazek, Andrezek, Arbesser a Groß, jakož valdhornisté Schlechta a Prochaska. Franz Arbesser zkomponoval v roce 1755 pro knížete Josefa Adama zu Schwarzenberg skladbu "Salve Regina" (tj. "Zdrávas Královno" - pozn. překl.).
Aby kníže podpořil pěstování hudby na svých četných panstvích, adresoval dne 21. srpna 1762 všem svým hospodářským úředníkům oběžník, jímž bylo nařízeno, aby mladí lidé, kteří mají hudební vzdělání, byli zvláště upřednostněni při přijímání do knížecích služeb. Jako učitele hudby pro své dcery, princezny Therese a Eleonore, povolal proslulého skladatele Josefa Scarlattiho, který přišel do Vídně roku 1757 a 17. srpna 1777 tam skonal (blíže o něm viz Wikipedia - pozn. překl.). Tento umělec dostal za svou v knížecím městském paláci na vídeňském Novém trhu (v originále "am Neuen Markte in Wien" - pozn. překl.) hranou hudební serenádu vyplacen honorář padesáti zlatých dukátů. Na jaře 1767 byla jeho opera "Armida" (Dramma per musica /rozuměj libreto - pozn. překl./ atti del Signore Marco Costellini. La musica del Signore Giusepp Scarlatti) uvedena ve vídeňském knížecím paláci. Dirigoval ji císařský dvorní muzikus (v orignále "der kaiserliche Hofmusiker" - pozn. překl.) Josef Trani, proslulý houslový virtuóz.
Jako dík božské prozřetelnosti za uzdravení císařovny Marie Terezie (v originále "Maria Theresia", blíže o ní viz Wikipedia - pozn. překl.) z onemocnění neštovicemi v červenci 1767 dal kníže Josef Adam zu Schwarzenberg v Kapucínském kostele ve Vídni (v originále "in der Wiener Kapuzinerkirche" - pozn. překl.) celebrovat hudební mši (v originále "ein 'musikalisches Messamt'" - pozn. překl.), jejíž náklady obnášely 217 zlatých 32 krejcarů. Dirigent této mše, kapelník Johann Reutter (blíže o něm Wikipedia - pozn. překl.) od sv. Štěpána (v orignále "zu St. Stephan" - pozn. překl.), objevitel Josefa Haydna (o tom blíže viz Wikipedia - pozn. překl.), získal navíc jako honorář dva schwarzenberské desetidukáty (v originále "zwei Schwarzenberg'sche Zehn-Ducatenstücke" - pozn. překl.).
Na příkaz téhož knížete zhudebnil Scarlatti v létě roku 1768 komické intermezzo pro čtyři osoby "Dove è amore è gelosia". V letech 1767 a 1768 se na příkaz téhož knížete vydali dva hobojisté Georg Triebensee a Johann Schlechta do Drážďan (v originále "nach Dresden" - pozn. překl.), aby se tam na knížecí náklady zdokonalili v hudbě u tamního dvorního muzikuse Besozziho. Snad byl onen Triebensee otcem ve Vídni roku 1760 (autorovi nebylo kupodivu nijak známo, že správně má být "v Třeboni roku 1772" - pozn. překl.) narozeného komponisty a virtuóza ve hře na hoboj Josefa Triebensee. Dne 13. června 1778 dal kníže Josef Adam kurfiřtskému saskému dvornímu muzikusovi Besozzimu vyplatit za šest koncertů na hoboj 24 specie dukátů (v originále "24 Speciesducaten'" - pozn. překl.). Také hobojista Jan Nepomuk Vent (v originále Johann Went, budoucí tchán Josefa Triebensee, blíže o něm Wikipedia - pozn. překl.) dostal v roce 1781 opakovaně vyplaceny honoráře za své výkony. Od roku 1778 až do své smrti 17, února 1782 fungoval kníže Josef Adam jako protektor "Wiener Tonkünstler-Societät" (blíže viz Wien Geschichte Wiki - pozn. překl.). V letech 1774, 1777 a 1779 pořádal ve svém vídeňském paláci opakovaně hudební akademie. Jejich hudební programy se bohužel nedochovaly. Hudební historik Pohl (Carl Ferdinand Pohl /1819-1887/, blíže o něm viz Wikipedia - pozn. překl.) se ve svém životopise Josefa Haydna domnívá, že v letech 1771-1772 byla ve Schwarzenberském paláci poprvé uvedena i Händelova óda "Alexanderfest". Hrabě Zinzendorf (Carl von Zinzendorf /1739-1813/, blíže o něm viz Wikipedia - pozn. překl.) vzpomíná ve svých denících, které počínají rokem 1770, také na koncerty konané právě v "Palais Schwarzenberg". Vystupovala na nich jako zpěvačka i princezna Ernestine Schwarzenbergová, provdaná později za hraběte Franze Auersperga (blíže viz genealogický web Geneanet.org - pozn. překl.).
