KARL TRNKA
Z farní kroniky
Můj pan předchůdce P. Josef Stieglitz (je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), doktor filosofie (v originále "Dr. filosofiae" - pozn. překl.), usiloval o uprázdněnou farnost Svatá Kateřina v soudním okrese Přimda (v originále "um die erledigte Pfarre Sct. Katharina im Gerichtsbezirke Pfraumberg" - pozn. překl.) a dosáhl jí. Poté, co se dne 21. června roku přestěhoval na své nové působiště, byl jsem vysoce důstojnou biskupskou konzistoří v Českých Budějovicích (v originále "in Budweis" - pozn. překl.) jmenován administrátorem farnosti a fundace Bělá nad Radbuzou (v originále "Pfarre u. Fundation Weißensulz" - pozn. překl.) a svobodným panem Christianem Kotzem von Dobrš jak pro faru, tak i pro fundovanou zámeckou kaplanku (v originále "auch für die fundirte Schlosskaplanei" - pozn. překl.) jsem byl prezentován i se závazkem zachovat příjmy duchovního z fundace určené právě personálnímu kaplanovi. Dne 11. listopadu roku 1879 složil jsem podle kanonického práva přísahu do rukou důstojného pana biskupského vikáře P. Valentina Czady, faráře ve Štítarech (v originále "in Schittařen" - pozn. překl.). Jsem od zřízení této farnosti (rozuměj farnost Bělá nad Radbuzou - pozn. překl.) pátým zdejším farářem. Já, Karl Trnka, jsem se narodil ve Staňkově v Plzeňském kraji a v okrese Horšovský Týn (v originále "in Stankau im Pilsener Kreise, Bischof-Teinitzer Bezirke" - pozn. překl.) dne 2. října roku 1841, byl jsem 21. července 1867 v Českých Budějovicích (v originále "zu Budweis" - pozn. překl.) Jeho biskupskou Milostí (Excelencí) Janem Valeriánem Jirsíkem (v originále "von Johann Valerian Jirsík" - pozn. překl.) vysvěcen na kněze, nato jsem od září 1867 do konce srpna 1868 působil jako kooperátor ve Folmavě (v originále "in Vollmau" - pozn. překl.), od 2. září 1868 do 15. června 1879 jako kaplan v Hostouni (v originále "in Hostau" - pozn. překl.), v to počítaje i od 1. května 1874 do 15. února 1875 jako administrátor tamního děkanství a farář ve Štítarech a Hoře Svatého Václava /v originále "zu Schittařen u. im Berg" - pozn. překl.). Dne 22. června (rozuměj roku 1879 - pozn. překl.) přišel pro Bělou nad Radbuzou designovaný novokněz (v originále "Neomyst" - pozn. překl.) P. Jaroslaus Vokoun z Čestic u Volyně (v originále "aus Češtic bei Wolinin Schüttarschen" - pozn. překl.). Tento dobrý člověk (v originále "dieser gute Herr" - pozn. překl.) trpěl souchotěmi nejvyššího stádia (v originále "war im höchsten Grade lungensuchtig" - pozn. překl.) a musel, jakkoli byl mnou nejvyšší měrou šetřen, nastoupit v měsíci březnu 1880 na dočasný odpočinek (v originále "in zeitweiligen Ausstand" - pozn. překl.) a už 23. května 1880 zemřel u svého starého otce v Česticích (v čestické úmrtní matrice je psán celým jménem Jaroslav Jan František Vokoun - pozn. překl.). Od 18. března 1880 do 13. září téhož roku obstarával jsem zdejší farnost zase úplně sám. Od 13. září 1880 pracoval se mnou v duchovní péči novokněz P. Johann Soukup, rodem z Domažlic (v originále "gebürtig aus Taus" - pozn. překl.). Dne 1. (2.) ledna 1881 byla v Čečíně (v originále "in Zetschin" - pozn. překl.) po předchozím církevním vysvěcení otevřena nově zřízená jednotřídní škola (expozitura). Vyučování náboženství tam zajišťoval pan kaplan za roční remuneraci 20 zlatých rakouské měny. V měsíci květnu a červnu 1881 byl náš kostel krátce před biskupskou generální vizitací nejdůstojnějšího pražského světícího biskupa Karla Pruchy (ten má i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), zastupujícícho pro nemoc a vysoký věk českobudějovického biskupa (J.V. Jirsíkovi /*15. června 1798/ bylo tehdy 83 let) krásně renovován a zdoben trůnem s hodinami v ceně 640 zlatých (ciferník v to nepočítaje, pořízený v Praze u Hainze). I celé náměstí kolem kostela bylo zbaveno hrbolů (v originále "geebnet /planirt/" - pozn. překl.).
