GABRIELE TROFEIEROVÁ

Pfefferschlag

Du liegst umrahmt von dunklem Tannenschatten,
Mein lieblich Dörflein, hold und friedlich da;
Du ruhst inmitten saftig grüner Matten,
Und Herdenglocken tönen fern und nah.

Und trunken schweift mein Blick dann in die Ferne,
Dort wo mit zartem, blauen Duft umhüllt
Steht Berg an Berg, des Böhmerwaldes Sterne,
So jedes Wäldlers Brust mit Stolz erfüllt.

Dem Wächter sind die Berge deutscher Sitte,
Und blicken stolz ins grüne Tal hinab,
Umgürten prächtig dieser Täler Mitte,
Beschützen treu des Wäldlers Wieg und Grab.

Mein Dörfchen steht, umweht von Bergeslüften,
Hoch über grauer Städte Hauch und Staub,
Die Hütten steh'n in herben Waldeslüften,
Frisch angehaucht, versteckt in grünem Laub.

Dort, wo umwallt von dunklem Tannenkleide
Der stolze Libin turmgekrönet thront,
Da denk des Dörfchens ich auf grüner Weide,
Wo stiller Friede und die Eintracht wohnt.

Libínské Sedlo

Ve stínu jedlí šťastně odpočíváš,
má vesničko, líbezná odevšad;
když vprostřed luk do zeleně se díváš,
je slyšet v tichu jenom zvonce stád.

Můj opojený zrak dál nad tebe se vznese,
kde v něžně modrém vzduchu vidím plout
za vrchem vrch, hvězdy hor v družném plese,
šumavsky rodný, srdci milý kout.

Ty horské svahy mluví naší řečí
a hrdě shlíží níže do dálav,
dolinám kolem jak trůn z výše svědčí,
kolébku i hrob chrání, rodný mrav.

Má ves stojí v tom svěžím horském vzduchu,
vysoko nad měst šedých dech a prach,
chalupy její plaše, bez rozruchu
leží tu skryty v lesních končinách.

Tam, šatem temných jedlí zaštítěný
kde hrdý Libín bílou věží ční,
domova vzpomeň, vzácné jeho ceny,
pokojné blízkosti do konce našich dní.

Der Kreis Prachatitz im Böhmerwald in alten Ansichtskarten (1992), s. 64

Báseň z roku 1901 jako by netušila, aniž my co tušíme o její autorce, nic z toho, co se mělo stát v nadcházejícím tehdy dvacátém století s rodným koutem i jeho obyvateli.

- - - - -
Libínské Sedlo