Nástupce knížete Josefa Adama, kníže Jan Nepomuk I. zu Schwarzenberg (v originále Johann zu Schwarzenberg, blíže o něm viz Wikipedia - pozn. překl.), podržel si knížecí dvorní kapelu, která sestávala z osmi "Hof- und Kammermusicis" a postavil ji pod vedení knížecího dvorního a komorního hudebního direktora (v originále "unter die Leitung des fürstlichen Hof- und Kammermusikdirektors" - pozn. překl.) Antona Johanna Jünglinga blíže o něm viz Österreichisches Musiklexikon - pozn. překl.). Knížecím komorním hudebníkům bylo také dovoleno stejně jako těm císařským, vystupovat na cizích koncertech. Tak spolupůsobili např. na akademiích, které pořádali Colombezzo a Cäsar Scheibl ve Vídni. V roce 1784 převzal c.k. komorní hudebník Jan Nepomuk Vent (v originále Johann Wend /zřejmě má být "Went", i když se psal Went, Wend i Wendt/ - pozn. překl.) závazek zkomponovat pro knížecí dům každoročně nějaké množství hudebních kusů (roku 1788 musel pro knížecí kapelu zpracovat pro kvartet opery "L' arbore di Diana" a "Don Giovanni" (pravděpodobně jde o pověstné Mozartovo dílo /v originále "wahrscheinlich Mozart's 'Don Juan' - pozn. překl./).
Pod vedením barona Gottfrieda van Swietena (v originále "unter Leitung Frhrn. Gottfried van Swieten", blíže o něm viz Wikipedia - pozn. překl.), syna proslulého tělesného lékaře císařovny Marie Terezie, sešla se v roce 1789 společnost přátel umění z kruhů vysoké šlechty, aby pěstovala klasickou hudbu. K těmto aristokratickým hudebním příznivcům náležel i vládnoucí kníže Johann zu Schwarzenberg. Velké hudební akademie pořádané touto společností se konaly částečně ve velkém sále dvorské knihovny, jejímž prefektem byl už zmíněný baron Gottfried van Swieten, částečně ve Schwarzenberském paláci na Novém trhu. Došly tam provedení nejdříve klasická díla Bachova a Händelova oratoria. Jejich dirigentem byl zprvu komponista Josef Starzer (blíže o něm viz Wikipedia - pozn. překl.), od něhož je v knížecí sbírce hudebnin k dispozici množství skladeb. Na Starzera navázal v roce 1787 nesmrtelný Wolfgang Amadeus Mozart (blíže o něm viz Wikipedia - pozn. překl.), který pro tyto akademie sám zpracoval oratorium "Mesiáš" (v originále "das Oratorium 'Messias'" - pozn. překl.) od Händela (o Händelovi blíže viz Wikipedia - pozn. překl.) a jeho kantáty "Acis a Galathea" a "Alexanderfest" (v originále "dessen Cantaten 'Acis und Galathea' und das 'Alexanderfest'" - pozn. překl.), stejně jako jeho "Ódu na den sv. Cecilie" (v originále "sowie dessen 'Ode auf den Cäcilientag'" - pozn. překl.).