Dne 2. srpna 1881 nastoupil P. Johann Soukup jako administrátor do Eisendorfu (dnes téměř zaniklá ves Železná - pozn. překl.), poněvadž tamější fara byla pro penzionování důstojného pana faráře P. Paulina Puhrera uprázdněna až do 15. listopadu 1881, zpátky do Bělé nad Radbuzou se však už odtud nevrátil, nýbrž musel odejít na výpomoc do Hostouně, odkud po 8 měsících požádal o místo kaplana ve Štítarech, kterého dosáhl. Na faru v Eisendorfu byl ustanoven kaplan v Horšovském Týně P. Johann Hügel. Penzionovaný farář P. Paulinus Puhrer bydlí od 2. srpna v Bělé nad Radbuzou a poněvadž jsem nedostal nijakého kaplana, pro svou přítomnost obstarává alespoň jeho místo o dvojích bohoslužbách v případě nedělí a svátků (v originále "an Sonn- u. Feiertagen" - pozn. překl.). Zima na přelomu let 1881 a 1882 byla velice krutá a ovocné stromy mrazy značně utrpěly. V roce 1882 došlo v Evropě k velikým záplavám, u nás zejména v Tyrolích a Korutanech, pak i v Německu, Itálii a Francii (také v Americe), přičemž doznaly domy, pole atd. na miliony zlatých škody a také bylo zahubeno množství lidských životů.
Dne 23. února roku 1883 skonal náš nejdůstojnější pan biskup Johann Valerian Jirsík, miláček svých diecézanů poté, co po 32 let dlouho milovanou diecézi požehnaně spravoval.
Kronika farnosti Bělá nad Radbuzou 1786-1938
P. Karl Trnka (tak je psán i v německém záznamu staňkovské křestní matriky) spatřil světlo světa jako syn soukeníka Simona Trnky, tehdy v matrice označeného výrazem "Chotieschauer Unterthan", tj. "chotěšovský poddaný", ve staňkovském domě čp. 18 (na ulici zvané dnes Americká dosud stojí). Chlapcova matka Ewa byla dcerou Johanna Pawlíka (v matrice psán "Pawljk"), mlynáře na Bílém mlýně (Weißmühle), čečínského poddaného (v matrice "Zetsch. Unterthan"), jehož žena a Ewina matka Katharina, roz. Langová, pocházela z obce Křenovy (Krzenowa) u Horšovského Týna. Svou kněžskou kariéru až do příchodu na faru v Bělé nad Radbuzou popsal sám, zbývá asi dodat, že podle "Ordinariátního listu Budějovické diecése" se 3. září roku 1888 stal farářem ve Staňkově-vsi, 28. ledna 1892 arciděkanem v Horšovském Týně, 11. června 1898 biskupským notářem, 25. září 1903 vikariátním sekretářem, 1. října 1904 biskupským vikářem, 30. listopadu 1908 rytířem Řádu Františka Josefa a 29. června 1913 čestným papežským komořím. Zemřel ve věku nedožitých 72 let na ¨stařeckou slabost" ("Altersschwäche" stojí psáno v německém záznamu horšovotýnské úmrtní matriky) jako "veledůstojný Monsignore Karel Trnka", psán v "Ordinariátním listě Budějovické diecése" takto zde česky, v Horšovském Týně na Velkém předměstí čp. 60 dne 29. července 1913. To všechno byl jiný svět. Téměř na den přesně 29. července 1914 vypukla rok nato první světová válka, po níž opravdu nebylo kdekoli už nic jako předtím.
- - - - -
* Staňkov / České Budějovice / Folmava / Hostouň / Štítary / Hora Svatého Václava / Staré Sedlo / Bělá nad Radbuzou / † † † Horšovský Týn