O koncertě, který se konal ve Schwarzenberském paláci dne 29. března 1787, si hrabě Zinzendorf do svého deníku zapsal: "Diné chez le Prince Schwarzenberg, musique de la Cosa rara divinément rendu par les instruments à vent." Ona "La Cosa rara" je opera španělského skladatele jménem Vicente Martín y Soler (v originále "eine Oper des spanischen Componisten Vinzenz Martin y Solar", o skladateli blíže viz Wikipedia - pozn. překl.), který přišel do Vídně roku 1785 a měl se zmíněnou operou úspěch tak významný, že se s ním přibližně v té době uvedené opery "Figarova svatba" a "Don Giovanni" (v originále "dass Mozart's 'Hochzeit des Figaro' und sein 'Don Juan'" - pozn. překl.) nemohly měřit (jak známo, na rozdíl od Vídně se obě v Praze staly událostí o to větší - pozn. překl.).
Kníže Johann zu Schwarzenberg převzal v letech 1782-1785 i protektorát nad "Wiener Tonkünstler-Societät". Jeho nástupce kníže Josef zu Schwarzenberg (vládl od 5. listopadu 1789 do 20. prosince 1833 /blíže o něm viz Wikipedia - pozn. překl.) vystupoval jako podporovatel krásných umění zcela ve stopách svého otce. Mezi jeho "Hof- und Kammermusikanten" se nacházeli i tři bratři Teimerové (Johann, Franz a Philipp, blíže o nich viz tento text - pozn. překl.), kteří si vydobyli velkého uznání jako virtuózové na hoboj a anglický lesní roh svými provedeními tercetů, které přímo pro ně zkomponoval Anton Hoffmeister (Franz Anton Hoffmeister /1754-1812/, blíže o něm viz Wikipedia - pozn. překl.). Už několikráte zmíněného komponistu Johanna Wenta zaměstnal kníže Josef rovněž. V roce 1791 mu dal přepsat pro dechovou hudbu (v originále "für die 'blasende Musik'" - pozn. překl.) obě také už zmíněné opery "La Cosa rara" a "Figarova svatba" (v originále "die beiden Opern 'La Cosa rara' und 'Le Noze di Figaro'/Mozart's Hochzeit des Figaro/" - pozn. překl.) a v roce 1793 operu "Tajné manželství" (viz Wikipedia, jejímž autorem byl Domenico Cimarosa /blíže o něm viz Wikipedia/ - pozn. překl.) pro kvartet. V létě téhož roku pozval k sobě na venkov operního skladatele a císařského dvorního kapelníka Antonia Salieriho (blíže o něm Wikipedia - pozn. překl.), oblíbence císaře Josefa II.. Když přišel roku 1793 do Vídně mladý Beethoven, zajistil mu přístup do svého paláce. Na subskripci Beethovenova "Opus 1" (tři velká tria), k níž skladatel vyzval v deníku "Wiener Zeitung" dne 16. května 1791, se podíleli členové knížecího domu pěti objednanými exempláři (v originále "mit fünf Exemplaren" - pozn. překl.). Svůj v roce 1801 zkomponovaný kvintet pro klavír, hoboj, klarinet, lesní roh a fagot věnoval Beethoven (blíže o něm viz Wikipedia - pozn. překl.) vládnoucímu knížeti Josefovi zu Schwarzenberg. Kníže Josef se stejně jako jeho otec připojil ke Swietenově hudební společnosti a dovolil jí používat velký sál svého vídeňského paláce. Tam se konala na přání vládnoucího knížete Lobkovice (v originále "auf Wunsch des regierenden Fürsten Lobkovic" - pozn. překl.) v roce 1792 velká hudební akademie, na níž účinkovalo 34 muzikantů. V letech 1783-1797 byla v tomto sále Swietenovou hudební společností opakovaně provedena Händelova oratoria, na jejichž inscenační náklady kníže Josef pravidelně přispěl. Dne 17. května 1794 dal kníže Josef řediteli orchestru vídeňského Hoftheatru Pavlu Vranickému (v originále "dem Orchesterdirector an den Wiener Hoftheater, Paul Wranicky", o skladateli blíže viz Wikipedia - pozn. překl.) za hudbu k opeře "Das neue Sonntagskind" (o jejím provedení na scéně Zámeckého barokního divadla v Českém Krumlově viz záznam na YouTube - pozn překl.) vyplatit honorář ve výši 104 zlatých 50 krejcarů. Kněžna Pavlína ze Schwarzenbergu (v originále "Pauline zu Schwarzenberg", blíže o ní viz Wikipedia - pozn. překl.), manželka knížete Josefa, darovala v roce 1797 skladateli Pavlu Lambertu Maškovi (v originále "dem Tonsetzer Paul Maschek, blíže o něm viz Wikipedia - pozn. překl.), který roku 1797 přišel do Vídně a proslavil se tam svými koncerty na harmoniku, za jednu kompozici jí zaslanou šest dukátů.
Nejzáslužnějším činem Swietenovy hudební společnosti, k níž kromě knížete Josefa náležela knížata Esterhazy, Trauttmansdorff, Lobkovic, Kinsky, Liechtenstein a Lichnowsky, jakož hrabata Marschall, Harrach a Fries spolu s barony von Spielmannem a van Swietenem, bylo však to, že přiměli slavného skladatele Josefa Haydna, jehož kompozice došly tak velkého úspěchu v Anglii, aby na její náklady složil hudbu k oratoriu "Stvoření" (v originále "Die Schöpfung" - pozn. překl.), k němuž byl text dodán Haydnovi z Londýna, kde byl původně sepsán v anglickém jazyce pro Händela, ve Vídni je pak dali uvést. Dohotovení skladby bylo knížeti Josefu zu Schwarzenberg sděleno nepodepsanou zprávou ze 6. dubna 1798, kterou tu reprodukujeme v plném znění (v originále ovšem německy - pozn. překl.):
"Poněvadž oratorium, které kapelník Haydn převzal ke zhudebnění za určený honorář 500 dukátů, k němuž každý z oněch deseti asociovaných pánů uvolil přispět 50 dukáty, je nyní dokončeno a které má být u pana knížete von Schwarzenberga, jakmile to okolnosti kněžně dovolí, uvedeno, je k tomu dokonale připraveno, jsou výše uvedení asociovaní pánové žádáni, aby každým z nich přislíbený příspěvek 50 dukátů složili do rukou barona von Swietena, jemuž bylo obstarání obchodu svěřeno."
K tomu zde poznamenáváme, že vládnoucí kněžna Luisa Paulina (v originále "Fürstin Pauline", dívčím jménem Luisa Paulina de Brancas-Villars, žila v 1etech 1755-1812 - pozn. překl.), která dne 20. března 1798 porodila dceru (ta při svatém křtu dostala matčino jméno), která při svatém křtu dostala matčino jméno, ležela právě tehdy v šestinedělí. První provedení oratoria "Stvoření" bylo proto přesunuto na den 29. dubna 1798, kdy k němu, jakož i dne následujícího, došlo před pozvaným publikem v knížecím Schwarzenberském paláci ve Vídni. Orchestr dirigoval sám Haydn, dvorní kapelník Antonio Salieri usedl ke klavíru, pěvkyně Therese Saalová přednesla roli Evy (v antickém kostýmu, který měla při obou provedeních na sobě, byla k vidění na malbě podle Fügera (repro viz Alamy.com - pozn. překl.) na výstavě pořádané při vídeňském kongresu, viz strana 113 díla "Wiener Congress", kapitola 14 - "Wilhelm Frhr.v. Weckbecker: Die Musik zur Zeit des Wiener Congresses".) a pánové Saal a Rathmeyer jiná sóla. Uvedení mělo nadšený ohlas. Kníže Josef zu Schwarzenberg dal komponistovi dne 30. dubna vyplatit ještě "extrahonorář" 100 dukátů a převzal i náklady na policejní ochranu, která sestávala z 18 jízdních a 12 pěších policistů střežících při zmíněných koncertech vjezd do paláce. Stejně tak musel zaplatit stánkařům s moukou za přenesení už na Novém trhu vystavených pytlů s obilím a luštěninami a za vyklizení skladovaných tržních stánků z knížecí hlavní pokladny obnos 10 zlatých 20 krejcarů.
Výše zmínění příznivci hudebního umění z kruhů vysoké šlechty přenechali pak také ještě všechen zisk, dosažený z prodeje vstupenek k této premiéře a činící celkem 4088 zlatých 30 krejcarů, kapelníku Josefu Haydnovi, a dovolili mu prodat partituru "Stvoření" jednomu nakladateli. Jako dodatek k nákladům za Haydnovo oratorium nařídil kníže Josef zu Schwarzenberg dne 15. května 1798 své hlavní pokladně vyplatit baronu van Sweietenovi 40 zlatých 30 krejcarů.
V roce 1799 dala Swietenova hudební společnost uvést ve dvou dnech Haydnovo "Stvoření" a v jiných dvou dnech Händelova "Mesiáše" ve Schwarzenberském paláci. Kníže Josef zu Schwarzenberg i k tomu poskytl svůj příspěvek, činící v obou případech 80 zlatých, a pokryl i výlohy za jízdní a policejní ostrahu, jakož za osvětlení koncertního sálu. Voskaři žádali za svíce k tomu použité částku 64 zlatých. Dne 23. března 1799 dal kníže Josef vyplatit baronu van Swietenovi jako "příspěvek na náklady představení Haydnovy hudby na divadle" (v originále "Beitrag auf die Kösten bei der Vorstellung der Haydnichen Musík im Theater" - pozn. překl.) 240 zlatých. Tento obnos byl pravděpodobně věnován prvnímu uvedení oratoria "Stvoření" ve vídeňském Burgtheatru, k němuž došlo dne 19. března 1799 (viz Reizmann, Josef Haydn, s. 222).
Na programu hudebních představení, která se konala 12., 13. a 19. dubna roku 1800 ve Schwarzenberském paláci, bylo opět "Stvoření" a kníže Josef přispěl na tyto koncerty stejným způsobem jako v roce předchozím.
Komponista Karel Stamic (v originále "Carl Stamitz", viz o něm blíže Wikipedia - pozn. překl.), který v roce 1800 dirigoval akademické koncerty v Jeně, byl za několik duet, která složila a zaslal je knížeti Josefovi zu Schwarzenberg, odměněn honorářem 12 dukátů.
Velký a trvalý úspěch "Stvoření" přiměl už tolikrát zmíněné aristokratické přátele hudebního umění, aby dali Josefu Haydnovi zhudebnit i "Roční doby" (v originále "Vier Jahreszeiten" - pozn. překl.), text, zpracovaný baronem Gottfriedem van Swietenem podle Thomsonovy (James Thomson /1700-1748/, blíže o něm viz Wikipedia - pozn. překl.) básně "Seasons". Brzy tomu bude sto let, kdy se ve Schwarzenberském paláci na Novém trhu konalo první provedení tohoto oratoria. Sólové partie byly předneseny týmiž pěvci jako v případě "Stvoření". Příspěvek knížete Josefa zu Schwarzenberg k této premiéře činil 195 zlatých. Kromě toho dal svou hlavní pokladnou vyrovnat náklady na policejní ochranu, obnášející 32 zlatých, na odstranění moučných stánků a pytlů na Novém trhu v částce 27 zlatých a ještě vyúčtování voskařů za svíce do lustrů k osvětlení tohoto koncertu, které požadovalo úhradu 58 zlatých 49 krejcarů. Když byly toho roku ve prospěch Haydnův uvedeny "Roční doby" v sále vídeňské c.k. Reduty (v originále "im K.k.Redoutensaale in Wien" - pozn. překl.), přispěl kníže Josef zu Schwarzenberg na náklady téhož koncertu obnosem 690 zlatých. Stejně tak přispěl částkou 100 zlatých k uvedení oratoria "Stvoření" ve prospěch zbudování měšťanského špitálu ve vídeňské čtvrti Sankt Marx. Také 27. dubna a 1. května roku 1801 byly ve Schwarzenberském paláci pořádány hudební akademie.
Kníže Josef zu Schwarzenberg podporoval i v letech následujících hudební umění ve Vídni nejvelkorysejším způsobem (v originále "in der munificentesten Weise" - pozn. překl.). V případě dobročinných koncertů v c.k. redutních sálech a v opeře daroval v letech 1804-1806 na každý z nich obnos 100 zlatých. Když chtěla už zmíněná "Wiener Tonkünstler-Societät" dát ve vídeňském c.k. Dvorním divadle (v originále "im k.k. Hoftheater in Wien" - pozn. překl.) instalovat rezonanční kupoli, věnoval k tomuto účelu obnos 200 zlatých. Na své náklady dal kníže Josef syna a jmenovce svého v roce 1796 zemřelého komorního hudebníka Johanna Teinera u c.k. komorního hudebníka Johanna Georga Triebensee v letech 1805-1810 (ten od roku 1910 působil na nově založeném učilišti Dvorního divadla k výchově a vzdělání hráčů na dechové nástroje a byl označován jako "Director und Lehrer der Harmonie der K. K. Hoftheater" - pozn. překl.) vyučit zejména hře na hoboj. Když se ředitel opery pražského Stavovského divadla Carl Maria von Weber (blíže o něm viz Wikipedia - pozn. překl.) vydal roku 1813 do Vídně, aby tam koncertoval, doporučil ho kníže Lobkovic (blíže o něm viz Wikipedia, hudební mecenáš zemřel roku 1816 v Třeboni, - pozn. překl.) vládnoucímu knížeti Josefovi zu Schwarzenberg. Soukromé Jednotě pro zvelebení hudby v Čechách (v originále "Privatvereinigung zur Beförderung der Tonkunst in Böhmen", blíže viz Wikipedia - pozn. překl.), která se utvořila v Praze, věnoval kníže Josef počínaje rokem 1811 každoročně příspěvek 300 zlatých. Vídeňskému sdružení Gesellschaft_der_Musikfreunde (viz o něm blíže Wikipedia - pozn. překl.) zajistil v roce 1821 ke zřízení konzervatoře v trvání šesti let každoroční subvenci 200 zlatých a sdružení vůbec podporoval každoročním příspěvkem 100 zlatých.
Kde si v Rakousku co dobrého a krásného zasluhovalo podporu, všude tam se setkáváme se jménem knížete Josefa zu Schwarzenberg, který dne 19. prosince roku 1833 zemřel v Hluboké nad Vltavou v Čechách (v originále "zu Frauenberg in Böhmen" - pozn. překl.). K jeho nejvýznamnějším civilizačním činům (v originále "zu seinen bedeutendsten civilisatorischen Thaten" - pozn. překl.) patří však podpora, kterou poskytl Josefu Haydnovi a jeho klasickým oratoriím.
Také mladší bratr knížete Josefa, princ Arnošt zu Schwarzenberg (v originále "Prinz Ernst zu Schwarzenberg", blíže o něm viz Wikipedia - pozn. překl.), který se věnuje duchovnímu stavu a stal se kanovníkem v Salzburgu, byl velkým příznivcem a podporovatelem ušlechtilého hudebního umění. Sám se pokusil o písňovou skladbu. Na zámku Aigen u Salzburgu se často shromažďovali výkonní hudební umělci, jako Michael Haydn, tj. Josefův bratr, Hackel a jiní k pospolnému muzicírování (v originále "zur Pflege der Musik um sich" - pozn. překl.). Michael Haydn věnoval Arnoštovi zu Schwarzenberg v roce 1801 svou skladbu "Missa sub titulo Sanctae Theresiae" a zkomponoval pro něho roku 1804 čtyřhlasý hymnus "An den Hain in Aigen". Text k tomuto hymnu byl zbásněn hrabětem Friedrichem Spauerem, přítelem prince Arnošta. Když byl princ Arnošt zu Schwarzenberg v roce 1819 jmenován biskupem rábským, věnoval péči o církevní hudbu a kostelní zpěv ve své diecézi zvláštní pozornost. Zemřel ve věku pouhých 48 let ve Vídni dne 14. března roku 1821.
Český Krumlov (v originále "Krumau" - pozn. překl.)

Anton Mörath.
ředitel knížecího schwarzenberského ústředního archivu.


Das Vaterland, 10. 3. 1901, s. 1-4

- - - - -
* Třeboň / † † † Praha

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záznam o jeho narození v třeboňské matrice
Kostel sv. Jiljí a Panny Marie Královny v Třeboni s opukovou sochou Třeboňské MadonyKostel sv. Jiljí a Panny Marie Královny v Třeboni s opukovou sochou Třeboňské Madony
Titulní list předehry jeho opery "Die wilde Jagd" (1822)
Pražský zapisovací arch z roku 1830

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist